Příběh o lásce s diagnózou rakoviny čerpá sílu z nadsázky postav, které oživili Shailene Woodley a Ansel Elgort.
Tragické filmy o smrtelně nemocných mladých lidech nejsou až tak neobvyklým zjevením. Lze za tím hledat několik důvodů. Jednak můžeme tvůrce podezírat z jednoduchého sentimentu, který mládí ve spojení s neodvratným koncem reprezentuje. Jednak tento námět představuje způsob, který se postavy lépe a pochopitelněji odhalují svou emocionální stránku a pravé hodnoty získávají navrch nad průměrnými touhami po večírcích, chlastání a sexu, jak je současná generace charakterizována v komediích pro mladé. Přemýšlivé a trochu exotické (od slova exot) postavy jsou v tomto dojímavém subžánru na denním i nočním pořádku. Gus Van Sant dal takto příležitost Mie Wasikowské v Neklidu, v dramatu Teď a tady se zase mohla předvést Dakota Fanning. Mohli bychom sem zařadit i 50/50, to by nám ale narušovalo trend umírající dívky v hlavní roli, který naplňuje i snímek Hvězdy nám nepřály v podobě stoupající herečky Shailene Woodley.
Hazel je nucena chodit na skupinové terapie pro mladé lidi se smrtelnou nemocí. Kvůli své rakovině totiž mívá deprese a setkání se skupinou dalších umírajících lidí by ji snad mohlo zvednout náladu. Hazel se na to samozřejmě dívá skepticky, ale udělá to, protože chce potěšit rodiče. Jak ale nedostat hysterický záchvat smíchu, když se všichni shromažďují kolem koberce s Ježíšem Kristem, aby byli v samém srdci Ježíšovy lásky? Hazel to přetrpí, byť tím přichází o vzácné minuty svého zkoušeného osudu. Náhoda jí ale přivede do cesty Guse, který je tu jako podpora kamarádovi. Sám byl nemocný, přišel kvůli tomu o nohu, ale už kolik měsíců je bez nálezu. Záhy zjistí, že je to k sobě táhne.
Čelit smrti s úsměvem
Film se zakládá na knižním bestselleru a už od toho se odvíjí, co je třeba od filmu čekat, protože on to následně naplňuje. Masově populární věci nemohou oplývat formálním experimentováním ani radikální dějovou výstavbou. Pokud budeme brát za nosné dovednost napojit se na emocionální vnímání čtenářů, jsou Hvězdy nám nepřály zářným příkladem tohoto postupu. Romantické drama o dívce, která dlouho bojuje s nemocí, ale znenadání může přijít den, kdy by ji čekalo stěhování na hřbitov, může být žánrově povedené, pokud dovede podat svou emocionální stránku citlivě, nad průměr se staví, když materiál zvládne obohatit i další slupku. V případě nepřejících hvězd je to komediální nátura, v souvislosti s tématem zvolna se dotýkající černého humoru.
Procedura balancování mezi smutněním a veselením je křehká a žádá si rozvahu. Tu film v režii Joshe Boonea (vydařená nezávislá romantika Stuck in love) vyjadřuje s pomocí vtipného scénáře, výtečného obsazení hlavní role a tematizováním jiného aspektu než jen štkaní nad vlastním krátkým životem. Pořád v příběhu zůstává spousta patetických promluv a velkých mouder, které postavy dokážou formulovat, a to proto, že jim nezbývá moc času. Je to klišé, ale protože tato vychytralá sebedojímavost není jedinou věcí, která toto dílo tvoří, přirozeně se stává součástí jako jeden z prvků, z nichž se skládá bohatost lidského života.
Ze sourozenců milenci
Zmírnění nepříjemných pocitů, že by šestnáctiletá mládež mohla jenom díky sousedství se smrtí vykazovat moudrost příruček pro správný život, nabízí schopnost sebeironie, s níž si postavy získávají skutečný zájem. Výhodou v tomto případě je, že představené charaktery neinklinují k podivnostem (jako je vidění duchů kamikadze letců z druhé světové války).
