Vítejte v brutálním, od reality odtrženém světě, který si pro vás připravil sadu památných scén!
Nový film Ridleyho Scotta (Prometheus, Království nebeské) stačil po svém uvedení do kin vzbudit řadu rozpačitých a rozporuplných ohlasů. Spojení s Cormacem McCarthym a plejádou hereckých hvězd se přitom zdálo jako sázka na jistotu. Žhavý oscarový kandidát z této spolupráce sice rozhodně nevzešel, přesto však není důvod za každou cenu kritizovat film, který je i přes své mouchy podstatně nápaditější, odvážnější a oduševnělejší než většina běžné produkce.
Blonďatá femme fatale
Herecký ansámbl vzbuzuje vysoká očekávání již samo o sobě. Zajímavé je především obsazení hlavních protagonistů proti jejich obvyklým typům rolí. U jména Cameron Diaz se většině vybaví pravděpodobně křehká blondýnka z romantických komedií, případně Charlieho andílek. Na tuto usměvavou plavovlásku rychle zapomeňte. Věk Diaz neubral na kráse, zato přidal na charismatu a kalifornská rodačka si osudovou zrádkyni zahrála s velkým gustem. Jen nám její úlohu možná nemuseli prozrazovat tak brzo.
Javier Bardem si po vyšinutých psychopatech střihnul zamilovaného sympaťáka s neméně šíleným účesem jako v případě Tahle země není pro starý či Skyfall. Brad Pitt i svůj poměrně malý prostor dokáže patřičně využít a Penelope Cruz stačí vypadat stejně dobře jako obvykle. Fassbender předvede již svůj klasický nadstandard, ale výjimečně jeho postava postrádá kapku charismatu (což se třeba o Magnetovi či Rochesterovi tvrdit nedá).
Soustřeď se, diváku, nebo spi
Konzultant by se dal v prvé řadě označit jako nedivácký. Dialogy se z plátna valí ve velké kvantitě a snaha dešifrovat jednotlivé pasáže, aby vám neunikla intelektuální perla či budoucí význam v kontextu snímku, je poměrně náročný úkol. Většina mluvených pasáží je přitom velmi svěžích, řízných a především zvládá pobavit daleko účinněji než řada čistokrevných komedií.
Následkem je tempo v první polovině filmu velmi pozvolné a zdánlivě se takřka nic neděje. Z úst hlavních postav se dozvídáme především o vztahových peripetiích Michaela Fassbendera s Penelope Cruz a Javiera Bardema s Cameron Diaz. Hlavní postava (Fassbender) se mezitím jen tak mimochodem zapojí do obchodu s drogami, který velmi dlouho působí jako vedlejší dějová linie.
Vcelku nezáživné drama
Vyprávění o partnerském soužití pochopitelně nevydrží po celou stopáž. Přichází zlom, po němž se celý děj hýbe kupředu. V tomto momentě však hravost první poloviny opadá. V dramatické rovině nedokáže být McCarthyho filmová prvotina zdaleka tak přesvědčivá, jako když se nás pokoušela rozesmát. Na vině je především ústřední zápletka, což je nedostatek poměrně závažný. Během závěrečných titulků totiž zjistíte, že z ní nejste o mnoho moudřejší než na začátku filmu.
Trpící hrdina mnoho sympatií nesklidí, neboť není důvod s ním soucítit. Dočkáme se alespoň velkého množství úmrtí, při nichž se nešetří krví ani promyšlenými zbraněmi. Občas se sice snaha o stylovost neslučuje s logikou (natažení drátu přes silnici mnoho hodin před motoristovým příjezdem, cestování s fekálním vozem přes hranice), ale nuda v žádném případě nehrozí.
Trocha filozofie na závěr
Budete-li pečliví a začnete se v Konzultantovi pořádně šťourat, z nahuštěného textu vám nakonec něco k zamyšlení vypadne. Pořádně zde rezonuje tematika smrti (a kde u McCarthyho ne?). McCarthy šikovně uplatnil zákon přírody o přežití silnějšího, přičemž postavy se dostávají do potíží kvůli svým lidským slabostem. Na závěr pak zbude jen predátor, který nedá najevo jedinou slabinu.
Jakožto nejhorší forma trestu se však neukazuje smrt, nýbrž naprostá bezmocnost, kdy můžete pozorovat jen zkázu kolem sebe s vědomím, že neexistuje možnost tomu zabránit. Při zpětném pohledu je pak zřejmé, že byl hrdina na své cestě nesčetněkrát varován, ale neučinil nic pro to, aby zabránil dovršení tragédie.
