Pokud si mám vybrat jednu věc, kterou si vzít do letadla s vražedným vyděračem, volil bych Liama Neesona.
Letecká rutina se ale stejně snadno zvrtne, když už zde Liam Neeson vůbec je. Ten se v posledních letech pokouší dosáhnout statutu akční hvězdy, aby doplnil svou sbírku mentorů. Co může být oduševnělý, zádumčivý pohled, stejně snadno zafunguje jako nesmlouvavý a urputný výraz tváří tvář nebezpečí. Dvakrát si už prošel 96 hodin napětí, dvakrát do stejné řeky vstupuje i s režisérem Jaumeem Collet-Serrou. S ním si před třemi roky vyzkoušel práci jako Neznámý, když v Berlíně přišel o identitu. Rozlehlý prostor cizího města protentokrát ustoupil klaustrofobní šachovnici o několika málo políčkách. Zdařile jsou však zapojeny do hry všechny figurky.
Po jedenáctém září vzrostla snaha o zajištění zvýšené bezpečnosti letového provozu. Kromě důkladnějších a přísnějších prohlídek na letištích to znamená i zajištění tajného leteckého maršála na palubě. V důsledku toho tráví Bill Marks (Liam Neeson) mnoho času v první třídě letadla. Dohlíží, aby nedošlo ke zločinu, jeho otupělá nátura mu ale nebrání, aby si na záchodech nezakouřil nebo nedal lok alkoholu. Pak mu na služební telefon začnou chodit neočekávané zprávy, v nichž je vyslovena hrozba i požadavek. Někdo chce 150 milionů dolarů, nebo za dvacet minut cestující v letadle zemře. Postup se následně opakuje v dvacetiminutových intervalech, dokud nebudou peníze na účtu.
Nonstop, já lítám nonstop
Koncepčně je Non-Stop blízkým příbuzným Neznámého. Liam Neeson tu funguje jako solitér, jehož věrohodnost je dána všanc, a to v rámci filmu i ve vztahu k nám divákům. Napínavou cestu k cíli pak lemují různé postavičky, jejichž profil se v průběhu času také proměňuje a tím se udržuje podstata thrilleru na vysoké úrovni. Non-Stop nutí pochybovat, měnit postoje a znovu a znovu vybírat, kdo je útočníkem a jestli jím nemůže být sám Neeson.
Nejednoznačnost jeho postavy se lehce podařilo zdůraznit hned zkraje – agresivní telefonát, dochucení kávy o něco ostřejšího, nabubřelé chování ve frontě k odbavení. Takže když malér vystrčí první růžek, na což nemusí dlouho čekat, okamžitě mohou filmaři zapojit naši nejistotu ohledně psychického stavu Billa Markse. Efektivně se tak rozjede letadlový thriller, kterému neschází dynamika, spád a vynalézavost.
S tím, co přijde, musím se rvát
Mrzuté je, že mezi pasažéry zaoceánského letu není taktéž chytrost, která by působivý, leč nijak oslnivě nápaditý scénář vyzdvihla z průměru. Takhle jsme v situaci, kdy vůči filmu nelze z hlediska žánru moc co namítnout, jenom že svoji politickou odvahu neproměnil raději v odvahu riskovat a inovovat. Takto se hraje o čas, o životy a pravdu a dění se opírá o paranoidní podstatu, ale pro leckoho mohou být nesnesitelné závěrečné turbulence, v nichž se nejprve Liam Neeson musí dojímavě vyzpovídat před všemi cestujícími a v druhém případě se odhalí motivace pachatele, kterým je z hlediska rytmu filmu věnováno málo času a přitom má až ony politické ambice.
Palubní lístek si nezajistilo moc velkých hollywoodských hvězd, o to víc funguje pátrání po útočníkovi. Film věnuje kradmé pohledy, nejisté vystupování nebo stereotypní obavy více než deseti lidem a pozitivem je, že identita pachatele tak zůstává velkou neznámou až do úplného konce. Pozornost na sebe poutá možná tak Julianne Moore, jediná další celebrita, které scénář předepisuje rozumné množství podezřelého chování a není jisté, jestli jí hollywoodské váhy přiřknou milostnou nebo padoušskou úlohu. Zajímavostí je pak obsazení dvou letušek – Michelle Dockery, která získala věhlas prostřednictvím Panství Downton, a Lupia Nyong’o, které výkon ve 12 letech v řetězech přinesl oscarovou nominaci.
Mediální tvorba události
Určitým leitmotivem snímku je dvojznačnost dění – zatímco my na palubě vidíme, že Neesonova postava leteckého maršála není únosce letadla, mediální realita pro lidi venku je jiná. Bill Marks je jednoznačně označen za teroristu a únosce letadla. Filmaři možná vnímali tento aspekt jenom jako prodloužení pochybností o této postavě, ale naskytl se jim prostor, který nijak nevyužili.
Ovlivňuje to rozhodnutí nevzdalovat se z paluby letadla. Mohlo by to dát novou dynamiku i v souvislosti s důvodem, proč někdo vyhrožuje každých dvacet minut smrtí. Jen kdyby se film věnoval podobě této mediální události a nakonec i jejím důsledkům. Ne že by mezi pasažéry začala být nuda, ale přeci jen se tím snímek ubírá cestou nezatížené spotřeby, k níž není třeba zpáteční letenka na opětovnou cestu.
