Zoran, můj synovec idiot – ve víně není pravda, ale legrace

0
28.8.2014 at 15:15  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Voda je pro třasořitky a psy, víno pro život. Venkovská komedie o opilém ztroskotanci a jeho výstředním synovci.

 

     Pakliže by byl film zaplněn samými abstinenty, nejspíš by čas strávený ve společnosti usedlíků italského kraje Friuli byla suchá a nezábavná záležitost, po níž by neštěkl pes a v níž by největší rozruch působily nezávadné, bohulibé činnosti nudných patronů. Snímku Zoran, můj synovec idiot se přitom daří udržet střízlivou hladinku, díky níž není bezbřehou oslavou alkoholismu, anóbrž si z dogmatického preferování lihu v krvi dovede udělat slušnou legraci.

zoran_muj_synovec_idiot_2

 

Vysoká hladina humoru v krvi

     Hlavním přeborníkem v pití je Paolo, obtloustlý a zarostlý svéráz, kterého častěji pohání cholerická nátura než záslužná motivace. Je zaměstnán v důchodcovské kantýně, kterou provozuje současný přítel jeho bývalé lásky Stefanje. Dokonce k nim chodí v neděli na oběd, ovšem ani jedno z toho neprospívá jeho citům, které k Stefanje stále chová, a vede kvůli nim malou partyzánskou válkou. Není divu, že když mu přetečou nervy, sebere se v práci a skončí raději v taverně u Gustina. Zaběhnuté pořádky změní zpráva o dědictví po slovinské tetě, které tvoří porcelánový pes a osiřelý synovec. Jeho autistické rysy, vlněný vesta a obří brýle zapůsobí jako předpověď velké katastrofy, ale když Paolo objeví jeho talent v hodu šipkami na terč, vzedme se v něj nový zájem, který by rád zpeněžil.

     Komedii s Paolem a Zoranem můžeme rozdělit na tři pomyslné části, začne se s příjemnou vůní, pokračuje přes lahodnou chuť, ale zamrzí hořkým dojezdem. Jednoduše se dá říct, že hledači vtipné nadsázky by neměli do kina přijít pozdě a konec mohou oželet. V první třetině se utváří síť humorných příhod kolem Paola, které debutující tvůrce a vinař Matteo Oleotto komponuje do dvoufázové podoby. Vtip vystaví na překvapivé pointě, kdy nejprve postavy nechá nějak jednat, a pak zasadí výjev do vševidoucího kontextu, který odhalí v lihu naloženou mentalitu postaviček. Kdo má navíc pochopení pro přehnané pití, případně zkušenosti s ním, může se královsky bavit každičkou vteřinu. Oleotto se za pomoci postavy Paola nebrání tomu, aby z vína, jako prostředku pravdy, učinil prostředek sarkasmu. To ale tak bývá, když víno pijete ke snídani, obědu, večeři a ještě ho použijete k ústní hygieně.

zoran_muj_synovec_idiot_3

 

Nepřístojná vážnost ve svébytné vesnici

     V prostřední části do pitoreskního života Paola schovávajícího se před zaměstnavatel, policií a celým světem vstupuje Zoran, který dodává odlišnou komickou nótu. Navzdory názvu, který by mohl naznačovat, že se tato postava ve vesnickém prostředí změní v obdobu našeho Otíka z Vesničky mé střediskové, ukáže se, že kromě vrozeného studu a mírné nespolečenskosti je Zoran docela normální chlapec. Do komunity však zapadá hladkým způsobem, když se kromě přijetí role zázračného, obdivovaného vrhače šipek nechá okouzlit místní dívkou a začne tvrdošíjně navštěvovat místní sbor, který je při svých zkouškách podobně zvláštní jako v Intimním osvětlení, a nacvičují písně, v nichž velebí víno nad vodou, která se hodí tak možná na pohřby.

     V souvislosti se Zoranovým působením dochází k nezbytnému, i když v zájmu komedie nadbytečnému ovlivňování charakterů postav, na významu začne získávat dramatická žánrová složka, které v závěrečné fázi ústí do laciného vyvolání obav ze smrti postavy. Film tak ztratí své lehké zázemí a pokouší se o tvrdý dopad na zem jako náznak poučení z krizového alkoholického období. Nepřetržitý sled humoru je tak před třetím aktem utnut a začne místo o smích bojovat o základní lidské vlastnosti, o rodinné hodnoty a odpouštějící lásku.

zoran_muj_synovec_idiot_4

     Tvrdé vystřízlivění pro diváky, které dílo nepovyšuje nad brakovou formu veselohry, nýbrž mu kazí velmi dobrý buket.

     (Pozn.: Během srpna se v letních kinech konaly předpremiéry doprovázené ochutnávkami vín z italského regionu, který hraje hlavní roli ve filmu Zoran, můj synovec idiot. Poslední příležitost je v pátek 29. srpna v Hradci Králové!)

 

(7/10)

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Zoran, il mio nipote scemo

Režie: Matteo Oleotto, Scénář: Daniela Gambaro, Matteo Oleotto

Hrají: Giuseppe Battiston, Teco Celio, Rok Prašnikar, Robero Citran, Marjuta Slamič, Sylvain Chomet

Žánr: komedie, Země původu: Itálie/Slovinsko, Stopáž: 106 minut

Premiéra: 28. srpna 2014

zoran_plakat

Přečteno: 716x

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Deprivační staniol – schizofrenik na cestě k bankomatu

Pro duševně nevyrovnaného jedince může být i prachobyčejná činnost hotovým utrpením. Deprivační staniol nás s takovým člověkem seznámí. utorem studentského...

Zavřít