Papírový drak za sedmdesát korun, letenka do Afghánistánu za 142 tisíc korun, půjčení falešných vousů za 500 korun. Skutečné přátelství – nad zlato.
Pokud si, vážení rodiče, myslíte, že pouštět děti ven samotné, je nebezpečné, zjistíte, že to není nic v porovnání s Afgnáistánem. A to si myslím, že se stále jedná o uhlazenou verzi – přesto to není žádný med. Amir se hodně kamarádí se synem rodinného sluhy Hassanem. Čte mu z knih, chodí spolu do kina na Sedm statečných a hlavně jsou dohromady přeborníky v místním, zvláštním sportu – pouštění draků. Není to ale pouštění draků ledajaké, nýbrž soupeřivé. Hlavním úkol je odříznout všechny protivníky, a tím ovládnout oblohu. Možná by oba odrostli a stále si zůstávali na blízku, kdyby nezasáhl osud v podobě tří místních holomků. Znásilnění Hassana natrhne jejich přátelství, které je definitivně roztrženo sovětskou invazí. Amir začíná nový život, do kterého mu ještě jednou minulost zasáhne.
Marc Forster je dobrým autorem, pokud bažíte po oscarovém dramatu, ale zároveň se chcete nechat dojmout a příjemně zabavit na dvě hodiny. Adaptaci knihy Lovec draků od Khaleda Hosseina, která je od konce minulého roku k dostání i v našich knihkupectvích, si vybral jako tématicky netypický produkt své osoby. Už jen samotné natáčení v Číně bylo těžké a fakt, že marketingově má pramalé ambice (absolutně žádné slavné herecké jméno) a že hodně vsází na herecké schopnosti dvou malých neherců, byl riskantním krokem, který si mohl dovolit díky svým kvalitám. Říká se, že risk je zisk, a tak je tomu i v tomto případě. Všechny zmíněné nástrahy se mění v plusové body. Anonymita herců, lákavě zakázané prostředí Afghánistanu a střídmé tempo vyprávění vytvářejí atraktivní filmový kousek, jehož největší síla i tak tkví ve vnitřním příběhu.
Nepřátelskou atmosféru těchto zemí zachycuje jako slona v porcelánu. Navenek se nic neděje, ale cítíme vznětlivé a hmatatelné napětí, a kdyby došlo k pádu slona, bylo by dost zle. Ale k maximálnímu vyostření jakéhokoliv konfliktu v souvislosti s tamní společensko-politickou situací dojde jen jednou a dost okrajově, jinak se (a díky bohu za to) soustředí na vyprofilování přátelství synka pána domu a syna sluhy, jejichž „skutečný“ vztah se ukáže až komicky Darth-Vaderovský a pro celou příběhovou strukturu zbytečný. Avšak, je to údajně podle vlastního života autora knihy, tudíž omluvitelné. Celkově však Forster příběh pojímá hodně umírněně, ne tak artově nebo myšlenkově složitě, a dokáže vykouzlit scény stejně mrazivé (veřejné popravy) jako adrenalinové (neortodoxní sport soubojů draků, který jakožto filmové zpracování dosud nezfilmovaného sportu vyhrává na celé čáře nad ping pongem v Skóruj!)
Přátelství Amira a Hassana je správně šibalské, pevné a mile věrné, přestože setrvávají v jakési pozici pána a sluhy. Nic však není dokonalé, a právě o nutnosti sebezpytu a nápravy film vypráví. Incident znásilnění, kterého je Hassan přítomen jako obět a Amir jako nechtěný pozorovatel, je klíčový. Nastává nevyřčený konflikt, kdy Hassan zůstává věrným i přes těžké ponížení (a může za to jeho etnická příslušnost k hazarům, odvěkým nepřátelům Talibanu) a Amir se ho od sebe snaží všelijak odehnat, slepě mu tím dokazujíc, že by pro něj Hassan obětoval i život. V mládí nedokázal Amir pochopit statečnost a co k ní lidi motivuje. Když se pak příběh přesune o řadu let poté, co byla Amirova rodina nucena emigrovat při sovětské okupaci roku 1979, je už z něj dospělý muž, který se cítí dobře ve svobodné zemi. Jednoho dne ale přichází telefonát, který mu umožní vynahradit Hassanovi svou zbabělost a hloupost.
Závěr:
Neměl bych opomenout zmínit, že hlavní postava je spisovatel, což se nejspíš brzy stane jedním z poznávacích znaků tvorby Marca Forstera. Tvorby, která je přístupná všem, ačkoliv hovoří o smrti nebo nepěkných vlastnostech typických pro lidský druh
