Avengers – superhrdinové vše v jednom

Scénář staví hlavně na konfrontaci egomaniaků, čerpá z něj humor, ale ne psychologii postav. Tony Stark je o dvě stě procent štiplavější než v obou Iron Manech dohromady, čímž udává hlavní komediální tón, který funguje napříč filmem, ale není ani o chlup lidštější. S kým se identifikovat? Výběr vychází hlavně z toho, kdo nejvíc přirostl k srdci při sledování některého z originů, teď na to čas není. Jako by si v samostatných superhrdinských filmech studio Marvel odkroutilo vývoj a formování a tady je strčilo do jednoho pytle, zatřáslo s ním a počkalo, až vybuchne.

A bouchá se často, skutečně tak, že smysly jsou zahlceny a mozek nestíhá skládat dohromady trojrozměrný obraz, natožpak aby dával prostor k přemýšlení. Popravdě tři déčko nemohu hodnotit, viděl jsem klasickou verzi s titulky. Film sice nebyl nativně natáčen ve 3D, ale z obrazu, pro nějž byl na rozdíl od předchozích marveláckých filmů zvolen plnoštíhlý formát 16:9, vzniká dojem, že byl natáčen s předpokladem budoucího převedení.

Nelze si jinak vysvětlit, proč je obraz jinak tak plochý, s nezajímavou kompozicí a fádním filmovým vnímáním. Whedon zatím natočil jen jeden kinofilm, ovšem kameraman Seamus McGarvey dělal s Joem Wrightem na obrazově opulentních snímcích jako Pokání a Sólista. Zvláště začátek je tak tuctový, až televizně neinvenční, že člověk ještě rád zavzpomíná na tajný komplex s mezihvězdným portálem Hvězdná brána. Jinak se ale vybaví i další filmy, především ty, které se neúspěšně pokoušely být hlaďounce prázdným blockbusterem pro masy. Nejvíc asi Bayovi Transformeři, už z důvodů nekončící akce, při němž je zdemolován kus města a v níž hraje roli obří mechanický létající had (puntičkářští znalci univerza prominou).

Akce je skutečně výživná, dlouhá, bohatá na ikonické momenty. Nemáme-li ovšem zájem o postavy, proč by nás jejich boj měl vzrušovat? Film se spoléhá, že když nebude dělat zbytečné boty, Iron Man bude házet vtipy, Scarlett bude dost sexy, Hulk bude dost ničitelský a Kapitán Amerika nebude ve svém kostýmu moc směšný, cílová skupina taenagerských diváků a komiksových nerdů mu to odpustí. Musí ale nabídnout pořádný akční rachot. Intenzivní, přehledný a sdružující několik velkých samostatných postav, což snad skutečně nemá ve filmové historii obdoby. Máme tu crossovery jako Vetřelec vs. Predátor apod., ale tohle nejsou jen Avengers proti zlosynové, ale také několik drobných podfilmů jako Thor vs. Iron Man, Thor vs. Hulk, Černá vdova vs. Hawkeye.

Kompletní absence nějaké podružné nebo významové vrstvy spolu s neexistujícím příběhem tvoří druhou křehkou část tohoto monstr projektu s jeho snahou o komiksovou nenáročnost a idealizaci. Kde jsou výrazné motivy, které by v divákovi rezonovaly a poutaly ho k postavě, podnětné myšlenky formující další otázky? Nic, jen prázdno. Film plný konfliktů je absolutně nekonfliktní, a když budeme hodně zoufalí, budeme pátrat i po politické nekorektnosti, protože nebýt Nicka Furyho, všichni hrdinové jsou bílí. Naopak totální korektnost nalezneme v podobnosti s novou trilogií Star Wars, kde je nepřítel dehumanizován, na rozdíl od díla George Lucase však v Avengers vystupují místo droidů neidentifikovatelní mimozemšťané, jejichž neurčitost je dána limitujícími možnostmi trikové stránky. Mohou tak přicházet v nekonečných houfech a superhrdinové je mohou kosit bez ohledu na ohrožení mravního vývoje podobně jako počítačoví pařmeni kosí digitální soupeře v hrách.

Na působivosti akci ubírá i to, že si film nestanoví, jak ji ukončit. Superhrdinové jsou totiž v mnoha případech takřka nesmrtelní, takže je nepřátelé nemohou zničit. Oni zase disponují nevyčíslitelným množstvím bojovníků, takže mohou v útocích pokračovat, kdo ví jak dlouho. Whedon posílá svůj hvězdný tým do závěrečné akce s tím, že budou bojovat, ale dramaturgicky selhává, protože nestanovuje, k čemu mají dospět. Mají bojovat, dokud nebude poslední mimozemšťan mrtev? Způsob ukončení boje přichází až v průběhu, a to už abychom byli rádi, že se něco vymyslelo. Další hod kladivem, další hod štítem, další vystřelená šipka, další vystřelený náboj, to už by minimálně neunesl rozpočet filmu. Teď je na čase znovu si pustit X-Men 2, kteří s Avengers sdílí jednoho z autorů příběhu Zaka Penna, který musel za roky pořádně zdětinštět.

Na jednorozměrnost veškerého dění a pochybné motivace hrdinů je možné taky třeba zvysoka kašlat. Absenci příběhu bohatě vyvažuje nevídané tempo a úžasné měřítko akce, jejíž spád a dynamika připomínají nejvíce Abramsův Star Trek. Nehledě na to, že se část dění odehrává na létajícím plavidle. Oproti Star Treku možná dostaneme ještě méně vrstevnaté postavy, tuto vadu na kráse však těžko brát v potaz, když se na diváka valí jedna smrtící hláška za druhou a sympatičtí hrdinové ani na okamžik nepolevují. Excelentní akční komedie, která si ze sebe utahuje, kde může, a nenechá během více než dvou hodin vydechnout. Nevezme možná za srdce, ale královsky pobaví i vícekrát. 80 %.