Avatar (2009)
(Avatar – ukradená revoluce)
To, co spousta filmů s digitálními kousky nakousla, by velkolepá sci-fi z rukou Jamese Camerona, režiséra Terminátora a Titaniku, mohla dovést k dokonalosti. Stane se umělé skutečným a nastane revoluce, nebo budeme svědky největšího filmového zločinu, kdy Camerona předběhl Jackson i Zemeckis? Vydejte se na prohlídku Pandory.
Když se schylovalo k začátku natáčení, promítl James Cameron ukázky a návrhy své budoucí práce Stanu Winstonovi, expertu přes vizuální triky a make-up. Ten mu řekl věc, kterou si Jim vzal k srdci: „Natočíš svůj největší a nejlepší film. Uděláš svoje vlastní Hvězdné války, a to ve 3D. Na nic nečekej…“
Historie vzniku film sahá dobrých patnáct let nazpátek. Do jisté míry k tomuto bodu směřoval James Cameron od dětství, v němž byl ponořen spolu s autory vědeckofantastické literatury. Jako velký obdivovatel díla 2001: Vesmírná odysea a jejích převratných vizuálních triků byl nadšen, když se po dokončení Pravdivých lží setkal se Stanley Kubrickem. Co všechno si tehdy řekli, není jasné, ale faktem zůstává, že nedlouho po tomto setkání sepsal první verzi scénáře nazvaného Avatar a toto jméno si zaregistroval. Už tehdy byl ústředním hrdinou děje na nohy ochrnutý muž, který dokáže svou mysl přenést do cizího těla. Protože k tomu chtěl použít nebývalé trikové prostředky, vyšplhal se odhad nákladů na astronomických 400 milionů dolarů. Cameron měl za sebou úspěšnou štaci s oběma Terminátory, pokračováním Vetřelců a koneckonců i filmem Pravdivé lži, ale tahle částka byla v polovině devadesátých let metou nedostupnou kterémukoliv úspěšnému režisérovi. Cameron se ale nevzdával, a tak natočil ten největší hit, jaký kdy kinematografie zažila. Za poloviční částku, kterou potřeboval na Avatara, natočil velkolepou romanci zasazenou na palubu nejznámější lodní nehody. Titanic připlul do kin před Vánoci 1997 a nezdálo se, že by výrazněji rozbouřil filmové vody. Zatímco v dnešních dnech spočívá hlavní míra výdělku na prvním víkendu, pro Titanic to byly víkendy ostatní. Dlouhodobá výdrž doplavila Titanic k 600 milionům dolarů ze Severní Ameriky a 1,8 miliardám z celého světa. I tak se režisér na nějakou dobu odmlčel, protože technologie nebyly na úrovni, kterou potřeboval.
3D, které pohltí
Od Avatara se čeká mnohé, hlavně se neustále hovoří o jakési revoluci. Protože nelze čekat šokující příběhovou pointu, obracejí se zraky cinefilů k technické stránce projektu, který by měl být v oblasti animačních technik a 3D projekce převratný. Konkrétně bychom měli zapomenout na všechny filmy, které 3D efekt zaměňují za pouhý další rozměr zábavy. Příkladem jsou pokračování nebo remaky hororů, ale i IMAXovské dokumenty. 3D by v tomto případě mělo být tak přirozenou součástí vyprávění, jakou se staly barvy při přechodu z černobílého filmu. Měli bychom být součástí příběhu a obdivovat se krásám Pandory, komplexně promyšleného světa (včetně vlastního jazyka!) z hlavy Jamese Camerona, nikoliv si říkat, jak je supr, že z obrazovky málem vypadl dinosaurus.
S kamerou se několikrát vydal k troskám Titanicu i k tamějším životním formám. Za necelých deset let otestoval různé modely kamery, aby nakonec vytvořil lehkou ruční verzi trojrozměrné kamery. V roce 2005 odložil potápěčské nádobíčko a oznámil přípravu dvou projektů. Adaptaci anime seriálu Battle Angel a filmu prozatím označeného jako Projekt 880, z něhož se vyklubal Avatar. Battle Angel byl odsunut, ačkoliv si měl svoji 3D premiéru odbýt dva roky před Avatarem a režisér se pustil do práce na druhém filmu, i na radu svého přítele Stana Winstona.
