Zpěvačka Amy Winehouse se možná lišila od ostatních členů sedmadvacítky stylem hudby, životní stylem však nikoliv.
Režisér Asif Kapadia si dává se svými dokumenty práci. Místo toho, aby točil co nejjednodušeji a využil klasického schématu, v němž vezmeme několik osob, posadíme je před kameru a necháme je povídat o životě těch slavnějších, jde Kapadia doslova po kořenech. Povídání příbuzných, známých a jinak spřízněných pochopitelně nebudeme ušetřeni. Britský tvůrce je však obvykle nechá mluvit na audio nahrávce a do toho pouští archivní záběry. Kompozice zvuku a obrazu je někdy související více či méně, nikdy však není náhodná a vždy se snaží přinést divákovi nový pohled i sdělení.
Sex, drogy…a jazz
Ozvláštňující způsob dokumentárního snímání, které režisér použil už ve svém předchozím snímku o závodníkovi Formule 1 Senna (2010), se hodí už jen proto, že Amyin životní příběh nenazíráme poprvé. Tím nechceme Amy upírat její unikátnost a místo v showbyznysu, jen už jsme podobné osudy viděli mnohokrát.
Kromě závislosti na drogách související s neúnosností globální slávy najdeme v Amy i takové spojitosti, jaké můžeme zaznamenat třeba i v případě Kurta Cobaina (rockový hudebník rovněž zemřel v 27 letech), jakými jsou například rozvedení rodiče nebo užívání silných medikamentů ve velmi mladém věku, což mohlo do budoucna předznamenat pozitivní vztah k drogám. Amyin život by se dal v podstatě shrnout do klišé sex, drogy a pouze místo rockenrollu doplňme jazz, soul či R&B, neboť její hudební styl nelze definovat jen jedním žánrem.
Písně umocňující emoce
Kapadia začíná poctivě od píky stejně jako kdysi dnes notoricky známá zpěvačka. Amyin životopis tedy startuje krátkým úvodem z dětství, pokračuje přes její hudební i milostné začátky až k velkému zlomu v kariéře, pokračujícím životu v neustávajícím blikání fotoaparátů, prohlubující se drogové závislosti a tragické smrti. Vyprávění tvoří oblíbené zdroje osob – tedy matka, otec, přátelé, bývalí milenci, producenti atd.
Řada silných a důležitých momentů je ve snímku podpořena vybraným repertoárem Amyiných písní. V tom může být český divák, který angličtinu až tak dobře neovládá, poněkud v nevýhodě. Songy sice jsou titulkované, nicméně originálním textem. Tato propojení však tvoří často velmi emocionální momenty. Zpěvačka a skladatelka v jedné osobě totiž tvořila písně zásadně o tom, co dobře znala, a vyzpívávala tak různá trápení ze svého života.
Jediná „opravdová“ zpěvačka?
Titulkem se dostávám k tomu, co osobně považuji na Amy Winehouse za zásadní, a tvůrci se rovněž snaží, aby tato myšlenka ve filmu vyzněla. V několika rozhovorech, které Amy poskytla, dává najevo radost z toho, že jí studio nechává volnost v tvorbě. Trochu pohrdlivě se pak vyjadřuje k jiným popovým zpěvačkám, které jednoduše zazpívají, co jim předložíte na papíře.
V tom je možná jistá dávka namyšlenosti, protože, byť zpěvačka disponuje sebelepším hlasem, skladatelský dar jednoduše nemá každý. Nicméně právě v tom, že Amy Winehouse dávala do každé písně kus sama sebe, spočívá šílenství, které mezi svými fanoušky vyvolala. Podobně jako se to naposledy v devadesátých letech podařilo zmiňovanému Cobainovi. Je přitom úplně jedno, že Kurt zpíval agresivní grunge, zatímco Amy perfektně notovala tklivé jazzové melodie, ani jeden z nich nemusel do písní vkládat emoce jakýmsi pěvecko-hereckým uměním procítěného přednesu. Ty se jednoduše na základě jejich životních zkušeností dostavily samy.
Dokument je vzhledem ke své stopáží občas trochu zdlouhavý, vzápětí však přinese nečekaný detail ze života umělkyně, který vyvolává mrazení v zádech. Podobně fungují i veškeré vybrané písně, jež ve filmu zazní. Nemusíte zrovna patřit k zpěvaččiným fanouškům, ale když díky Kapadiovi konečně vidíte, co přesně se Amy písní snažila vyjádřit, pak nelze nepodlehnout.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Asif Kapadia, Scénář: Asif Kapadia
Hrají: Amy Winehouse, Mark Ronson, Tony Bennett, Pete Doherty
Žánr: dokumentární, životopisný, hudební Země původu: Velká Británie, Stopáž: 128 minut
Premiéra: 6. srpna 2015
