Tvář vody – vyznání lásky zanesené balastem odkazů

17.2.2018 at 08:28  •  Posted in Recenze by

Pohádka pro dospělé? To asi kvůli tomu sexu…

 

   Žila byla Elisa, která byla němá a pracovala jako uklízečka. Ale ne ledajaká, byla zaměstnaná ve vládním zařízení, kde se operovalo i s tajemnými projekty. A protože se psala šedesátá léta, člověk si nemohl být jistý, jestli jsou všichni američtí vlastenci, nebo jestli tu není nějaký zrádný sovětský komunista. To se ukázalo ve chvíli, kdy do zařízení přivezli zvláštní bytost z Jižní Ameriky. Zatímco Elisa s ním během vytírání navazuje oduševnělý kontakt, pro vědce a generály to je maximálně materiál k pitvání. I rozhodla se, že tak lacino jeho fosforeskující kůži nedá.

   Mexický autor Guillermo del Toro, který do kin přináší Tvář vody, se řadí mezi tvůrce, kteří si velmi potrpí na promyšlenou vizuální stránku, v níž akcentuje barvy jako posly symbolů. Drží se toho i v případě Tváře vody, kterou ladí do chladně zelenomodré a hnědé barvy. Příznačné je, že stejně jako je modrá nestvůra, je modré i oblečení uklízečky, které se do něj zakouká, a jak sílí její láska, sílí i červená barva v její garderobě.

  V Elisině případě jde i o vymezení se okolnímu světu, kterému se dosud podřizovala – dělá tak nejenom činy (zrada zaměstnavatele kvůli věci, které věří), ale i tím, jak se barevně mění její vzhled. Zelenomodrá je totiž spojovaná i s barvou okolí, tedy současného stavu i několika momenty, kdy je označována za barvu budoucnosti a úspěchu (výběr barvy pro reklamní plakát a nákup vozu). Na druhé straně tuto úmyslnou práci s barvou narušuje fakt, že v podobné barvě zůstává netvor a že je tato barva vlastní i momentům ve vodě, které utužují milenecký vztah Elisy a netvora.

 

Vzpoura utlačovaných

   Právě netvor přitom spolu s Elisiným sousedem Gilesem a její kolegyní Zeldou jsou reprezentanti „jiných“ své doby (a vlastně stále i té dnešní, abychom snímku neubírali aktuální platnost). Del Toro ve své tvorbě opakovaně tematizuje monstra jako bytosti humanističtější než lidé. Nicméně je nutné podtrhnout to opakování, jelikož Tvář vody je opět příběhem o tom, jak jsou „odlišní“ lidštější než muž „stvořený k obrazu božímu“.

   Naneštěstí tuto repetici (dílčí vzorce byly například v Hellboyovi /2004/ nebo Faunově labyrintu /2006/) nekošatí nápaditými příběhovými kličkami nebo poutavými charaktery. Na Elisu, kterou ztvárnila Sally Hawkinsová, zbývá jen to být empatická (kdo nemůže mluvit, musí naslouchat, že) a Guillermo del Toro její bohatý vnitřní život asociuje láskou k hudbě a filmům (její vysněná představa nabývá podoby černobílého muzikálového čísla).

   Ovšem množstvím narážek na různé filmy (mimochodem červená je ve filmu také spojena s kinematografií) del Toro přináší tolik významů, že není možné film absorbovat pouze takový, jaký je. Láska ke starým příběhům tentokrát zakaluje příběh Tváře vody a téměř mu nedovoluje samostatně dýchat.

   Netvor jako takový je až na objevování jeho skutečných schopností zcela nezajímavý, ostatní pak jen plní svou roli odlišných, kteří drž spolu, aby se aspoň jednou vzepřeli vládě institucionalizované normy. Možná nejpozoruhodnější je tak jejich protivník – vyšetřující Richard Strickland v podání Michaela Shannona. Nepřekvapí brutalitou, ta je pro zloduchy del Tora typická, ale spíš dílčími detaily, které charakterizují jeho víru ve vlastní dominanci a nadhled, která je v konečném důsledku podroben největšímu prozření.

 

Vše, co jste chtěli vědět o sexuálním životě Netvora z Černé laguny

   Nejvíc však film utkví tím, že je sexuálně otevřený a nespoléhá se na romantizující představu nevinné lásky. Najevo to dá od prvních scén, do kterých zahrne masturbaci, ale později se nezdráhá ani úplné nahoty a naplnění vztahu skrze pohlavní styk. Navzdory tomu si ale hraje i se symboly, jako když Elisa nabízí netvorovi během prvních setkání svá vajíčka.

   Tvář vody je tak ve svém jádru béčkový monster film, který se však Guillermo del Toro svou vytříbenou vizuální režií, reflexí doby a filmů i sexuálními motivy snaží přetvořit do vyšší umělecké ligy.

   Pokud by film získal Oscara, byl by to unikát, akademici většinou moc neslyší na žánrové filmy jako sci-fi, fantasy nebo horor. Pokud ano, doufejme, že to bude kvůli del Torovu talentu (byť není na vrcholu), a ne kvůli tomu, že by to zapadalo to trendu #MeToo, protože když si příběh Tváře vody zobecníte, je to o ženě, jejíž hlas není slyšet, ale která se navzdory šovinistovi dočká (spoiler!) pohádkového happy endu.

(6.5/10)

 

Foto: CinemArt

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: The Shape of Water

Režie: Guillermo del Toro; Scénář: Guillermo del Toro, Vanessa Taylor

Hrají: Sally Hawkins, Octavia Spencer, Michael Shannon, Richard Jenkins, Doug Jones, Michael Stuhlbarg

Žánr: drama/fantasy; Země původu: USA; Stopáž: 123 minut

Premiéra: 15. února 2018

Adam Fiala