Pokračování úspěšného filmu o trojici zpívajících hlodavců je i v rámci dětského filmu velmi hloupým a trikově pokulhávajícím kouskem, který nedokáže pobavit ani hudbou.
Před dvěma lety vzala banda kolem muzikálně nadaného Alvina útokem kina na celém širém světě. Adaptace oblíbeného animovaného seriálu splnila svůj účel a za málo muziky přinesla svým producentům plné hrsti dolarů. Bylo jich málo? Ne. Proč se natočila dvojka? Protože producenti chtějí ještě víc a zákonitost rostoucích tržeb s pokračováním dětského hitu jim zněla jako rajská hudba. Namísto snahy skutečně natočit byť průměrný film nejspíš všechny prašule rozfofrovaly na bujarých hollywoodských večírcích, na kterých vtipkovali o tom, jak jim banda digitálních potvůrek rejžuje peníze. Investice do scénáře ani triků se nekonají. Hrůza, která vánoční náladu nepřináší, startuje v kinech právě na Štědrý den.
Chipmunkové se vydali na koncertní šňůru po světě a sklízejí nadšení a hysterické výlevy fanynek a fanoušků ze všech kontinentů. Série nešťastných náhod je zavede z rodinné náruče Davea (Jasona Leeho, seriálový představitel Earla) pod opatrovnictví nezodpovědného a lajdáckého Tobyho (další seriálová hvězda Zachary Levi, tentokrát Chuck). Na přání Davea nastupují Chipmunkové do školy, aby zažili normální mládí. Otázkou je, co se pod spojením škola a hlodavci skrývá normálního. Zatím zlý producent, kterému se trojice hrdinů musela postavit v minulém díle, kuje nové pikle. Do cesty se mu přimotají Chiperky – trojka Chipmunků v holčičím provedení. Povede se mu pomsta? Nezahoří Chiperky a Chipmunkové láskou? Přežijí všichni střední školu ve zdraví?
Díky jednoduché kamerové práci, nulovému humornému potenciálů pištících krysoveverek a stále stejným záběrům uvozujícím zeměpisný přesun z místa X do domu Chipmunků jsem si připadal jako při sledování dalšího famózního kousku z levné televizní provenience našich sousedů o nedělním odpoledni. Při nejlepším jsem si vzpomněl na obdobný pokus převést na filmové plátno hrdinu novinových stripů Garfielda. Ovšem režiséra prvních Chipmunků, který také natočil druhé pokračování příběhů obtloustlého a lenivého kocoura Garfielda, nahradil ještě mizivější talent v podání Betty Thomasové, jež by nám s trochou štěstí měla za dva roky nadělit filmové zpracování osmdesátkových ikon Bobbyho a J.R. Ewingových z Dallasu. Veškerá očekávání si raději zabalte pod stromeček a do kina s ním nechoďte. Tam vážně nemají co dělat.
Když jsem nedávno vychvaloval Mikulášovy patálie, bylo to z důvodu poměrně příjemného a věkově adekvátního humoru. S knížkou měl Mikuláš společné jen minizápletky, ale dětem bych to bez obav pustil. Chipmunky nikdy. Velice slabá a děravá zápletka silně hovoří o jasném adeptovi pro videotrh, nikoli kinodistribuci. Šílený pištivý hlásek je stejně protivný jako nesnesitelný, o to víc když przní hudební hity poslední doby.
Skromným vyvrcholením filmu je účast Chipmunků na hudební soutěže, ale přestože máme možnost vidět hned v úvodu filmu část jejich úspěšného celosvětového turné, na tomto meziškolním vystoupení předvádí tak špatný výkon, že mi kdokoliv z ostatních soutěžících přišel jako lepší kandidát na vítěze. Samozřejmě v tom hraje roli posměšná skutečnost, že jedna dívčina očividně zpívá na playback původní nahrávky Alicie Keys. Nicméně o výherci a happy endu netřeba pochybovat.
Závěr
Cirku přijel letos do kina po druhé. Akční a zábavná morčata z uskupení G-Force nahradili hašteřiví a nemuzikální hlodavci jiného druhu.
