Subjektivní postřehy šéfredaktora o výbušné povaze v šesti drobných příbězích založených na předvídatelných příběhových zákrutách.
Hluboký a znepokojivý pocit déjà vu se zabodávala s každou historkou a každým dalším zvratem. Pravda, úplně poslední příběh, v němž se svatební veselice změní v oslavu šílenství, je jednak nejdelší a jednak nejzábavnější a nejméně odhadnutelná. Vše, co tomu ale předchází, je nicméně podivně předvídatelné a hraničící s pocitem déjà vu . Nelze argumentovat konkrétním plagiátorstvím, o to podivnější je, že všechny pokusy o zvrácené překvapení vychází vniveč.
Je možné, že bych tyto příběhy, místy skečové povahy, viděl v nějakém kabaretním komediálním provedení? Argentinský tvůrčí tým Damiána Szifrona (režie i scénář) nejspíš nepoužil troškovskou metodu diváckých tipů na kameňáky. Faktem je, že příběhové struktuře stačí prvotní pošťouchnutí a hned se celá konstrukce obnaží a mění nás v jasnovidce.
Avšak nechci tento dojem z filmu zcela převádět na všeobecnou diváckou skupinu. I když by nebyli políbeni věšteckým darem, hrozí, že zdání opakování není skutečně ničím jiným než příznakem plytkosti a banálnosti zápletek, které zrazuje obecná lidská zkušenost nebo vytrénovaný důvtip. Pro film, který je založený na zábavných pointách, je taková situace smrtícím faktorem.
Nápady, které by vás asi nenapadly
Nerad bych vyzrazoval „geniální“ nápady tvůrců, skutečně jsou místy přehnané, aniž by se vzdaly jednoduchosti. Letadlo, kde se sejde zvláštní skupina lidí, řidičská nevraživost na venkovské silnici, nespokojený mistr odstřelů nebo pomsta servírovaná za studena v bistru. Krátké bakalářské filmy spojují bláznivost v srdci lidských protagonistů i onen závan povědomého.
Slovo lze ztratit hlavně za poslední a nejdelší příspěvek (délka jednotlivých filmů je rozmanitá) o svatební hostině, zvlášť když jeho poselství připomíná myšlenku Fincherova filmu Zmizelá. Vzdává se nároku na třeskutě vtipný závěr, místo toho si dovoluje nevšední poznámku k lidským vztahům. I předcházející události jsou nápaditou eskalací italského manželství, které se projevilo ještě v momentě, kdy by všechny kapesníky měly sbírat slzy dojetí, nikoli potoky krve.
Divoké historky jsou dohromady tak odpudivě krotké, že je zarážející jejich sebevědomí, s jakým se pokoušejí upoutat náš zájem. Humoru je málo, a když už, rozhodně nestačí na výmysly typu „první, co vás napadne“. Dodejme, že snímek byl zakončovacím filmem karlovarského festivalu, kam se přesně Divoké historky hodí. Posledním filmem Varů totiž téměř vždy bývají nenáročné komedie, které modelky a pseudocelebrity zvládnou zhlédnout.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Damián Szifron , Scénář: Damián Szifron
Hrají: Rita Cortese, Julieta Zylberberg, Erica Rivas, Oscar Martínez, Darío Grandinetti, Leonardo Sbaraglia, María Onetto a další…
Žánr: komedie/povídkový/drama Země původu: Argentina/Španělsko, Stopáž: 122 minut
Premiéra: 18. září 2014
Podobné články
Sviňák – sex, drogy a intriky = skotské Vánoce
Krásno - nudné město, ráj smrti
O koních a lidech – chutná jednohubka, nebo bizarnost roku?
Neruda – divoký hon fakt s fikcí
Odpad - páni kluci ze skládky
Mapy ke hvězdám - Cronenbergova hollywoodsko-kritická satira
Je prostě báječná – kariéry umírají bolestivě
