Zloba – královna černé magie

2.6.2014 at 17:58  •  Posted in Recenze by

Neujasněný koncept, podvratné čtení a rozplynutí hranic dobra a zla. A do toho Angelina Jolie, aby nás učarovala.

 

Disney na svoje pohádkové kořeny nezapomíná, a i když se jeho mocné zábavné impérium rozšiřuje o komiksy a sci-fi, ve vlastní hrané tvorbě se v posledních čtyřech letech navrací k oblíbeným pohádkám. Ku prospěchu je rozhodnutí netočit stejné příběhy jenom v moderní podobě, ale obohatit je o doplňující příběh, který události známých vyprávění rozšiřuje a posouvá. K tvorbě nových filmů si Disney přizval výrazné tvůrčí talenty – pro Alenku v říši divů, která se odehrává po původním příběhu, to byl Tim Burton, pro Mocného vládce Oz, který předchází klasické linii, to byl Sam Raimi.

Obdobný koncept zvolili i pro Šípkovou Růženku. V jejím případě uplatnili strategii druhého pohledu a ústřední úlohu místo spavé princezny zaujala dárkyně její kletby. A kterého vizionáře si k režírování pozvali, ptáte se? Roberta Stromberga, režisérského debutanta, který ale sbíral zkušenosti jako vedoucí trikových prací na předešlých filmech. Do životopisu dobré, ale řízení celého filmového kolosu se pro něj stalo kritické.

Kraj je v pohádce striktně rozdělen na království lidí a kouzelné království. V něm dospívá mladá Zlobilka. Jednou se do hájemství vloupe malý Stefan a chce krást. Skutek mu je sice překažen, ale seznámí se tak se Zlobilkou, a přestože je každý z jiného světa, začnou spolu trávit hodně času a sbližovat se. Stefan je ale jako jiní lidé ambiciózní, a i když pochází z chléva, chce jednou skončit na zámku. Po několika letech se mu naskytne příležitost dosáhnout až na trůn a je s to kvůli tomu zradit svoji vílí kamarádku. Zaseje mezi ně svár, který vede k tomu, že se z víly stává Zloba a že na krále udeří v nejslabším místě a v den křtin její dcery prokleje princeznu tak, že až dosáhne šestnácti let, bodne se o ostrý hrot kolovratu a upadne do spánku smrti podobnému.

MALEFICENT

 

Princové jsou na draka, armády jsou pro draka

Způsob zpracování „odlišného pohledu“ na známou událost připomíná žánrovou nehodu, jako by se nám pomíchaly listy různých knih, někdo by je přesto seřadil a vydával za jednu publikaci. V jednu chvíli se pohybujeme na stránkách dětského textu, kde dominuje prostoduchost zápletky, pestrobarevnost kulis a naivní chování. Ostrý zlom nás zavede do mnohem ponuřejších zákoutí mládežnické fantasy podobné Pánovi prstenů, kde proti sobě válčí armády lidí s armádami mytických příšer. Zůstává však neodbytný pocit, že jsme balamuceni a vlastně sledujeme dívčí román, protože ústřední postavou je dívka, řeší zlomené srdce a při tom se učí přijímat svůj mateřský cit, aby v závěru mohla řešit, jestli ji víc než kluci nepřitahují holky.

Tato přelétavost má skutečně za následek, že přemýšlivý divák začne ve filmu Zloba vidět i podvratné interpretace. Jedna se týká obsazení Angeliny Jolie do hlavní role víly, které uřežou obě její křídla, což prožívá emotivně, neboť právě ta jí dávala sílu. Jako by tu byla paralela s hereččiným skutečným životem, kde si prošla kvůli prevenci chirurgickým zákrokem, při němž se vzdala jednoho ze společensky přijímaných znaků sexuality. Přitom hollywoodskou hvězdou se stala právě jako sexsymbol. Druhá nejednoznačnost se týká výrazného ideologického odklonu od pohádkového mustru, v němž princ zachraňuje princeznu polibkem. Muž zde sice vystupuje v romantické konotaci pohádkové předlohy, ale úkol probudit princeznu mu není souzen.

zloba_kralovna_cerne_magie_3

 

Barvitá černobílost

Když odhlédneme od potížistického charakteru těchto interpretačních momentů, je nutné na ně pohlížet jako na pozoruhodní inovativní prvek, byť nemusí splňovat svůj účel. Důležitější je jiný odklon od tradice, a to v pojetí dobra a zla, které je v pohádkách vždy striktně rozděleno, neboť z nich má vycházet ponaučení pro děti, jaké jsou normy chování. Často se přitom argumentuje, že idylické představy nepomáhají dítě připravit na skutečný život, čemuž se Zloba přibližuje, když relativizuje obě strany věčného sváru dobra se zlem.