Ovšem zatímco se Cameron zabýval vývojem a zkoušením nových technologií, jiní režiséři experimentovali s tím, co měli. Realistické postavy zachycené metodou motion capture? Ale jistě, už v první epizodě Star Wars máme nenáviděnou postavu Jar Jar Binkse. Ta představuje úplný počátek, na vyšší úroveň posunul ztvárnění digitálních postav Peter Jackson s Andy Serkisem. Glum i King Kong jsou technicky dokonalí dodnes. Robert Zemeckis pak natočil rovnou trojici plně digitálních filmů, v nichž jeho společnost Digital Movers zužitkovala tento postup výroby. Od Polárního expresu přes Beowulfa až k Vánoční koledě.
Od futuristy, který svými filmy posouvá možnosti postprodukční práce dál a dál, lze očekávat, že ani v případě Avatar nejsou jeho slova planá. Ačkoliv jsou už i české kinosály vybaveny digitálními a 3D projekcemi, ačkoliv jsme už obdivovali Gluma, King Konga a Vánoční koledu, Cameron má potenciál na to, aby svou pečlivou přípravu zúročil v neuvěřitelném představení, které se zapíše do filmových učebnic a přinese svému tvůrci nějaké oscarové nominace. Po jedenáctinásobném triumfu s posledním monstrprojektem by to jinak byla učiněná ostuda. Je však otázkou, do jaké míry se mu podaří všechny neduhy „umělosti“ odstranit. Nejočekávanější srovnání se bude konat hlavně ve spojitosti s Pánem prstenů, jehož Glum dodnes představuje nejšpičkovější umělé stvoření vytvořené pomocí metody motion capture. Není proto divu, že při práci na dosažení fotorealističnosti národa Na’vi spolupracoval se společností Weta, která se může pochlubit Oscary právě za Pána prstenů.
„Když jsem poprvé viděla svého Avatar, vypadal trochu jinak než teď. Za tu dobu ho Jim změnil a mnohem víc odráží mou skutečnou podobu. Byla jsem z něj nadšená,“ popisuje své zážitky s Avatary Sigourney Weaver, herečka, se kterou Cameron pracoval už na Vetřelcích a která se pro potřeby filmu obarvila doruda. Její slova ukazují na zajímavou skutečnost, a to že vznik Avatara je nepřetržitý proces. Není jen další v řadě blockbusterů, které si odbudou premiéru a při propagačních šou je režiséři pochválí, Cameron o své filmy důkladně dbá a vypiplává je do posledního detailu, aby vypadaly tak, jak si jeho představivost vysnila. „Pracujeme osmnáct hodin denně, a to už 14 měsíců. Jim film neustále edituje. Budeme natáčet až do dne uvedení v kinech,“ hodnotí nadsazeně situaci Sam Worthington, hlavní herecká hvězda filmu. Herecké obsazení je vůbec zajímavé, jeho nejdůležitější součást totiž tvoří neokoukaní herci, kteří už paradoxně mají na kontě nějaký velký film. Především hovořím o ústřední dvojici Sam Worthington a Zoe Saldana.
Nevědomost vede k momentu ohromení
Do letošního srpna si nikdo nemohl být ničím jistý. Nebyly žádné fotky a žádné videoukázky. Pouze okruh zasvěcenců a privilegovaných kolegů měla možnost navštívit natáčení a pohlédnout pod pokličku Jamesova kuchařského umění. Za George Lucase, Stevena Spielberga a Petra Jacksona to Steven Soderbergh shrnul jako „omračující“. Filmoví nadšenci byli tímto tajnůstkářstvím zaujati, a tak vyhlíželi k datu 21. srpna, kdy nastal „Avatar Day“. První pořádné video a po celém světě pak bezplatné projekce patnáctiminutové ochutnávky a rovnou ve 3D. Cameron totiž nabyl dojmu, že plochá verze nedokáže účinně předat informaci o díle, které v prosinci vstoupí do kin. Marketing se rozjel naplno a pokračuje dodnes. Přísně utajovaný projekt, od něhož všichni čekali a stále čekají vizuální revoluci, se stala vstřícným a otevřeným. Na internetu jsou k dispozici videa z natáčení, informující o postavách i světu, který Cameron stvořil, fotek přibývá každým dnem, videohra vstupuje na trh, hračky a soundtrack budou následovat. Do sedmnáctého prosince nezbývají ani dva týdny a pomalu přestávají existovat lidé, kteří by neslyšeli o Avataru – i kdyby to byli jen lidé, kteří viděli cestou z práce plakát s namodralou tváří a obrovskýma žlutýma očima. Možná nevědí, co přesně to bude, ale cílená kampaň je dokáže zlákat na něco nevšedního, zajímavého. Přesně jako ve své době Hvězdné války. Bude se historie opakovat?
Zdroje: TotalFilm 1/2010, Bontonfilm
Foto, video: 20th Century Fox, Bontonfilm
