Sportovní film a čistokrevné drama spolu svádí nesmiřitelný souboj v jednom z nejméně originálních počinů letošního roku.
Bojovník láká na boxerské zápasy, v prvé řadě jde ale o příběh muže, který ztratil vše, aby se mohl odrazit ode dna a začít znovu. Příběh je přesně takto přímočarý a prostý. Nechybí mu esence všech pravých dramat včetně detailní kamery, ztrápených výjevů a hledání vnitřní síly. Bojovník se učebnicově drží dramatického oblouku, Jake Gyllenhaal potí krev a závěrečná katarze v podobě boxerského zápasu je skutečně velkolepá. Proč jsme přesto odcházeli s pocitem, že Bojovník obsahuje vše kromě autorského rukopisu?
Dramatická figurka jede z bodu A do bodu B
Vezměme to popořadě. Jake Gyllenhaal po Slídilovi nabral pro roli boxera Billyho Hopea osm kilo svalové hmoty a nasadil nepříliš přemýšlivý výraz milujícího otce, manžela a sportovní hvězdy v jednom. V zápasech dostává neuvěřitelně do těla, přesto se mu pokaždé podaří najít v sobě bojovného ducha a zvítězit. Manželka Moureen (Rachel McAdams) chce, aby s boxováním skončil, protože se nemůže dívat na počet ran, které dostává do hlavy. Dcerku zmlácený tatínek tolik netrápí, jelikož má stejně zákaz chodit na jeho zápasy a v televizi násilí ztrácí punc opravdovosti. Jediné, po čem touží, je, aby s ní trávil více času.
Idyla dlouho netrvá. Sportovní hvězda pochopitelně nepostrádá rivaly, kteří ji často a vytrvale prudí. Jedna taková provokace se však nečekaně zvrhne a Billyho krásná manželka umírá. Billy pochopitelně upadne do deprese, prohraje svůj první zápas, a aby byl pád na dno dokonalý, nabourá s autem pod vlivem drog a soud mu dočasně odebere dceru.
Trenér ze zapadlé tělocvičny a zápas o vykoupení
Po mnohonásobných ranách osudu přichází na řadu hrdinovo hledání nového já i začátku. Jake Gyllenhaal sehrává svůj part excelentně. Nejenže vypadá jako typ člověka, kterému se opravdu nechcete připlést do rány, velký hodný boxer je zároveň stejně nesvéprávný jako respekt budící.
Co přijde na řadu dále? Pro nápovědu nemusíme chodit daleko. Stačí zalovit v zažitých šablonách sportovního filmu a navštívit tu nejzapadlejší tělocvičnu, v níž za směšné peníze pracuje ten nejlepší trenér Tick Wills (Forrest Whitaker), který má co nabídnout i bývalému šampionovi. Dozvíme se tak, že neporazitelný Hope vlastně celou kariéru špatně trénoval a boxoval zcela bez techniky. Výhru mu však tu a tam pomohl zajistit jeden z jeho drsných černošských kamarádů Jordan Mains (50 Cent), když uplácel zápasy.
Zbytek filmu se hodně trénuje a svůj part tak odehrávají vyrýsované svaly, které musel Jake Gyllenhaal před natáčením nabrat. Problematizuje se vztah s dcerou, a jakmile se Billy dá konečně do formy, přichází nabídka zápasu s provokatérem Escobarem (Miguel Gomez), který figuroval u smrti jeho manželky. Trochu nepochopitelně nicméně působí fakt, že poté, co bývalý šampion dlouho neboxoval, se opět zápasí o titul. Vlastně všechny zápasy, které ve filmu proběhnou, jsou o titul, nad čímž poněkud zůstává rozum stát. Stejně tak podplácení ve sportu, které by mohlo tvořit zajímavou a ozvláštňující kapitolu jinak žádným směrem nevybočujícímu dramatu, je zde pouze naznačeno a později nijak nedořešeno.
Osvěžující závan humoru
Zápas, kterým snímek vrcholí, je opravdu důstojným završením. Vlastně se jedná o natolik napínavou a poctivě natočenou podívanou, že pro opakované zhlédnutí bude lákat přeskočit všechny ty rodinné a jiné peripetie odehrávající se před ním. V Bojovníkovi se navíc prostředí navzdory zase tolik neboxuje. Nabažíme se sice mnoha záběrů z tréninků, pořádný zápas se však odehraje pouze na začátku a na konci. Vzhledem k jejich pojetí, kdy každá rána opravdu bolí a do poslední chvíle jsme napínáni, jak souboj dopadne, by Bojovník nakonec byl daleko lepším snímkem, kdyby se více zaměřil na sport samotný.
Dramatická stránka je totiž natolik neoriginální a o vzbuzení emocí se snaží tak okatě, že nepomůže přesný Jake, kamera, hudba ani otravná přechytralá holčička. Tohle už jsme někde viděli, bylo to lepší a opravdu jsme u toho brečeli, ale tady se jedná jenom o nutnou předehru před hutným sportovním vyvrcholením. Neprostupnou atmosféru potu, krve a slz občas zčista jasna pročísne nečekaný a trefný vtip. Podobných okamžiků odehrávajících se mezi Billym a Tickem je však příliš málo na zvrácení výsledného verdiktu.