Pomáhá si dovysvětlením motivací a historie postav, které tak neplní jen vytyčené úlohy, ale mají své pozadí a své vazby. Původní smysl Šípkové Růženky se radikálně mění, když Zlobu zlidšťuje a v jejím sepjetí s přírodou akcentuje její kladné stránky a její schopnost milovat, která ji ale přivedla na scestí. Na opačné straně film vykresluje svět lidí jako zkažený a trpící svými mocenskými ambicemi, které korumpují duši. V zásadě se tak z filmu Zloba tímto posunem stává příklad eskapistického zážitku jako je Avatar, protože harmonický život se nalézá ve fantazijním lesním světě, zatímco společnost lidí je odpudivé místo, obzvlášť s králem, kterého pronásleduje paranoia.

zloba_kralovna_cerne_magie_4

 

Do lůna přírody, kde je vše ještě v pořádku

Únik z reality je podpořen i složkami filmu, které jsou tvůrci vlastní – vizuální stylizace a digitální triky. Film je nestřídmý ve vykreslení fikčního světa lesního království, protože ho zalidňuje tolika rozdílnými figurkami, jako by se do výsledku promítly všechny nepoužité nápady z Disneyho archívu za posledních několik desetiletí. Vypadá to tedy jako bohatý svět, ale ve skutečnosti je chudý, protože nám nedává čas sžít se s představou čarokrásného prostředí, abychom se stali členy rodiny a zajímali se, co za tvory vyrobily počítače z jedniček a nul. Máme se jenom pobavit, jak nám oči přecházejí nad dalšími a dalšími výtvory.

Navzdory pokročilým schopnostem výpočetní techniky jde Zloba cestou stylistické karikatury ve výtvarném provedení příšerek. Působivé jsou ještě stromové bytosti okopírované od Guillerma del Tora (s nímž Stromberg pracoval na Faunově labyrintu), ale zbytek by se hodil do kreslených výtvorů. Znovu se projevuje nerovnováha mezi dětským a dospělým, Zloba stojí jednou nohou ve světě Alenky v říši divů a druhou v realistickém prostředí Sněhurky a lovce. A z Hobita dorazí drak, to aby se neřeklo, že film nemá čím konkurovat letním blockbusterům (a ne, nejde to zdůvodnit účinkováním draka i v původním Disneyho filmu o Růžence).

zloba_kralovna_cerne_magie_5

 

Ďábelská Angelina, matka Jolie

Nejvýraznějším prvkem všeho zůstává Angelina Jolie, která dodává své zlovolné postavě citlivé a hloubavé vzezření, Zloba je pak schopna jak něžností, tak i krutostí – a přitom obě vlastnosti může schovat za široký úsměv. Přidává k tomu i svůdnost a majestátnost, a tak ani s rohy a opeřenými křídly nevypadá hloupě. Její zásluhou je Zloba právoplatně hodna ústřední role namísto Růženky. V ní se objevuje mladá, ale i tak talentovaná herečka Elle Fanning, která svou dívčí nevinností okouzlila už v Super 8. Zde ji může propojit s nekonečným optimismem, který jako omamný opar obtáčí cokoli, co Růženka dělá. Sharlto Copley jako Růženčin otec a král je na své obvyklé poměry hodně střízlivý (zdravíme Krugera do Elysia) a jeho obsazení má význam hlavně pro věrohodné znázornění démonů duše, které mu způsobují děsivý stihomam.

Stromberg nevzbuzoval velká očekávání, a to mu nakonec je ku pomoci, protože nemůže zklamat a Zloba se neodklání od průměru ke katastrofě. Úvodní seznámení s dějem odpuzuje svou křečovitou a dětinskou blahosklonností a vyprázdněným obsahem, aby forma zazářila (sekvence zdravení celého lesního království), ale jak se děj vyvíjí, překvapuje svou vzpourou vůči tradičním žánrovým proprietám a vylepšuje svůj obraz. Nikoli stereoskopií, která zaujme při prvním kamerovém náletu nad královskými dálkami, ale jinak (i v leteckých scénách víl) neohromí prostorovostí.

Film Zloba – královna černé magie sice vnáší nejistotu do konceptu dobra a zla, ale vyšší hodnotu nepředkládá. Když přijmeme zamýšlené vyznění příběhu, moderní smysl pohádky se tentokrát neubírá jenom vstříc ženské emancipaci (princezna je zde velmi pasivní, princ ještě víc), ale staví do pozice pravé lásky i jiné emocionální vazby, než které vznikají mezi milenci. Zloba se zde ujímá (a to zprvu ještě nevědomky) mateřské úlohy, a tak nejenom že vylepšuje obraz macechy, ale vyzdvihuje zodpovědnost a hloubky lásky mateřského citu nad pomíjivou poblázněností zamilovanosti.

zloba_kralovna_cerne_magie_6

Škoda, že kvůli tomu tvůrci vytváří nepřehlédnutelný logický kiks, kdy král svěří svou novorozenou dceru třem vílám, aniž by věděl, jestli mají pro východu lidského dítěte předpoklady, což nemají, a tak případný dlouhodobý pobyt s třemi popletenými vílami v chaloupce v lese by vedl k tomu, že by se Růženka ani nedožila šestnácti let, aby kletba zapůsobila, protože špatná starostlivost víl by ji zabila během prvního roku. Tato nerozvážnost mezi komediální polohou a vážným tónem je Zlobě také příznačná a komplikuje její přijetí. Zloba se neustále vychyluje z kursu a ani všechny čáry světa ji nespasí před kritikou, že nechává Šípkovou Růženku ledabyle na pospas jakémukoli nápadu.

(6/10)

Adam Fiala