Kterak Mayové předpověděli konec světa, Číňané vyrobili super ponorky, Rusové si na ně zamluvili lístky a Američani to všechno natočili.
Ano, nový blockbuster 2012 je vlastně takový internacionální filmeček o tom, jak ten dělá to a ta zas tohle. Nechápejte to ale jen v mezích států či kontinentů, zaškatulkované tu máme také boháče, ubohé dělníky, vládní úředníky či „takovou normální americkou rodinku“. Celý snímek se hemží samými nálepkami a klišé moderní kinematografie. Je sice pravda, že na režisérské stolici seděl Ronald Emmerich, tvůrce patetického Dnu nezávislosti, takže bychom měli 2012 brát s jistou nadsázkou, jenže ne vždy má na to divák nervy.
Pokud by 2012 měl být klasický absurdní akčňák, který si na nic nehraje a klidně dává najevo své slabiny, nesměl by se chvílemi tvářit tak vážně. Už samotná stopáž mluví v neprospěch zábavné béčkovosti. Jakmile má nějaký snímek dvě a tři čtvrtě hodiny, jedná se buď o existenciální drama, psychologickou sondu do duše zástupce zbídačené menšiny nebo o sakra dobrý film, který si to může dovolit. Když se chce divák bavit na účet tvůrců, kteří si to ještě rádi nechají líbit, vydrží to maximálně dvě hodiny. Pak už se jen začnou opakovat nejrůznější motivy a člověk začne pochybovat, jestli se směje tomu, čemu se smát měl.
Další nevýhodou je absence humoru. Myslím tím klasické vtípky, které měly být zábavné a skutečně jsou zábavné. Jistě že zde najdete spoustu směšných pasáží, ovšem vtipných pomálu. Herci také nejsou žádnými zázraky. John Cusack, jehož rádoby zbídačený výraz jindy zbožňuji, zde ztvárnil spisovatele Jacksona. A to dosti laxně. Zahrál to, co zahrát měl, a zbytek tak nějak neřešil. Je samozřejmé, že v něčem, jako je 2012, se nedá moc herecky projevovat, mohl ale snímek ozvláštnit trochou improvizace, grimas, vlastních nápadů. Možná ho Emmerich držel na uzdě, možná si šel do katastrofické vize budoucnosti jen pro vysoký plat. Jeho Jackson je hlavní postavou – rozvedeným manželem, žalostně málo milovaným otcem, zato ale mužem s neuvěřitelným štěstím. Povede se mu totiž díky návštěvě přírodní rezervace natrefit jak na skupinu vědců, tak na maniakálního psychopata Charlieho (božský Woody Harrelson). Ten mu prozradí tajemství. Má dojít ke konci světa. Ale psst.
A tak si Jackson půjčí letadlo, nacpe do něj manželku, synka, dcerku i jejich „nového“ tatínka a zamíří do Číny. Zde jsou lodě ve stylu Noemovy archy, jež mají pojmout jen ty nejbohatší a zachránit je tak před krutou smrtí, kterou předpovídali už kdysi moudří Mayové. Čekejte vedlejší postavy, které samozřejmě zemřou (k čemu vedlejší postavy???), romantickou linku „ex manžel – ex manželka“, záchranu pejska a sexy ruského pilota. I Emmerichova stará dobrá Godzilla tušila, že její scénář není zrovna objevný. Uměla se ale opřít jak o newyorské mrakodrapy (zde doslova), tak o zábavné herce se spoustou hlášek. To tu chybí, a tak musíte poslouchat jen přiblblé věty typu: „Do něčeho jsme narazili! Má to 8850 metrů!“ „Proboha, co na světě může mít 8850 metrů???“
Jedinou záchranou budiž skvělé triky během ničení světa. No, zní to možná hloupě, ale i já jsem se přistihla při pádu sochy Ježíše z Rio de Janeira, že sice to je vážně trapná scéna, ale vlastně mě baví. Baví mě (a předpokládám, že i další diváky) sledovat boření něčeho, co znám v jeho monumentální podobě. Boření něčeho, co prostě musí stát přece ještě tisíce let. Užijete si tedy asi půl hodinu, v níž probíhá skutečně vizuální onanie trikařů, kteří si přišli na své – 2012 dostal opravdu velký rozpočet. Akorát jsem čekala, že odpálí i Eiffelovku nebo pyramidy. Docela by to sedlo.
Foto: Falcon
- New Yorku, miluji Tě - 27.1.2010
- Sherlock Holmes - 9.1.2010
- Zombieland - 4.12.2009
