K síťomilovi, zelenému cholerikovi, mimozemšťanovi v upnutých slipech, okřídlenému hlodavci a pekelníkovi s kamennou pěstí se letos v létě přidává další opravdu legendární hrdina, který věří v sílu technologií.
A to považte, že filmů se superhrdiny prošlo kiny mnohem víc. Iron Man je však zvláštní v několika věcech. Za prvé si ho jako první projekt financuje samotné studio Marvel, ze kterého vzešel původní komiks, a za druhé se nejedná o typický druh hrdiny. Však také Robert Downey Jr. ve filmu sebeironicky prohlašuje, že jako člověk není typem hrdiny. My však víme své a o ironii a humoru si ještě něco povíme. Ale nejprve k nástinu děje. Tony Stark je šovinistický bastard se zálibou v alkoholu a gamblerství žijící šťastný život bohatého zazobance. Mimo to je majitelem zbrojařské společnosti Stark Industries, která v této době představuje nový typ zbraně – Jericho. Když je ale zajat a objevuje skutečný svět, ve kterém jeho zbraně neslouží vlastenecky pouze obraně obyvatel a vojáků USA, ale lehko se dostávají do rukou nebezpečných organizací, přehodnocuje určité své postoje a za pomoci obrněného obleku s plamenomety a raketometem si razí cestu na svobodu, kde zůstává věrný nové ideji. Přes překážky se stává Iron Manem, ačkoliv stále není zrovna pravým typem hrdiny. Ale co, někdo těm parchantům musí dát na prdel. A bude to bolet, protože tohle není žádný přátelský soused.
Iron Man je zcela přímočarým a obvyklým typem letního blockbusteru, ale v takové klasické podobě, jež už se dlouho kinům vyhýbala. Všemožná pokračování zavedených hitů totiž postupně tak komplikovala děj, až se sama zamotávala a diváci s nimi. Tržby byly závratné, ale musíte se mnou souhlasit, že to šmakovalo podivně. Hořkou pachuť jsem si ostatně odnesl i do letošního roku. Avšak hned první z velkorozpočtových hitů nabízí pěkně kořeněnou a ostrou chuť, která je požehnáním v paletě mdlých a nevýrazných blafů. Přesto nevybočuje ze zavedených postupů, drží se klasické dějové linie – zrod – mentorování – objevování nových možností – první akční scéna – zvrat – závěrečná akční scéna. Zákonitě se tak nevyhýbá ani žánrovým klišé, ačkoliv by se jim se svou pověstí osvěžujícího koktejlu měl vyvarovat. Do dějové struktury ale zapadnou jako hledaný dílek do skládačky a vy ještě před koncem vůbec zapomenete, že tam byly, neboť budete vzpomínat na něco zcela jiného, co Iron Mana povyšuje nad ostatní a díky čemuž tvůrcům mile rádi odpustíte klišé a že šetřili s akcí. Onou ingredienci je odzbrojující humor a sebeironie. Iron Man se vůbec nebere vážně. Pokud tedy neletí zachraňovat obyvatele asijské vísky, to pak jde humor stranou. Velmi uvolněnou formou sledujeme profilování Starkova charakteru, který si jako charismatický multimilionář nedokáže odpustit hlášku v každém druhém záběru, a Starkovo počínání při vylaďování svého brnění, které budí hřmotnější smích, než polovina českých komedií. Iron Man i průměrného matikáře naučí, že deset procent není tak málo, jak tvrdí učebnice.
Nic by to ale nebylo režisérovi Joe Favreauovi platné, kdyby si pro svůj blockbusterový debut nesehnal prvotřídní hereckou partu, které vévodí Robert Downey Jr., který svou postavu nehraje, on jí je. Řekl bych, že se pro ni narodil, ale nevím jestli máme v genech sklony k divokému životu, jaký Downey dřív žil. Každopádně je pro svou roli jako stvořený, všechny repliky díky němu působí věrohodně a živě, suché hlášky z jeho úst nabývají na síle, a co stojí za povšimnutí, že v očích se mu odráží neuvěřitelně věrná nejistota a ohromení, když zkouší létat. Jestli se kvůli něčemu na Iron Mana nezapomene, tak je to kvůli Robertovi. Na druhé straně stojí klasický záporák, který je v Iron Manově případě až moc klasický, řekl bych až šablonovitě nudný a předvídatelný, přestože má dobrý základ jako blízký „přítel“ a kolega. Když ale začne prohlašovat, jak se Starka musí zbavit, aby získal moc nad společností a pak nad celou galaxií (nebo něco v tom smyslu), člověku ujede bolestné povzdechnutí. Snad se kvalitnějšího záporáka Downey dočká v příštím pokračování, které producenti z Marvelu po finančním úspěchu z prvního víkendu pilně připravují. Nechci snižovat kvality úžasného Jeffa Bridgese, jako herec je třída a některé jeho pohledy jsou vskutku ďábelsky nevinné, ale scénář v jeho případě pokulhává. Chválu si ale zaslouží Gwyneth Paltrow, kterou jsme v poslední době na plátně moc neviděli, ale jako Starkova pomocnice a nevyslovená láska je okouzlující. Doufám, že ve dvojce se dají dohromady.
Na vizuálních efektech se velkou měrou podílelo studio ILM, takže se nemusíme divit, že v akčních scénách je Iron Man naprostá třída, přestože tyto scény nejsou ústřední hvězdou filmu. Z komiksu do reálné podoby byl samotný ozbrojený hrdina převeden v té nejrozumnější možné variantě, která mu dovoluje být obávaným bojovníkem, jehož příchod budí zasloužený respekt. Škoda, že podobný pocit nevzbuzuje i hudba, která ve své instrumentální podobě jen prázdně naplňuje schéma akčního spektálu bez výraznější, libé pasáže. Vše tak zůstává na tvrdých rockových singlech, které povětšinou zazněly v řízných upoutávkách. Taková tvrdá hudba totiž Iron Manovu podstatu vystihuje nejlépe.
Závěr
Stále uvažuji, jestli Iron Man není jen zábavou na jedno podívání, protože při druhém už se můžete začít během zdlouhavým (hlavně úvodních) pasážích poněkud nudit. Každopádně je ale osvěžujícím startovním balíčkem, který je napěchován humorem, a filmem Roberta Downeyho Jr.
P.S: Počkejte si na závěr, máte-li rádi Samuela L. Jacksona.
