Komický potenciál mezigeneračního sporu ve školních lavicích zplodil vydařenou komedii, tentokrát z Německa.
Svět se vyvíjí a platí to i pro společenské uspořádání školy, byť osnovy navozují dojem, že hodinu bude vyučovat Jan Amos Komenský. Kdepak, mění se učitelé a hlavně se mění děti, avšak nebrání to nové podobě hašteřivých sporů mezi studenty a jejich vyučujícími. Distributor CinemArt sympaticky naplánoval premiéru snímku Fakjů pane učiteli na poslední srpnový týden, jako by se přidal k tažení obchodníků hlásajících návrat školy, avšak drzá nátura německé komedie, která zaznamenala ve své domovině nebývalý úspěch, značí, že marketingová idylka školských let projde zatěžkávací zkouškou.
Vyučování za trest
Z názvu filmu bychom mohli rozluštit dvě sdělení. Jednak je to modernizace studentstva, které na sebe nechává hluboce působit anglicismy, a jednak širší užití sprostých nástrojů k bouři proti kantorům. A je pravda, že ve filmu Bora Dagtekina tvoří většinu pedagogického sboru slušní lidé, kteří se bortí pod náporem třídy sdružující tu nejhorší pakáž a raději skáčou z okna, než by do místnosti hrůzy znovu vlezli a pokoušeli se předávat znalosti. Slast přináší až obrácení situace, kdy rozmazlenou metodu cukru a cukru nahradí bič a bič a za katedru se postaví člověk, který by neměl problém každého z nich postupně profackovat. Skutečnost je přitom taková, že tento houževnatý protivník zdivočelé mládeže není učitel, ale kriminálník.
Tím se zpestřuje zápletka, která se odvíjí od postavy zloděje Zekiho, který si odpykal svůj trest a nyní se těší, že se shledá se svou kořistí, kterou svěřil ke schování své známé ze striptýzového salónu. Že to byl nerozumný nápad, zjistí v momentě, kdy ho GPS navigace zavede k nové budově školní tělocvičny, na jejímž místě bylo v podobě uložení cenného balíku staveniště. Zeki se zastavěných peněz nechce vzdát, využije informace o úmrtí školníka a chce se pokusit získat jeho místo. V průběhu času by kutal na dosažení svých peněz. Věci se však zamotají a on skončí na pozici pomocného učitele. Když však jeho identitu odhalí idealistická, mladá učitelka Lisi, donutí ho za mlčenlivost přebrat její třídu sígrů z 10. B.
Rákosku do zásoby
Hlavní nadšení vzbuzuje film v momentech, kdy Zeki začne nad třídou přebírat kontrolu, a to způsobem až hrubým a nevybíravým, takže šikanátorské móresy obracejí svůj směr. Pomáhá se tak uvolnit strach ze zvyšujícího se trendu nezvladatelných dětí, které ztrácejí v učitelích autoritu a kterým slouží moderní technologie jako účinný nástroj šikany. Za komediálním hávem tak snímek ukrývá terapeutickou očistu, že děti nejsou nedotknutelné modly a že ve výchově musí laskavost doprovázet přísnost. Náprava je však podmíněna souhlasem rodičů. Zatímco v reálu jsou učitelé limitováni přísnou kontrolou a rodiči, kteří se staví na stranu svých dětí, příznačná je pro film chvíle, kdy si Zeki má promluvit s otcem žáka, kterého fyzicky napadl. Místo hrozeb právníky ale přijde prostá zpráva solidarity: rodič si uvědomuje nepřístojnost chování svého potomka a učiteli dovoluje příležitostné fyzické zpacifikování.
Samozřejmě film by tíhl k nepříjemnému nihilismu, kdyby podával zprávu o tom, že šikana dětí je cestou k nápravě. Pro komediální účely je to vhodné jen určitý čas a tvůrci snímku mají ten dar, že dovedou vybalancovat tuto otázku, aniž by budili pohoršení. Scénář totiž pracuje se vzájemným ovlivňováním obou skupin, které se společnou prací mohou napravit. Ze školních propadlíků se tak stanou solidní žáci, zločinec bez budoucnosti nalezne účelné zaměstnání. Složka nápravy pokřiveného charakteru, která je povinnou součástí komedií od dob hollywoodského překřikování v černobílých filmech, nepůsobí nuceně jako hodiny strávené po škole. Nejprve se bavíme tím, jaké metody Zeki použije proti studentům, postupně tuto úlohu přeberou metody, které použije pro jejich nápravu. I když se úmysl přesune k pozitivním hodnotám, pořád výtečně baví, neboť zůstává věrný nátuře svých postav.
Zábavná vzpomínka na přípravu do života
Schematismus lze vidět i v rozvoji milostné zápletky mezi Zekim a Lisi. Nicméně má k dobru sympatické obsazení Elyase M’Bareka a známé Karoline Herfurth (Holky to chtěj taky, Parfém: Příběh vraha) a pozvolné balancování mezi vzájemným odporem, logickým odsouzením, hašteřením a lidským sblížením. Navíc nejsou v centru pozornosti jako hlavní bod vyučování, naopak svěžest a pestrost podporují i další roztodivné figurky, ať už mezi studenty, tak kantory. Přestože je pozornost soustředěna spíš k dospělým protagonistům, nedopouští se film chyby jako seriál Gympl s (r)učením omezeným, který začal až moc zanedbávat zábavný kolorit studentského života a staral se jen o problémy dospělých. Do této pasti se německá komedie nechytila, včas ji vždy probere zvonění.
První zářijový den školy už je tu, většina z nás může na pravidelnou školní docházku jenom vzpomínat, mnohdy s nostalgií, a komu už nestačí české hity jako Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, ten si může povědomí o současných poměrech ve školství zpestřit se sprostě znějícím, ale dobromyslným filmem Fakjů pane učiteli.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Bora Dagtekin, Scénář: Bora Dagtekin
Hrají: Elyas M’Barek, Karoline Herfurth, Katja Riemann, Jana Pallaske, Alwara Höfels, Jella Haase, Max von der Groeben, Farid Bang, Uschi Glas
Žánr: komedie, Země původu: Německo, Stopáž: 118 minut
Premiéra: 28. srpna 2014
