Převlékat dosud nepřekonaný, i když lehce zatuchlý animák studia Disney z roku 1951 do nového digitálního kabátku by se mohlo zdát jako pěkná pitomost. Pokud by u toho nebyl Tim Burton.
Alenka je devatenáctiletá mladá dáma žijící ve viktoriánském Londýně. Vždycky se tak trochu vymykala obecně vyhrazeným společenským mantinelům, snad kvůli své představivosti, zvláštním snům nebo neortodoxnímu chování. Proto, když je na zahradní slavnosti požádána o ruku poněkud otravným lordem Hamishem z Ascotu, věnuje větší pozornost králíkovi v modré vestě a s hodinkami a vydává se po jeho stopách – co na tom, že uteče z vlastní zásnubní oslavy. Králík ji zavede až do králičí nory a Alenka spadne za ním. Pád se zdá až neuvěřitelně dlouhý a Alenka se na konci ocitne na zemi v podivné kruhové místnosti se spoustou dveří. Jediný klíč, který se v místnosti nachází, ale patří k úplně maličkým dvířkám, a proto se Alenka pomocí kouzelné lahvičky s lektvarem zmenší a dveřmi projde. Před ní se rozprostírá tajemná země – Říše divů. Kraj terorizovaný krutou Srdcovou královnou, ve kterém žije mnoho podivných bytostí včetně věčně se vypařující kočky Šklíby, rtutí zfetovaného Kloboučníka nebo ne až tak nevinné Bílé královny. Alenka zjistí, že její příchod byl už dávno předpovězen a že teď na jejích bedrech leží velký úkol – vyřešit spor o královskou korunu v říši a vypořádat se i s dalšími nástrahami, které jí tajemná země přichystala.
Film Alenka v Říši divů se zakládá především na fantastické a fantaskní knižní předloze Lewise Carolla, a snad proto že je zmíněná kniha tak jedinečná, tak tolik lákala k filmovému zpracování, obzvláště když byla jeho realizace vložena do rukou morbidního pohádkáře Tima Burtona. Bohužel se ale trochu ukázalo, že i když je steak i dort skvělý, nejlepší jsou každý zvlášť.
Hned na první pohled je poznat, že Tim Burton ve svém novém snímku ubral na morbidnosti (na rozdíl od tvůrců Harryho Pottera, kdy je každý nový film „o něco temnější“ než ten předchozí). Neplatí to ovšem absolutně – starého dobrého Timmyho poznáte v okamžicích, kdy se kamera soustředí na Bílou královnu. Na první pohled kladnou postavu, obstojně zahranou překrásnou Anne Hathaway, obohatil o tak krystalickou gracilitu v pohybu a projevu, že se vám po dvou minutách začne zajídat a na mysl vám začnou přicházet myšlenky, že „ta holka je nějaká divná“. A ona je.
Skvělá byla volba představitelky titulní role – té se ujala u nás neznámá australská herečka s polskými předky Mia Wasikowska. Jako Alenka působí nesmírně zajímavě, mísí se v ní nevinnost dětství s půvabem a ušlechtilostí dospělosti, což může u některých diváků vzbuzovat až lehce perverzní sklony („Nejradši bych tý zlobivý holčičce naplácal!“ a podobně). Ve své roli je tak přesvědčivá, že pro vás po zhlédnutí filmu už bude jenom Alenkou a její skutečné jméno vám bude ukradené. To ovšem může být i překážkou v budoucí kariéře (snad se nedočkáme toho, že se začne svlékat a obcovat s koňmi jako Daniel Radcliffe).
O místo nejsympatičtější postavy by se mohli poprat Kloboučník a kočka Šklíba. Johnny Depp jako Kloboučník by spíše šokoval, kdyby konečně jednou něco zahrál blbě – opět se převtělil do jedné ze svých mnoha inkarnací a opět jí dodal neopakovatelný šarm a ojedinělost. Preciznost animátorů a hlas Stephena Frye se spojily v okouzlující postavě kočky Šklíby. Oči téměř přecházejí z toho, jak se kocour vypařuje a opět objevuje a jak lehce se pohybuje vzduchem pronášející s úsměvem svá moudra – bravo!
S výčtem herců a „hlasů“ bychom mohli pokračovat ještě dlouho, je vidět, že Tim Burton s výběrem nezaváhal. A i když 3D technologie je zajímavá, možná přece jen stojí za to vidět film jen ve dvou dimenzích a místo toho slyšet jedinečné hlasy herců. Nechat si ujít například sametový projev Alana Rickmana by byla mladická nerozvážnost.
Herci i animace jsou perfektní, předloha čarovně děsivá, hudba v dobrých rukou (Danny Elfman), zdálo by se, že všechno musí dopadnout přinejmenším skvěle. Bohužel ale Timovi šlape na paty megalomanie celého projektu. Film působí jako komerční zakázka, která byla sice poctivě provedena, ale chybí jí srdce a ten správný burtonovský duch, jako by bylo pro obchodní účely potřeba Timu Burtonovi podvázat část mozku. Otázkou ale ovšem je, zda by dnes už klasická předloha zpracování nonkonformního režiséra unesla – tak se dostáváme k tomu, že to, co by se na první pohled mohlo zdát jako kritika, je ve skutečnosti nutné zlo, a s jako takovým se s tím Burton vypořádal velmi zručně. Za půlku úspěchu vděčí také scénáři, který se až do posledních deseti minut filmu jeví jako velmi dobrý, bohužel v závěru si poněkud pokazí pověst nic neříkající epizodkou.
Ve výsledku zjistíte, že prostě nemůžete být nadšeni, ať už jste Burtonovými fanoušky nebo ne. Pokud tomuto režisérovi příliš nefandíte, bude pro vás snímek jen jedním z mnoha pokusů o spojení 3D technologie, animace a živých herců; a pokud jste burtonovci jako vyšití, budete místy po svém oblíbeném tvůrci beznadějně pátrat. Volná ruka ve všech filmových aspektech prostě Timu Burtonovi sluší nejlépe.
Závěr: Tim Burton se „narodil“ s komornějšími projekty, které byly vždy tak trochu jiné než ostatní. Bohužel předloha Alenky už zlidověla natolik, že najít v ní ty nezávislé, temné tóny je takřka nemožné. Nezbývalo než „jen“ natočit slušný film. A to Burton zvládl, protože je nejenom skvělý imaginátor, ale i velmi talentovaný režisér.
- Total Recall - 16.8.2012
- Nebezpečná metoda - 26.1.2012
- Twilight sága: Rozbřesk – 1. část - 17.11.2011
