Nenadálá koncentrace dvou loutkových počinů upomíná na tradici českých animátorů, která v době počítačové grafiky zapadá prachem, ale o to jsou její výstupu hmatatelné a nápadité. Zároveň jde ale o kolosální přešlap marketingových oddělení, kterým nepřišlo nic lepšího, než uvést dva české loutkové filmy v jednom kalendářním měsíci. Však si zase na další zase nějaký rok určitě počkáme.
Malá z rybárny to schytala za nepříliš šikovně pojatou aktualizaci klasické pohádky o mořské panně, která poselství lásce překroutila do nihilistické a depresivní podoby s prostitucí. Malý Pán jde vyšlapanější pohádkovou cestou, má hlavně nadhled a spoustu úkolů ke splnění, aby zjistil, co ho souží.
Maloměšťácké uspokojení
Malý Pán by byl totiž šťastný, tak jak si žije. Postavil si domek, tam má postýlku, stoleček i židličku. Zasytí ho nudle a potěší zahrádka. S nikým se moc nevídá, jedině pošťák na řízné motokáře k němu zajíždí s novinami. Raději ho ale vypoklonkuje, aby mohl žít svůj klidný a spokojený malý život. Jenomže to by Malého Pána nesměl děsit sen, který se mu opakovaně vrací.
Vydává se tedy pro radu k Duté hlavě. Aby mu poradila, potřebovala by ale doušek zvláštní vody. Mimoděk tak Malého Pána vysílá na dlouhou a složitou pouť, která mu možná přinese odpověď na podivný sen. Ještě by se mohl vrátit pohodlnou cestičkou zpátky domů, ale rozhodne se, že vyrazí na cestu.
Malý Pán nás přivádí do podivuhodného světa, který je svým zasazením do českých lesů stejně tak blízký, jako exotický bujarými a divými nápady, které se promítají do jednotlivých postaviček, jejich útočišť i do hry se slovy. Scenáristická pestrost, která Malého Pána staví před několik překážek, z nichž každá jedna ho posílá k další, ale vytváří řetěz, který může neméně malého diváka zmást v pochopení smyslu Pánovy cesty. Výsledek je totiž poměrně prostý, ale jednoznačně lidský a naplňující.
Být, či nebýt loutka
Radost ze sledování je o to větší, jaké ztvárnění bylo zvoleno. Zvykli jsme si i ze zahraničí na loutkové filmy, které svůj původ maskují tak mistrně, že je lze zaměnit za produkci počítačové techniky. Prozrazuje je pouze výlučná zemitá atmosféra postaviček existujících v prostoru a obklopené rukodělnými miniaturami světa. Podobně jako ve The Strings (2004) se ale Malý Pán nestydí za to, že je loutka a bez problémů ukazuje všechny své drátky, na kterých je vodí tajemné stíny v pozadí, profesionálové ze souboru Buchty a loutky.
Ostatně režisér snímku Radek Beran pochází z jejich středu a loutkové zkušenosti nastřádal na dalších podobných projektech, včetně The Strings. Oproti této dánské fantasy je ale Malý Pán přeci jen zakořeněn v českém pohádkovém prostředí. Samotný příběh byl vytvořen na motivy úspěšné knihy Velká cesta Malého Pána od Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha. Loutky jsou pak dílem výtvarníka Františka A. Skály a jejich výroba trvala skoro rok. Obdivuhodně si na nich vyhrál. Jsou ošklivé a zároveň poetické. Naplňují ideu české loutkářské školy, a to zvláště ve vedlejších postavách, jako je Drzý zmetek.
Podstatné kouzlo ale dodávají české lesy, v nichž se natáčelo, které uzemňují loutkovou umělost a které dovolují, aby film vykvetl v nádhernou věc. V souvislosti s tím stojí za to si pamatovat, že stačí věc krásně pojmenovat a bude taková.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Radek Beran, Scénář: Lumír Tuček
Hrají: Saša Rašilov nejml., Valérie Zawadská, Zuzana Bydžovská, Klára Sedláčková-Oltová, Tatiana Vilhelmová, Pavel Liška, Miloslav Mejzlík, Vanda Hybnerová, Miroslav Krobot
Žánr: loutkový/rodinný/komedie/pohádka, Země původu: ČR/Slovensko, Stopáž: 83 minut
Premiéra: 14. května 2015
Podobné články
Koralína a svět za tajnými dveřmi
Mupeti
Frankenweenie – mrtvého psa novým kouskům nenaučíš
Škatuláci - sympatické ohyzdnosti
Ovečka Shaun ve filmu – 100% vlněná zábava
Volání netvora – pravda je noční můra
Muž, který zabil Dona Quijota – krásné blouznění mezi snem a realitou
Ztraceni v Mnichově – odvaha natočit špatný film
Anděl Páně 2 – pohádka, nebo očistec?
