Annabelle – hrůzostrašná nuda

Rusovlasý prequel k loňskému hororu V zajetí démonů. Dokáže panenka nahnat strach?

Současný hororový mainstream zabíhá kamsi mimo žánrové hranice. Připomeňme si hlavní trojici reprezentantů, kterou jsme měli letos možnost zhlédnout na plátnech kin. V lednu nervy diváků načalo již páté pokračování série Paranormal Activity a v červenci v kinosálech čekal sequel Očisty a Derricksonův temný thriller Chraň nás od zlého. A co mají tyto snímky společné? Kdo viděl, bohužel ví. Což o to, člověk se při 120 decibelech lekne vždy, ovšem ono magické slůvko „strach“, které by pro horory mělo být alfou omegou, zkrátka nevyvolávají. Veškerá pozornost se tedy soustředila na říjen – na usměvavou Annabelle.

Cesta do záhuby dlážděná slušnými tvůrci

Snímek z producentského křesla zaštiťuje James Wan, jehož jméno by v dnešní době mělo být čímsi jako zárukou kvality. Režie se ujal jeho osvědčený kameraman John R. Leonetti, který s ním spolupracoval na divácky nejvděčnějších hororech posledních let. Tato dvojka spolu natočila snímky jako Insidious, V zajetí démonů (2013) či méně známé Zlověstné ticho (2007). No a ďábelskou trojici doplňuje jako vždy skladatel Joseph Bishara, na jehož housle z Insidious člověk jen tak nezapomene. Kratičká synopse naznačující děj o vraždící panence také nezní dvakrát špatně, tak co by se mohlo pokazit?

Všechno. Zaprvé příběh. Divák se seznamuje se zamilovaným párem čekajícím miminko, jejichž idylku amerického snu naruší dvě nemilé události, které vedou k přestěhování do rozlehlého bytu. Což o to, je potřeba protagonisty řádně představit k následnému probuzení empatie. V čem je tedy háček? Ono představování a vtáhnutí do děje zabírá celou neuvěřitelnou polovinu stopáže. Místo kýženého nabuzení pocitu nejistoty a strachu tak člověk znuděně těká pohledem mezi hodinkami a východem, což občas proloží dlouhým nezúčastněným zívnutím. A nikdo mu to nemůže mít ani v nejmenším za zlé.

Čekání na Annabelle

Po trýznivé hodině film konečně nabírá obrátky. Nejhorší na tom ale je, že je to téměř nepozorovatelné. O temné či hrozivé atmosféře se nedá mluvit ani v nejmenším, a když začíná velký finiš a pozornějším je předem jasné, jak vše dopadne, svádí nápis Exit nade dveřmi mnohem intenzivněji. To by ovšem člověk nemohl stále kroutit hlavou nad tím, zda je ve správném sále na filmu Annabelle. V celém snímku je jí totiž věnováno pět záběrů, kdy jen nečinně leží na podlaze, a místo hlavního motivu budí spíše dojem opomenuté rekvizity. V titulcích jsem si pro jistotu počkal i na jméno Bishary, neboť o vydařeném hudebním podkreslení rovněž nemůžeme hovořit, jako by za něj totiž v jeho pauzách na kávu potají zaskočil někdo cizí. Kruci, kde je ona plíživá hudba, která vždy tvoří polovinu úspěchu?

Subjektivně tedy obrovské zklamání. Ovšem abych jen nehanil, stále tu jsou pozitiva hodná zmínky. Opět padla bez debat výborná volba na interiéry, v nichž nám tvůrci dokazují, že strašit se nemusí jen v domech, ale i ve starých dobrých činžácích. Mezi pokoji po Wanovsku pomalu přejíždí kamera a invenčními záběry více místností najednou dokázali tvůrci docílit i velmi povedených momentů. Rovněž jsou zde dvě až tři originální a značně infarktové scény, které mezi tou směšnou směskou čehosi značně vyčnívají svou úrovní. A herce rovněž nelze v žádném případě kritizovat, až je jich člověku spíše líto.

Sečteno Annabelle ani v nejmenším nedostála očekávání top kino hororu roku a ani v nejmenším si nezaslouží mediálního zázemí, jakého se jí dostává. Tak či onak, člověk si strašidelný film užije mnohem více sám nebo s méně lidmi, než v narvaném kině s publikem, jehož smích nekompromisně eliminuje atmosféru i u sebelepšího hororu. Doporučením na závěr je navštívit biograf nejdříve tři dny po premiéře nebo si rovnou uspořit na nějaké jiné nerváčky, mezi kterými jsou letos například Jessabelle nebo Ouija. Tak snad nebude letošní rok z hororového pohledu taková katastrofa, neboť co si budeme nalhávat – panenka opravdu strach nenahnala.

(4/10)

• About
• Latest Posts

Tomáš Hegedüš

Zbožňuje zajímavě vyprávěné snímky, a je tedy zákonitě Nolanofil, rovněž nekompromisní odpůrce spoilerů. Filmy pro něj nejsou únikem z reality, ale branou za hranice jeho fantazie. Žánrově zaměřen na psychologické thrillery a horory, špetkou akce nebo sentimentu ovšem nepohrdne. Na Moviscreen píše od roku 2013.

Latest posts by Tomáš Hegedüš (see all)

• T2 Trainspotting – zpátky v drogových kolejích - 19.2.2017
• Rozpolcený – nejlepší filmový psychopat všech dob - 17.1.2017
• Deepwater Horizon: V pekle s Wahlbergem - 28.9.2016