Léty prověřená klasika potěší stejně jako mnohokrát ochutnaná bábovka od babičky. Nic nového, ale i vybíravého mlsouna s největší pravděpodobností potěší.
Řada z vás si možná vzpomíná na knihu Bella a Sebastián od Cécile Aubryové, kterou jste četli jako děti (popř. svým dětem). Stejnojmenný francouzský seriál z šedesátých let, v němž si mimo jiné zahrála i sama autorka knihy společně se svým synem, jenž ztvárnil titulní roli Sebastiána, si podle ohlasů udržel kvality psané předlohy. Nejnovější zpracování přesouvá příběh na francouzsko-švýcarskou hranici a zasazuje ho do období druhé světové války. Přátelství chlapce a psa neztratilo nic ze svého kouzla ani po půl století od svého vzniku.
V hlavní roli příroda
Vyprávění odehrávající se uprostřed člověkem takřka nedotčené krajiny savojských Alp se těžko mohlo dostat do povolanějších rukou, než jsou ty dobrodruha, spisovatele a v neposlední řadě režiséra Nicolase Vaniera. Jeho předchozí režijní počiny Poslední traper (2004) a Vlk (2009) rovněž staví na velmi těsném soužití člověka s přírodou. Poetika horských masivů zobrazených ve všech ročních obdobích společně s místní faunou tvoří nosný pilíř celého snímku. Již první záběry ukazující nám krajinu očima letícího dravce příjemně navnadí, že se minimálně bude na co dívat.
Vztah dítěte a psa je rovněž podán velmi citlivě a fotogenicky, nicméně jeho navazování by si možná zasloužilo o něco větší péči. Chlapec se s psem, který se nezaslouženě stal postrachem místních horalů, skamarádí až překvapivě snadno. Netvrdím, že je nutné dělat z „nejlepšího přítele člověka“ hned divokou šelmu a kopírovat snímky, jako je Pí a jeho život, nicméně lehká inspirace a zdramatizování sbližování hlavních hrdinů by každopádně neuškodilo.
Nacisté na každém rohu
Vanier, jenž se kromě režie chopil i psaní scénáře, si dosadil do prostředí pod horskými masivy i vojenskou skupinu nacistů, která znepříjemňuje život tamnímu obyvatelstvu. Stále se však jedná o film určený dětem, proto koncept nepočítá se systematickou tyranií. Zapojení německých vojáků do děje se nakonec povedlo poměrně hladce. Jejich hlavní úkol spočívající v pronásledování židovských uprchlíků přecházejících do neutrálního Švýcarska skvěle do prostředí zapadá. Zároveň v této dějové linii figuruje překvapivý twist, jenž neoslní briskní scenáristikou a spíše vzbuzuje podiv kvůli absenci motivací, které by vnesly porozumění do jednání postav.
Kromě Sebastiána, Belly a nacistů poznáváme rovněž chlapcova nevlastního dědečka Césara, který moc nezvládá výchovu, neboť se až příliš často dívá na dno láhve, pekařku Angélinu a jejího milence doktora Guillaumea. Trochu zvláštní, že je zřetelně větší chemie mezi Angélinou a německým velitelem než mezi oběma milenci. Herecké výkony jsou ale vesměs kvalitní a čeští dabéři odvádějí tentokrát dobrou práci. Félix Bossuet a Garfield (Sebastián a Bella) si padli do oka znatelně více než zamilovaný pár a učinili ten nejdůležitější vztah zcela přesvědčivý.
Nervák pro malé i velké
Kromě ukazování krás panenské přírody je Vanier silný i v dramatických scénách, které nutí hryzat si nehty i přes to, že se poměrně snadno dá uhádnout vyústění. Ať už se jedná o zachraňování mláděte kamzíka, zahánění vlků, nebo o klišovitou šablonu „když přechází skupina zamrzlou plochu, pod posledním ten led praskne, Vanier je dokáže bez pochybností sehrát a zavát k nám horalské dobrodružství.
Celý příběh je postaven na tom, aby dal vyniknout pyrenejskému psovi. Znatelné je to především ve fázi, kdy dospělí konečně akceptují fakt, že je Bella netouží do jednoho zadávit. Snímek se nezdržuje u skrývání a přátelství utajeného před zbytkem světa. I to je sice velice zábavné, nicméně příběh musí pokračovat dál. Stále se přitom přenechává stěžejní prostor ústřednímu duu. Ve výsledku je scénář poměrně kompaktní, avšak bez jistých dějových výplní by se zcela neobešel. Máme v kinech velmi kvalitní počin, na který lze vzít děti, a řadíte-li se mezi milovníky psů, hor a dobrodružství, tak bez problémů i sami sebe. Přes drobné nedostatky totiž film uteče jako voda z horského pramene a nechá vás z kina odcházet s úsměvem na tváři.
