A co děti, mají si kde hrát?
Sean Baker je v podstatě režisérem zapomenutých a opomíjených. Ve své tvorbě se pohybuje často v sociálně problematických oblastech. Dosud nejvýraznějším projektem byly na iPhone natočené Transdarinky (2015), které upoutaly pozornost na karlovarském festivalu a v nichž se hlavními postavami stali transsexuálové.
Floridský projekt ale Transdarinky přebíjí, byť se musel obejít bez oscarové nominace na nejlepší filmy. I když se u The Florida Project může zdát, že jde svou oslavou dětství až příliš naproti divákovi, pořád se pohybuje v sociální sféře, kde je krok od absolutní chudoby. Dílo také šlechtí schopnost zachytit čirou esenci bezstarostného dětství.
Příběh filmu je zasazen do prostředí motelu Magic Castle, který stojí nedaleko floridského zábavního komplexu Walt Disney World. Přestože název ubytování evokuje příslib něčeho kouzelného a růžová fasáda zdání utužuje, ve výsledku jde o místo, které spíš než branou do pohádky mnohým nabízí poslední útočiště před bezdomoveckou dráhou. Týká se to i Halley a její dcerky Moonee.
Florida Project je takovým příběhem z podhradí. I když by bylo bohatství království na dosah ruky, ti, co žijí v jeho stínu, často paběrkují jenom na zbytcích, které se namanou. Platilo to ve středověku, platí to i v kapitalismu jednadvacátého století. Halley nedokáže sehnat pořádnou, dlouhodobou práci. Moonee občas s kamarády něco vyžebrá na zmrzlinu, s matkou pak před luxusními hotely zkoušejí prodat falšované parfémy. Rozpočet je ale napnutý, aby si mohly dovolit i jednu místnost s koupelnou v motelu, a tak Halley postupně sklouzne k prostituci, která ji zadělá na problémy u sociálky.
Lumpárny k nezaplacení
Sean Baker tak vypráví příběh o sociálním pádu, avšak činí tak jenom na pozadí. Pozornost je totiž upřena na děti a jejich přirozenou schopnost filtrovat socioekonomické problémy a radovat se z maličkostí a hloupostí. Navíc Halleyina benevolentní ruka dovoluje, aby Moonee prožívala nespoutané dětství. Hřištěm pro ni není počítač, ale okolí motelu, kde zažívá malá dobrodružství a provádí rošťárny. Film nechává rozkvést dětskou logiku a diváka staví na úroveň šestiletého i způsobem, jakým film snímá. Ať už jde o úhel kamery nebo syté barvy, které jsou vzdálené klasické představě o sociálně angažovaných filmech.
Bezprostřednost filmu vychází už z toho, že si Sean Baker pro ústřední dvojici matky a dcery našel představitelky, které s celovečerním filmem neměly zkušenost a které tak svým neumělým projevem dávají váhu výslednému tvaru. Jedna věc ovšem je, když se do filmu poprvé pustí dospělý člověk jako Bria Vinaiteová, ale opravdové štěstí měli tvůrci při hledání dětských představitelům, kterým kraluje šestiletá Brooklynn Princeová.
Bedlivé oko nad motelem
Kdo by ale chtěl i nějakou jistotu, najde ji ve Willemovi Dafoeovi, který za film posbíral většinu nominací ve vedlejší herecké kategorii. I v jeho případě je to zasloužené, byť ne tak překvapivé s ohledem na jeho zkušenosti. Pomáhá však kočírovat vyprávění, aby se nerozpadlo ve sled neukotvených epizod. Jako správce hotelu působí Bobby jako náhražka otcovské figury, jako citlivý strážce schovaný za maskou tvrdosti a výhružnosti. Přísnost, která se snoubí s laskavostí, je ve vyváženém poměru.
Zároveň se s ním však pojí jeden problém. Přestože film převážně staví úhel pohled na úroveň dětí, je řada scén, které se točí jenom kolem Dafoeova správce, jako když řeší vlastní vztahy (pravděpodobně) se synem. Jindy je ale skvělým doplněk, jako když do motelového areálu zavítá muž, který jeví podezřelý zájem o děti. Zatímco ony ve své nevědomosti žádné nebezpečí nevycítí, Bobby nezapře, že je pro svou práci ideální.
V jádru je příběh Florida Project vlastně smutným pohledem na sociální problémy, ale v Bakerově pojetí je neobyčejně lidský a také výsostně empatický v zobrazení dětství.
Foto: Aerofilms
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Sean Baker; Scénář: Sean Baker, Chris Bergoch
Hrají: Willem Dafoe, Bria Vinaite, Brooklynn Kimberley Prince a další
Žánr: drama/komedie; Země původu: USA; Stopáž: 111 minut
Premiéra: 22. února 2018
