U mě dobrý

25.5.2008 at 19:38  •  Posted in Recenze by

U tvůrců je to určitě dobrý. Hřebejk si totiž nemá na co stěžovat se stabilní návštěvností svých filmů. Mě osobně však stále omílané příběhy tragikomického ražení začaly lézt na nervy. Co jeho nový filmy, je to u něj dobrý?

 

Píše se rok 1993. Éra komunistů už je za námi a my se pomalu rozkoukáváme v tom kapitalismu. Středem pozornosti je partička chatařů a rybářů na Libeňském ostrovu, která se s polevující pravidelností setkává v hospodě u Tondy, kde zabíjí desetníčkovým mariášem prosluněný čas vonící lučním kvítím. Až na pana Mrklase, kterého předchází pověst legendy české kouzelnické scény. Často tedy odchází zklamán, že nemůže hrát. Naproti tomu Kája bere tuto hru jako jednu z mála možností přivýdělku. Kromě práce hlídače v muzeu pravidelně ulehčuje bohatým hostitelům svateb na Vyšehradě, když se čistě náhodou potuluje kolem v kostýmu kominíka. Střádá do kasičky, aby svoji Jíťu mohl jednou vzít k moři. Vše se zvrtne, když ho na vysočanské tržnici okrade banda falešných hráčů skořápek. V mysli pana Mrklase se rodí plán, jak peníze získat zpátky a v němž každý sehraje svou úlohu.

umedobry_2 umedobry_3

Nevsadil bych si na tento film, a to víc mě Honza Hřebejk překvapil. Vypadá to, že nabral všechny síly, a přestože tento rok chystá uvést do kin ještě jeden svůj film (zakládající se na literárním textu Michala Viewegha), hodnotím U mě dobrý jako jeho nejlepší film od Pelíšků a Musíme si pomáhat. A to říkám jako jeho zarytý odpůrce, takže o to šťastnější může pan režisér být. Kromě určitých neduhů filmařských skýtá U mě dobrý řadu omylů, nad kterými se hlavně Pražáci budou smát. Některé z nich jsou ale záměrné, jako když ze Smíchovského nádraží udělá nádraží Holešovické, jenom proto, že část děje se odehrává v této oblasti. Za povšimnutí také stojí tričko s Pokémony, které v té době jen ztěžka mohl někdo mít.

umedobry_4 umedobry_5

Ale zpět k samotnému filmu. Důvod, proč Hřebejk v tomto případě vyhrává na celé čáře, je dost prostinký. Odklonil se od melodramat, vážných rodinných krizí a kritice společnosti a velmi jednoduše se zaměřil na jemný typ komedie, jež bych se nebál nazývat letní, skoro až poetický a lenivě vančurovskou (viz. Rozmarné léto) a která tím pádem přebíjí umělou letní komedii Poslední plavky i vydařenější Bobule, které premiérované v březnu byly ještě dosti nevyzrálé – scénářem i režií. Vítězily však přítomností mladých, krásných herců. Do svého posledního filmu obsadil Hřebejk herce, kteří se už nějakou dobu na plátně neobjevili a kteří mladé publikum zrovna nepřilákají. Zatímco pro Bolka Polívku to je po nevydařené Svatbě na bitevním poli hotový comeback do kvalitní herecké scény, tak Vladyka si na plátně užívá své minuty slávy po neuvěřitelných jedenácti letech a zaslouženě, jeho hrdina je pro příběh správně ňoumovitý. Jiří Schmitzer si pak může odškrtnout další spolupráci s Hřebejkem, který mu v Krásce v nesnázích dal možná jeho nejtěžší a nejlepší roli, ale v tomto filmu si bere menší dovolenou, aby si v roli postaršího chlapíka, jež za komunistů seděl, užil obsluhu malé hospody u řeky. Důležité však je, že spolu s dalšími – Petr Forman, Josef Somr, Adam Mišík, Mário Kubaš, Lenka Vlasáková, Vladimír Javorský tvoří dobře fungující skupinu, která působí tak, že opravdu může existovat. Jistý rozpor v sobě skrývá pomyslné rozdělení filmu. Film se stále drží v rovině příjemné komedie, která stojí i na obrazové a situační komice, ale poklidná atmosféra první poloviny, v níž se řeší, že nikdo nechce hrát s kouzelnickým mistrem panem Mrklasem, že Kája vydělává peníze, jak jen může, a že Láďovi se nedaří chytat ryby (přiznávám, že jeho scény mohou působit nadbytečně, ale skoro vždy, když se objeví, tak se zasmějete) se mění v momentě, kdy Kája zavítá za panem Mrklasou kvůli prosbě. A mění se v jakousi českou obdobu filmů Podfuck nebo Dannyho parťáci a v příjemném akčním sledu, který ani na vteřinku nepoleví, sledujeme počínání této soudržné bandy, která vymyslela chytrý plán a uskutečňuje ho i přes případné překážky. Obě tyto poloviny jsou dobře natočené, jen k sobě poněkud nepasují, avšak zážitek z filmu to nekazí.

umedobry_6 umedobry_7

Zmínit u tohoto filmu musím i obrazovou stránku, neboť jsem nedávno viděl Janákův Ro(c)k podvraťáků s jeho vybledlými barvami (o žánrové podobnosti se zmiňovat nebudu, u Hřebejka je to dobrý). Naopak tento film z prostředí holešovického přístaviště nabízí neuvěřitelně krásnou paletu barev, tak sytých, že musely snad být vylepšeny v postprodukci (což není vyloučeno), ale já osobně jsem se do nich ihned po začátku filmu zamiloval. Po stránce kamery je pak film stabilně dobrý, nepředvádí žádné výjimečné kousky, ale kdo by to od Hřebejka a lehké komedie očekával, že.

Závěr

V českém filmu se blýská na lepší časy. Po vnitřně silném Venkovském učiteli Bohdana Slámy, okázale působivých a myšlenkově zajímavých Karamazových Petra Zelenky nabízí i Honza Hřebejk řemeslně povedený a zábavný film, za který se nemusíme stydět. Vyhnul se totiž tak časté trapnosti, jež sužuje současný film.

(7/10)

Adam Fiala