Lok’tar ogar, diváci! Jak zlomit prokletí nevydařených videoherních adaptací? Studia zariskovala a vsadila na jednu z největších značek.
Filmové adaptace videoher dlouhodobě nemohou najít v hollywoodské produkci své místo. Jistě, daří se například sérii Resident Evil, na každý její díl ale připadá několik propadáků, jak u kritiků, tak u diváků. Na zodpovězení stále čeká otázka, proč se studia k námětům vycházejícím z videoher stále vracejí. O impotenci této snahy je očividně nepřesvědčil Doom (2005), Hitman (2007), Max Payne (2008), Princ z Persie: Písky času (2010) ani Need for Speed (2014). Videohry jsou pořád vnímány jako nevyužitý potenciál, který je jen třeba zušlechtit.
Málo z těchto snímků lze označit za blockbustery – adaptace videoher představují s výjimkami zmíněného perského prince a třináct let staré archeoložky Croftové finančně méně náročnou a tím pádem i méně riskantní odnož studiové produkce. Rány dražší než sto milionů dolarů se totiž špatně hojí. „Hazard“ v podobě filmového Warcraftu ale minimalizuje aktuálnost a nesmírná popularita tohoto fenoménu.
První válka pro hráče i neznalé
Série Warcraft má počátek v realtimové strategii z roku 1994. Rok poté následovalo pokračování a další milník přišel v roce 2002 s mimořádným třetím dílem Reign of Chaos a v roce 2003 s datadiskem Frozen Throne. S vydáním masového multiplayerového RPG World of Warcraft byla cesta k celosvětovému fenoménu u konce. V roce 2010 měla hra přes 11 milionů měsíčních předplatitelů a i se současnými cca pěti miliony hra suverénně překonává žánrovou konkurenci. Při předpokládaném dalším poklesu se filmová adaptace zdála nutná.
Hráči jsou ale dlouhodobě považováni za nespolehlivé návštěvníky kin. Oslovit bylo třeba i publikum, které s Warcraftem není seznámeno příliš, či dokonce vůbec. Tvůrčí tým se musel vypořádat s questem nad doporučený level – zůstat věrný předloze kvůli ortodoxním fanouškům a zároveň přitáhnout do fantasy říše i publikum mytologií nepolíbené.
Vláda chaosu
Protože je recenzí na filmový Warcraft již teď nespočet, můžeme prohlásit, že úspěšnost adaptace se zdá být nejspornějším tématem diskuze kolem snímku. Základní dějová linie je triviální a snadno se dá převyprávět v několika větách, narace se ale drolí na rozmanité epizody, které příliš přehledné nejsou. Případné zmatení diváků, kteří se s filmem do Azerothu vydali poprvé, je na místě.
Především bylo nutné zachovat nebo alespoň zmínit všechny postavy, které měly slovo v První válce lidí a orků, které se film věnuje. Snímek tak sleduje několik let válečné vřavy z pohledu několika figur. Za lidskou stranu jsme svědky počínání rytíře sira Anduina Lothara (Travis Fimmel), krále Llanea Wrynna (Dominic Cooper), mága Khadgara (Ben Schnetzer) a kouzelnického Strážce Medivha (Ben Foster). Linii orků zastupuje hlavně náčelník Durotan (Toby Kebbell), kříženec orka a draeneie Garona (Paula Patton) a šaman Gul’dan (Daniel Wu). Výčet důležitých postav ale tímto rozhodně nekončí.
Tito hrdinové v období První války sledovali vlastní cíle, neustále se přemisťovali z místa na místo, setkávali se, spolčovali, rozcházeli, zrazovali a tak dále. Film se toto vše snaží věrně podchytit, což se jeví jako nešťastný krok. Vypravěčských linií je mnoho a když dostává prostor jedna postava, jiné zákonitě mizí. Snímek je dlouhý necelé dvě hodiny a většině figur vyhrazuje jen nejnutnější stopáž. A protože nikdo nemůže setrvat v naraci příliš dlouho, změny scén jsou časté, tonálně nevyrovnané a vzniká dojem lehké schizofrenie.
Kek! Bur!
Warcraft: První střet je svou hloupostí občas k neuvěření a občas vysloveně zábavný. Jeho neotesanost, nekompromisnost a nestřídmost evokuje jakousi pokleslou béčkovost. Když se Peter Jackson po šílených splatterech pustil do jedné známé vysokorozpočtové fantasy, musel své návyky krotit. Zato režiséra Duncan Jonese, jehož dosavadní tvorba se vyznačovala spíše uhlazeným stylem, vstup do žánru naopak inspiruje k přemíře násilných výjevů. Usekané končetiny a hlavy mohou za přístupnosti PG-13 existovat zřejmě jedině v takto přehnaných počtech. Když se v duelu rozhodne rozseknutím orkského rozkroku, je to prostě zajímavý úkaz.
V současné době po internetových médiích a diskuzích koluje zpráva, že bylo z filmu hodně scén vystřiháno. Nelze to zatím potvrdit, ani vyvrátit, ale Warcraft: První střet rozhodně vyhlíží jako „oběť“ necitlivého zkracování. Výrazné je to zejména ve špatné práci s filmovým časem. Představení ústředního hrdiny Anduina Lothara je krátké a matoucí, jelikož pozornost přitahují hlavě přítomní trpaslíci. Mezidruhová romantická linka se vyvíjí na prostoru jen několika scén a vůbec nepůsobí přesvědčivě. Vyvrcholení je zdvojené – za bitvou následuje ještě zbytečný dodatek. Epilog je délkou mikroskopický a o rovnováze moc nezpravuje. Především ale mnohdy není jasné, jestli mezi scénami uběhl den nebo celý rok.
Střídmost je nepřítelem hordy
Některé anomálie ale nelze vysvětlit jako důsledek krácení ve střižně. Jones a jeho tým například měli z nějakého důvodu problémy snímat některé herce tak, aby jim rám neusekával vlasy a ramena. Ve snímku za 160 milionů dolarů se takové kamerové prohřešky jeví jako skutečně nevídaný úkaz. Jiné scény jsou zachyceny v podivných nadhledech nebo v krajně deformujících širokoúhlých záběrech. Zdá se ale, že kompletně CGI scény tyto nedostatky nevykazují. Samotné speciální efekty jsou kolísavé kvality – a to pravděpodobně záměrně. Například Gul’Dan se po boku jiných fotorealistických orků jeví velmi stylizovaně. Herci výhradně přehrávají, ale v kontextu filmu to není nijak rušivé. Nejsměšnější je asi Paula Patton v roli zelené Garony, které vyrůstají zuby z dolního rtu a nedokáže kvůli nim pořádně artikulovat (naštěstí je předabovaná).
Zcela odsoudit ale filmový Warcraft nejde. V jiných momentech dává snímek najevo překvapivou sofistikovanost. Intermediálně přejímá vzorce z videoher, když v několika záběrech evokuje nebeský pohled svých RTS předobrazů. Věrný hře World of Warcraft přejímá mnohé lokace a jemně je pozměňuje, aby fungovaly na plátně a zároveň potěšily fanoušky svou přesností. Nelze navíc popřít, že v té pokleslosti je cosi tvrdohlavého a v kontextu současných fantasy snímků jedinečného.
P.S. Murloc approves this movie.
Foto: CinemArt/Universal Pictures
- Oppenheimer – mistrovští režiséři nehrají v kostky - 23.7.2023
- Fabelmanovi – nekonvenční Spielbergovo vyznání - 28.11.2022
- Jan Žižka – dějiny českých zemí očima zatracených - 7.9.2022