Zloději – srdce neukradneš

0
25.10.2018 at 16:15  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Vítěz festivalu v Cannes ukazuje, že rodina má někdy zvláštní podoby.

 

   Japonský autor Hirokazu Kore’eda je už etablovaným festivalovým jménem i komerčním tahákem na domácí scéně. Jeho komorní, citlivá dramata, která jsou naprostou antitezí akční podívané, dokážou přilákat japonské diváky i víc než výbušné dobrodružství komiksových Avengers.

   Typickým tématem je pro Kore’edu rodina. S oblibou přitom rozbíjí standardní ideál a zkoumá, jestli je případná alternativní struktura funkční více či méně. Nemusí se ani uchylovat k tomu, aby jeho protagonisté vyznávali menšinovou sexuální orientaci, stačí jen vztahy trochu zamotat.

 

Nad rodinou visí otazník

   Třeba Cenou poroty z Cannes oceněný snímek Jaký otec, takový syn (2013) se zabýval dopadem zjištění, že člověk vychovává cizí dítě, protože před lety byly v porodnici zaměněny. Rodiče jedenáctiletého chlapce ve filmu Po bouři (2016) jsou zase rozvedeni. No a v Naší malé sestře (2015), kterou považuji za klenot zachycující radost ze života, se zase rodina sestává ze tří sester, které k sobě do domu přiberou po smrti otce nevlastní sestru.

  V Kore’edově nejnovějším filmu se setkáváme s chudou rodinou, která nepříznivou finanční situaci řeší příležitostnými krádeži v obchodech. Když se muž se synem jednou vrací z lupu, narazí na malou holčičku, která je i přes chladné počasí osamocená na balkoně. Situaci vyřeší tak, že holčičku seberou a vezmou ji s sebou. Ukazuje se, že děvčátko její rodiče zanedbávají, dokonce asi týrají, a tak zůstane u nich. Postupně ji začnou zaučovat lupičskému řemeslu. Co až se po ní ale začnou skuteční rodiče shánět?

  Zloději pokračují v Kore’edově umělecké tradicí rozvláčných, poklidných snímků, které ale navzdory absenci dramatických momentů lehce uhranou. Je to setrvalou Kore’edovou schopností práce s herci a procítěným vykreslením postav. A je jich dost. Rodinku žijící pospolu na malém prostoru tvoří i s nově „adoptovanou“ holčičkou šest osob a Kore’eda spravedlivě rozděluje čas mezi všechny. Každý je pro něj důležitý. Každému tak dopřává prostor, aby se nějak vyprofiloval, aby si vybudoval základy. Bohužel v některých případech tyto obrysy opustí bez dotažení.

 

Přísně tajené tajemství

  Hlavním neštěstím filmu totiž je, že dramaturgii svého nového kousku Kore’eda podřizuje sérii tajemství zahalující podstatu sledované rodiny. Kore’eda napříč filmem rozházel nápovědy, aby všechny detaily velkého plánu odhalil v závěrečném zvratu. Částečně to je nečekané, protože tajemství je hlubší a rozsáhlejší, na druhé straně dává logickou odpověď na narážky ve vztazích postav. Ladnosti vyznění ale zvolený scenáristický krok nepomáhá.

  Tím, jak náhle smazává dosavadní idylu a staví všechny před skutečnost, působí zvrat jako úder kladiva. I když tím testuje pouta, jež mezi sebou sledované postavy jako rodina vytvořily, nakonec ale Kore’eda dopřeje jen málo prostoru tomu, aby se svět po hřmotném dopadu pravdy uklidnil a vyšlo najevo, jestli by konstrukt, který jsme celou dobu sledovali, obstál ve srovnání s legitimní rodinnou strukturou. Film ale může tuhle odpověď dát jenom těžko, když Kore’eda použil k rozčeření situace zbytečně drtivý nástroj.

  K tomu připočtěme, že sociálně-kritická rovina, kterou autor naznačuje zasazením příběhu, zůstává jen kulisou. Ladem nechává ležet i atraktivní koncept krádeží v obchodech. Hned v úvodní pasáži přitom vystřihne s nadsázkou nápaditě pojatou scénu nenápadného řádění loupeživé rodinky. Pro režiséra a scenáristu v jedné osobě zkrátka není tato prozaická vrstva až tak důležitá a s jeho hlavním záměrem je tak sešitá jen volně.

  Zlatem, které Kore’edův snímek i přes výtky přináší, jsou tak obyčejné mezilidské chvíle, které zpřítomňuje bez klišé a obvyklých frází. Naopak, jejich živoucí bezprostřednost je svěží ukázkou práce tvůrce, jehož mysl se dokáže oprostit od zaběhnutých konceptů. A minimálně v těchto chvílích ukazuje, že život může být báječný, ať už jsou vazby mezi lidmi jakékoliv.  

(6.5/10)

 

Foto: Film Europe

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Manbiki kazoku

Režie: Hirokazu Kore’eda; Scénář: Hirokazu Kore’eda

Hrají: Kirin Kiki, Sósuke Ikemacu, Lily Franky, Moemi Katajama, Sakura Andó, Maju Macuoka, Kengo Kóra, Akira Emoto, Čizuru Ikewaki, Jóko Moriguči, Naoto Ogata, Júki Jamada

Žánr: drama; Země původu: Japonsko; Stopáž: 121 minut

Premiéra: 11. říjen 2018

Přečteno: 72x

Adam Fiala

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Starší příspěvky:
Dokumentární festival v Jihlavě nabídne přes 300 filmů

22. ročník festivalu Ji.hlava promítné politické dokumenty i virtuální realitu.    Festival se koná od 25. do 30. října a...

Zavřít