Režisér Amélie z Montmartru či Příliš dlouhých zásnub natočil zajímavou směsici, ze které už ovšem téměř veškeré aroma vyprchalo.
Režisér, jehož Amélii z Montmartru miluje snad každý, nám naservíroval svůj nový film Galimatyáš. Pokud se vám líbily i jeho další snímky jako Příliš dlouhé zásnuby či Delikatesy a oceňujete určitou změnu, kterou Jeunet přinesl do čtvrtého dílu Vetřelce, jistě si říkáte: tohle bude dobrý film!
Základem je od filmu nic nečekat. Jenže tomu se v tomto případě nedá vyhnout… Prvních pár minut jsem celkem nadšeně sledovala plátno, úvod byl zkrátka perfektní. Dozvíme se, že chlapec Bazin přišel o svého otce, kterého v marocké poušti zabila nášlapná mina. Jako dospělý pracuje Bazin ve videopůjčovně, kde nešťastnou náhodou schytá kulku do hlavy. Naštěstí ho nezabije, ale má ji stále v sobě – a kdykoli může zemřít. Zápletka se jeví originálně a svěže. Pak Bazin zcela náhodou (!) nalezne zbrojovku, která vyrobila onu kulku, a naproti ní druhou společnost (opět zcela náhodou!!!), která má na svědomí nášlapnou minu.
Pravděpodobně vám stejně jako mně utkví zajímavý záběr – a to když Bazin zamyslí – a za ním na schodišti potaženém červeným kobercem hraje obrovský orchestr. Uběhne pár vteřin (doslova pár), střih a záběr je pryč. Škoda. A tak je to i s mnohými dalšími scénami, potažmo nápady filmu. Jakmile vás něco zaujme, tak než si to stačíte užít, je to pryč. Film na vás s šílenou kadencí střílí desítky nápadů, ovšem jejich valná většina zcela míjí cíl. Každopádně se následně přidává k bezdomoveckému společenství, s jehož pomocí se rozhodne pomstít krutým zbrojařům (jak dobromyslný záměr).
Zcela jsem se zděsila, když jsem zjistila, že jednou z postav bezdomoveckého klanu (kuchařka) je herečka Yolande Moreau. Už dávno jsem totiž zapomněla na její skvěle zahranou roli v Amélii z Montmartru. Vybavila jsem si totiž příšerný snímek z loňského roku Louise-Michel. Její charakter má ovšem ve filmu jen málo prostoru, takže k šíleným kreacím nedochází, jen si tak chodí po „domě“, mateřsky se usmívá a míchá vařečkou jídlo. Všichni členové recyklované domácnosti jsou velmi groteskní a zároveň velmi originální. Ať už je to geniální matematička, bývalý rekordman, hadí žena či vždy originální černošský pisálek. Ten mluví pouze pomocí frazeologismů, čímž skoro pokaždé vyvolá alespoň úsměv, ne-li přímo výbuch smíchu. Nebýt ovšem dobrých titulků, zábavnost jeho replik by byla poloviční. Francouzština samozřejmě nemá úplně stejná pořekadla či přísloví jako čeština, a proto bych zde ráda vysmekla hlubokou poklonu autorovi titulků, kterému se podařilo nalézt výstižné ekvivalenty.
Ovšem jinak se vám může stát, že se budete dost často nudit. Sled divných až trapných scén je téměř nekonečný. „První místo“ by u mě získala asi scéna s hlídačem. Ten sleduje na monitoru napojeném na venkovní kameru milostný akt odehrávající se v protějším domě – a na konci celý zpocený a udýchaný vydechne (spíše hekne), až to vypadá, že z toho vyvrcholil. Trapné, nevtipné. S erotikou vůbec zachází film zvláštně. Zcela mimo mísu byl i záběr na polonahý, točící se pár za vitrínou. Co nám tvůrce chce sdělit? Snad ne že to je ohromná švanda!
Galimatyáš má tu výhodu, že si v něm každý něco vyloví (což ostatně u pestrého bezdomoveckého guláše platí). Snímek nabízí i epické scény, jako je například výbuch továrny. Ovšem vše zkazí zcela nevtipný, navazující záběr na přilétnuvší topení. To jsem si v duchu řekla, že scénárista se vsadil s kamarádem u piva, že tam prostě narve všechno, na co si po cestě domů z hospody vzpomene. A čůrat ze střechy do okapu je originální asi jako chodit každý den na záchod.
Majitelé obou zbrojovek jsou dosti nevýrazní. V podstatě i sám Bazin zahraný Dany Boonem. Jeho předchozí film Bienvenue chez les Ch’tis z roku 2008, kde hrál hlavní roli, ve Francii sice vidělo 20 miliónů diváků, u mě si teď však Boon jen potvrdil statut zcela nevýrazného herce, který se umí jen nahořkle usmívat.
Celý film je šíleně překombinovaný. Když Bazin rekrutuje celou svou novou rodinu alias „houmlesácký klan“, těšíte se, jak se všechno rozjede, co ukáže každá z postav. A nutno říct, že každá z nich je vskutku originální, ať už je to hadí žena, vtipný černoch či starý recyklátor všelijakých mechanismů. Jeho tančící mechanická myška u vás určitě nezůstane bez odezvy. Stejně tak film zaujme svou výraznou vizuální stránkou – co se barev týče. Ale aby po 105minutovém zběsilém martyrium složitých plánů A (a někdy taky B) celá zápletka skončila tak, jak skončila…No to je na (smrtelnou!) ránu kulkou přímo mezi oči.
Režisér dostal na film přes 22 miliónů eur – a je to vidět. Jenže někdy prostě nestačí vzít velký kotel, hodit tam oblíbené francouzské herce, řadu zajímavých interiérů, přimíchat sem tam nějaký vtip, či hlášku, okořenit erotikou, osolit akčními scénami a nakonec osladit romantickým koncem… Vznikne z toho totální nemastná neslaná směska, po které budete cítit na jazyku určitou pachuť. Pokus o poetickou stylizovanou komedii nevyšel. Doporučuji si spravit chuť klasickým filmem Hluboký spánek s Humphrey Bogartem, který Bazin na začátku sleduje ve videopůjčovně.
