Opravdu se jedná o velkou australskou romanci s neobyčejnou muskulaturou Hugh Jackmana a ženskou neoblomností Nicole Kidman?
Příběh košatý jako kontinent a láska pouště přecházející tvoří ve vzájemném souladu skutečně epickou romanci, skrze kterou se Baz Luhrmann, věčný romantik, snaží vypořádat se svou hrdostí na domovskou zem. Střídá přitom různé odstíny žánrů, jak se mu to hodí k jednotlivým částem filmu (a ve výsledku opravdu pasují) a tak, aby tím nerušil plynulost vyprávění. Když se budete v začátcích spíš smát, je to proto, že k seznamování dvou odlišných mentalit – tedy upjaté anglické lady Ashley a drsného australského Honáka to jednoduše dost dobře sedne. Vyniknou rozdíly, které posléze mohou být smazány v důsledku prožitých tragédií a objevení svých skutečných já. Po jejich boku stojí několik věrných, proti nim řada nepřátel a těsně u nich jedno z dětí, které nejsou ani černé, ani bílé, nepatří tedy nikam a přezdívá se jim karamelky. Jméno tohohle klučiny je Nullah, jeho děda je král George, který je jako neviditelný duch australské země doprovází celou dobu.
Na ploše lehce přetáhlých dvou a půl hodin se rozehrává klasický příběh lásky, ale tak, že nikam nespěchá, stejně jako skutečná láska nikam nespěchá a nechává hrdiny nejprve projít těžkými zkouškami, aby oba došli proměny, která ani v domnělém happy endu slavnostního plesu není zcela hotová. Ostatně jsem ale rád, že zde Baz Luhrmann použil moji oblíbenou poučku, že tancovačky jsou nejlepším místem pro rozuzlení peripetií (nebo dovedení vztahových uzlů k dokonalosti, což předvádí řada českých filmů). Luhrmann každopádně postavám nedává nic zadarmo. Aby došli skutečného poznání jeden druhého, musí překonat řadu nesnází a zádrhelů, ale tak je to jen dobře. Obtíž je jenom s tím, že první polovinu příběhu rámcuje tak silným a neprůstřelným koncem, že rozehrávka druhého poločasu je dost obtížná. Nic na tom, že v závěru se opět dohrabe k úctyhodnému zakončení, ale divák se cítí jako sprinter, který ubíhá ve vedoucí pozici posledních sto metrů, ale je mu oznámeno, že musí uběhnout ještě další tři kolečka. Výstavba nové peripetie nejde Bazu Luhrmannovi tak dobře, jak by si možná přál, když se pokouší o velký australský film, ze kterého by možná měl rád druhé Vzpomínky na Afriku. Je přitom paradoxní, že pouhým důrazem na ukončení jedné části příběhu a následným problémem s rozjezdem druhého si zničil naději na stvoření uctívaného díla.
Použití ve filmu jediné a krátké retrospektivy hned na úvod vzbuzuje na první dojem rozpaky, ale hlavním posláním tohoto krkolomného začátku je určit, kdo, nebo spíš co je neopomenutelnou částí filmu, a to samotný kontinent Austrálie reprezentovaný malým míšencem Nullahem. Z verbálního vypravěče s průměrnější angličtinou se stává vypravěčem přítomným a zachycuje událost jedné velké lásky mezi zdejším bělošským honákem a anglickou paninkou uprostřed vyprahlé pouště i země zmítané v bolestném sevření druhé světové války. Promítá se do toho i skutečnost, že jeho hlavním posláním je umět vyprávět příběhy. Tvůrci pak nezůstávají pouze u něj, barvitou podobu černobílé Austrálie zobrazují rasistickým postojem k původním obyvatelům. Nevyhýbají se krutému vztahu k rozkošným klokanům, ani imperialistickým choutkám usedlého velkostatkáře. Přičemž je ihned jasné, že Luhrmann stojí na straně původních obyvatel, které nechává bojovat za svá práva (s použitím tvrdých pěstí Hugh Jackmana) i čarovat (v mezích slušného filmu).
Buďme Luhrmannovi vděční za to, že z herců umí vyždímat neobyčejné výkony. I když se může kariéra Nicole Kidman zdát postupně pohřbívána, Luhrmann nabídne její osůbce řadu příležitostí, aby předvedla, co umí. V řadě scén působí jak kouzelně, tak mile úsměvně – když se pokouší utěšit chlapce a začne vypravovat o Čaroději ze země Oz nebo když se snaží dokázat, že honáctví zvládne stejně dobře jako jakýkoliv muž. Jakkoliv prvoplánově pak může mužná osobnost Hugh Jackmana působit, momentů, kdy by se vsázelo hlavně na jeho vypracovanou vizáž (není od věci, že byl nedávno zvolen nejvíc sexy mužem), je poskrovnu, protože Luhrmannovi jde v prvé řadě o hluboké city, ne povrchní atraktivitu. Jiskrné chvíle, kdy je z plátna naplno cítit probouzející se láska jednoho k druhému, jsou tudíž nebývale silné. Připočtete-li jak proradný a slizký David Wenham v roli padoucha je, budete těm dvěma fandit o to víc. Tedy třem, nezapomeneme-li na čarující karamelku. Když k tomu přidáte kamerovou kompozici záběrů, v nichž se střídají velkolepé celky Austrálie s detaily hereckých tváří v intimních momentech, přičemž je to vše zabaleno do čarokrásných barev, Austrálie nemůže zklamat nikoho, kdo delší dobu postrádá výživnou velkolepou romanci.
Závěr
Navštivte letos o Vánocích Austrálii, pokochejte se jejich sváteční výzdobou a užijte si v podstatě obyčejný, ale svým srdcem neobyčejný příběh lásky, která to nemá jednoduché. Mimochodem, víte, že Baz Luhrmann natočil tři různé konce filmu? Ano, šťastný konec to ještě nikdy neměl tak nahnuté. Tak pěkné svátky