Psal jsem to již u Divergence, Shailene Woodley má nakročeno k tomu, aby dosáhla úspěchu. Mohla zůstat nepovšimnuta ve snímku Děti moje, byť zde dokázala předvést širokou hereckou dovednost a k popularitě ji nepřidalo vystřižení z druhého Amazing Spider-Man, ale skrze tuto populární romantiku, od níž se očekává kasovní úspěch, by se jí mohli naskytnout cesta k úspěchu. V rámci filmu budí pouze rozpaky to, že je brána jako nijak hezká, respektive aspoň takové má mínění, což je setsakra velká hloupost, která možná vychází z knižní předlohy, nebo je založena na iluzi malého sebevědomí, z něhož plyne zdánlivá ošklivost, ale když obsadíte Woodley, nemůžete se tvářit, že není pohledná. Sympatickou dvojici, v níž ani jeden netrpí křečovitostí svého vyjadřování, tvoří s Anselem Elgortem. Ten je paradoxně v Divergenci jejím bratrem, ale jeho úloha tam byla tak malá, že by se snad ani fanoušci sci-fi filmu neměli při sledování Hvězd, které nám nepřály ošívat z incestu.
Co bude, až nebude
Hodnotu přináší rozvíjení ne tak často akcentovaných myšlenek. Zásadní součástí je tak i střet dvou ideologií. Hazel vyznává přístup minimálního dosahu škod a bezvýznamnosti lidského odkazu, zatímco Gus vidí zásluhou navráceného zdraví smysl v dosažení velkých věcí a zanechání nesmazatelné stopy po své existenci. I když jsou tedy k sobě přitahováni romantickým poutem, vývoje jejich nemocí se projevují v proměnách jejich životanázorů, které se vzájemně kontrují. Obohacují tak standardní romantickou linii, v níž se dva dají dohromady a před finálním happy endem přijde odhalení nějakého tajemství, kvůli němuž jsou na chvíli milenci odtrženi. I když je otázka, jestli čekat happy end ve filmu, kde mají lidé rakovinu.
Druhou hodnotu přidává rozměr pokračujícího příběhu života, který je podtržen podzápletkou s oblíbenou knihou Císařský neduh a kontaktování s jejím autorem. Filmová kniha, kterou si Hazel oblíbila, totiž končí uprostřed, s momentem úmrtí hrdinky, jenomže Hazel rozvíjí debatu o tom, co bylo s ostatními postavami, jak žily potom, co její fikční hrdinka zemřela? I ona má rodiče a nyní s Gusem se obklopuje úvahami, jaký budou mít život po jejím odchodu. Tato obsese patrně nejvíc ovlivňuje její chování a vede k zásadnímu příběhovému bodu cesty do Amsterodamu za spisovatelem v podání kouzelně deprimujícího Willema Dafoe. Příběh je vystaven v celkově pozitivním duchu vzájemné podpory a prostého štěstí lásky, ale právě po dvou třetinách přichází z konfrontací spisovatele negativistický zvrat, který vyprávění s nadhledem uvrhá do pragmatického pesimismu.
Film zvládá dojímat, tuto svou vytyčenou funkci zvládá spolehlivě. Chápu oblibu, s níž se knížka setkala, protože minimálně film není slzopudným vyděračem, který by neuměl obohatit náš prožitek z díla o nic víc než pár rozkrájených cibulí. Filmem se prolínají záblesky naděje, které neuhasínají ani v závěru zakrytém temnotou.
Hodnocení:
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Josh Boone, Scénář: Scott Neustadter, Michael H. Weber
Hrají: Shailene Woodley, Ansel Elgort, Willem Dafoe, Laura Dern, Nat Wolff
Žánr: romantický/drama, Země původu: USA, Stopáž: 125 minut
Premiéra: 5. června 2014
Podobné články
