Lovec draků

18.2.2008 at 19:29  •  Posted in Recenze by

Papírový drak za sedmdesát korun, letenka do Afghánistánu za 142 tisíc korun, půjčení falešných vousů za 500 korun. Skutečné přátelství – nad zlato.

 

Pokud si, vážení rodiče, myslíte, že pouštět děti ven samotné, je nebezpečné, zjistíte, že to není nic v porovnání s Afgnáistánem. A to si myslím, že se stále jedná o uhlazenou verzi – přesto to není žádný med. Amir se hodně kamarádí se synem rodinného sluhy Hassanem. Čte mu z knih, chodí spolu do kina na Sedm statečných a hlavně jsou dohromady přeborníky v místním, zvláštním sportu – pouštění draků. Není to ale pouštění draků ledajaké, nýbrž soupeřivé. Hlavním úkol je odříznout všechny protivníky, a tím ovládnout oblohu. Možná by oba odrostli a stále si zůstávali na blízku, kdyby nezasáhl osud v podobě tří místních holomků. Znásilnění Hassana natrhne jejich přátelství, které je definitivně roztrženo sovětskou invazí. Amir začíná nový život, do kterého mu ještě jednou minulost zasáhne.

lovec_draku2 lovec_draku3

Marc Forster je dobrým autorem, pokud bažíte po oscarovém dramatu, ale zároveň se chcete nechat dojmout a příjemně zabavit na dvě hodiny. Adaptaci knihy Lovec draků od Khaleda Hosseina, která je od konce minulého roku k dostání i v našich knihkupectvích, si vybral jako tématicky netypický produkt své osoby. Už jen samotné natáčení v Číně bylo těžké a fakt, že marketingově má pramalé ambice (absolutně žádné slavné herecké jméno) a že hodně vsází na herecké schopnosti dvou malých neherců, byl riskantním krokem, který si mohl dovolit díky svým kvalitám. Říká se, že risk je zisk, a tak je tomu i v tomto případě. Všechny zmíněné nástrahy se mění v plusové body. Anonymita herců, lákavě zakázané prostředí Afghánistanu a střídmé tempo vyprávění vytvářejí atraktivní filmový kousek, jehož největší síla i tak tkví ve vnitřním příběhu.

Nepřátelskou atmosféru těchto zemí zachycuje jako slona v porcelánu. Navenek se nic neděje, ale cítíme vznětlivé a hmatatelné napětí, a kdyby došlo k pádu slona, bylo by dost zle. Ale k maximálnímu vyostření jakéhokoliv konfliktu v souvislosti s tamní společensko-politickou situací dojde jen jednou a dost okrajově, jinak se (a díky bohu za to) soustředí na vyprofilování přátelství synka pána domu a syna sluhy, jejichž „skutečný“ vztah se ukáže až komicky Darth-Vaderovský a pro celou příběhovou strukturu zbytečný. Avšak, je to údajně podle vlastního života autora knihy, tudíž omluvitelné. Celkově však Forster příběh pojímá hodně umírněně, ne tak artově nebo myšlenkově složitě, a dokáže vykouzlit scény stejně mrazivé (veřejné popravy) jako adrenalinové (neortodoxní sport soubojů draků, který jakožto filmové zpracování dosud nezfilmovaného sportu vyhrává na celé čáře nad ping pongem v Skóruj!)

lovec_draku4 lovec_draku5

Přátelství Amira a Hassana je správně šibalské, pevné a mile věrné, přestože setrvávají v jakési pozici pána a sluhy. Nic však není dokonalé, a právě o nutnosti sebezpytu a nápravy film vypráví. Incident znásilnění, kterého je Hassan přítomen jako obět a Amir jako nechtěný pozorovatel, je klíčový. Nastává nevyřčený konflikt, kdy Hassan zůstává věrným i přes těžké ponížení (a může za to jeho etnická příslušnost k hazarům, odvěkým nepřátelům Talibanu) a Amir se ho od sebe snaží všelijak odehnat, slepě mu tím dokazujíc, že by pro něj Hassan obětoval i život. V mládí nedokázal Amir pochopit statečnost a co k ní lidi motivuje. Když se pak příběh přesune o řadu let poté, co byla Amirova rodina nucena emigrovat při sovětské okupaci roku 1979, je už z něj dospělý muž, který se cítí dobře ve svobodné zemi. Jednoho dne ale přichází telefonát, který mu umožní vynahradit Hassanovi svou zbabělost a hloupost.

Závěr:
Neměl bych opomenout zmínit, že hlavní postava je spisovatel, což se nejspíš brzy stane jedním z poznávacích znaků tvorby Marca Forstera. Tvorby, která je přístupná všem, ačkoliv hovoří o smrti nebo nepěkných vlastnostech typických pro lidský druh

(8/10)

 

Adam Fiala