Adaptace populární francouzské knížky pro děti je sice nenásilnou variací na ohraná témata, ale nabízí skutečně příjemnou zábavu pro děti i rodiče.
Sérii knížek popisujících lapálie malého Mikuláše navštěvujícího francouzskou školu spolu se svými báječnými kamarády jsem v dětství louskal s dychtivostí. Než jsem zhlédl film, pokusil jsem se vyextrahovat hlavní kouzlo, které knihy zahaluje. Kromě typické kresby karikaturisty Sempého je to jednoduchost příběhů René Goscinnyho (jinak také spolutvůrce mnohých dobrodružných výprav srdnatého Asterixe a divočáky zbožňujícího Obelixe), v nichž zvukomalebné přepisy francouzských jmen působí starosvětsky příjemným dojmem (Vendelín, Celestýn, Kryšpín) a které jsou plny klukovských roztržek a vypilovanosti jednotlivých charakterů, které vždy do puntíku plní svou úlohu.
Podstatné je, že každá kniha o Mikulášovi je souborem tuctu příběhů, každý asi o pěti stránkách, mající jasně dané téma a jemno humorné pointování. Nic kontinuálního, každý příběh stojí sám o sobě, každý je úsměvný tím, jak vykresluje chlapecké rošťáctví ústředních hrdinů. Jak něco podobného, co dýchá ryze literární podstatou převést na plátno? Laurent Tirard má za sebou svébytnou biografii národního literáta Moliéra a jeho jedinou licencí k natočení Mikulášových patálií je vlastní prožité dětství. Celkově však na scénáři pracovalo několik lidí, včetně herce Alaina Chabata, který svůj literární um předvedl ve filmech jako RRRrrrr!!! nebo Asterix a Obelix: Mise Kleopatra. Někdo z nich si však vzpomněl na častou paranoiu, kterou děti trpí, když se jako jedináčci mají vyrovnat s konkurentem v podobě dalšího přírůstku do rodiny. Malý Mikuláš tedy ve filmu řeší důležitý problém. Myslí si, že jeho rodiče čekají dítě a jeho se zbaví – nejlépe ponecháním v lese. Začne s kumpány shromažďovat nápady, jak zabránit zapeklité situaci. Krom toho prožívá spoustu drobných příhod, které kopírují příhody z knížek.
Tvůrci se tedy velmi obratně vymanili ze složité situace, kterou představuje každé filmování epizodických příběhů. Vytvořili si hlavní linku, která se prolíná celým filmem, může uvozovat další minizápletky, ale drží film v jedné řadě, aby nepůsobil roztříštěně. K samotnému nápadu o Mikulášově strachu z příchodu bratříčka se navíc dostávají skrze jednu knižní povídku, a to když se novopečeným bratrem stane jeden z jeho kamarádů.
Dramaturgie filmu je tedy výborně zvládnutá a celková délka jednadevadesáti minut nedává prostor pro nudu a představuje přiměřený kompromis v tvorbě rodinného filmu. Mikulášovy patálie totiž primárně představují útok na dětské publikum, ale volí si témata z knih a umírněný humor, který nesklouzává k infantilnostem a trapnosti, tudíž představují zázračný úkaz rodinného filmu, který nenatočil PIXAR. V Česku to asi nebude tak typické, ale vsadil bych se, že v rodné Francii si půl století staré příběhy o Mikulášovi našly příznivce napříč generacemi.
Problém však nastává v hlavním aspektu, a to že se film hlásí ke knížkám o Mikulášovi. Doteď jsem zmiňoval řadu předností, kterými se snímek může pochlubit a díky kterým se před Vánocemi stane chvályhodnou volbou při snaze zabavit prcka, který nemá myšlenky na nic jiného, než na otevření posledního okénka svého adventního kalendáře a rozbalení spousty dárků. Film baví příhodami ze školních lavic, ty by ale mohly být číkoliv. Duch knížek zanechal ve filmu pouze matnou stopu. Postavy jsou zručně zahrané a casting dětských herců není vůbec špatný, ale mnohem více jsou jakýmikoliv chlapci než těmi z Goscinnyho knížek. V tomhle ohledu film selhává na celé čáře. Bohužel se na tom projevuje i nedostatek kreativity režiséra, z čehož plyne určitá sterilita vyprávění.
Závěr
Nemusíte být fanda Mikulášových patálií a z filmu budete mít čistou radost, ale dost mi vadí, že úspěch filmu se odvíjí od mnohem slavnější literární předlohy, z níž si bere jen nápady na dějové zákruty, ale ne jádro. Už dřív jsem byl zděšen, že Francouzi natáčejí hraný film – nakonec není špatný, ale Mikuláš to není. Jak by to dopadlo v animované podobě?
