Smíchejte několik cameo rolí pro významné herce, dva kamiony rozpadajících se zombíků a hektolitry krve a podávejte za studena nadrženým puberťačkám. Nikdo nepřežije.
Takže, o co vlastně jde. Jde o plyn rozptýlený ve vzduchu, který dělá z lidí vraždící mutanty. Pak tu máme ještě podivínského obrýleného doktora, sestřičku s rozkošnou sadou injekcí, sexy tanečnici bez nohy, krasavce se samopalem a psychopata se zálibou v mužských pohlavních orgánech. Myslíte že tohle může někdy zapadnout do áčkové kategorie? Já tomu taky nevěřila. Robert Rodriguez nám to prostě zase ukázal. Vybrat si něco tak příšerného, jako je námět laciných vyvražďovaček ze 70. a 80. let, to může opravdu jen on. A proč vlastně může? Protože tento režisér je schopen posunout i ten nejmizernější žánr směrem k hvězdným výšinám. Není proto divu, že se jeho nový kousek Planeta Teror stal jedním z nejočekávanějších snímků roku pro pokročilé diváky.
Základním stavebním kamenem filmu je jednoznačně krev, orgány a věci související. Slabším povahám se doporučuje nic nejíst dvě hodiny před promítáním, protože Planeta Teror je nářez v pravém slova smyslu a detailních pohledů na rozkládající se zakrvácená těla si užijeme opravdu do zásoby. Ovšem hlavním vývozním artiklem Planety je tempo. Rodriguez se neomezuje jen na jedinou „pořádnou“ akční scénu na závěr, ale zběsilé honičky a přestřelky dávkuje pravidelně a se stylem sobě vlastním, který v ledasčem fanouškům připomene jeho Desperada nebo Kdysi dávno v Mexiku. Film je sice poměrně dlouhý, stopáž o délce 86 minut nabízí spoustu prostoru pro hluchá místa, ale v tomto případě nemůže být o nudě ani řeč. Rodriguez nás prostě nenechá ani chvíli vydechnout a jeho snímek jede jako pásová výroba pantoflů.
Na první pohled také zaujme úchvatně odrbaná „výtvarná“ stránka filmu a občasné předěly s nápisy „Missing Reel“, které dají vzpomenout na zlaté časy grindhousových trháků (a výraz trhák myslím doslova). Co se týče hereckého obsazení, tak toto je velice pestré. Najdeme tu jednak představitelé především seriálových hrdinů, jako Naveena Andrewse ze Ztracených nebo Rose McGowan z Čarodějek, která režiséra okouzlila natolik, že s ní nyní sdílí jedno lože. Ve druhé, nebo možná snad až třetí řadě zde také máme pár pikantnůstek, a to například majitele jediného hereckého výrazu a smrtonosného plešatce Bruce Willise v přitažlivém cameu nebo „kámoše od vedle“ Quentina Tarantina, kterému se ve filmu rozpadne penis. Robert Rodriguez asi ví proč. Snímek celkově nabízí velké množství rozmanitých postav, které ovšem spojuje touha po krvi, což ho dělá mnohem kompaktnější. Celý se nese v jednom duchu, a přitom neunavuje, což je jeho velkou výhodou. Na druhou stranu těžko říct, jestli ho dokáže ocenit běžný divák vyhledávající polopatický příběh, šťastné konce nebo prdelku Brada Pitta. Planeta Teror je zkrátka jen pro ty, kteří vyznávají styl poněkud nekonformního režiséra a umějí pozitivně ohodnotit takto zručně natočenou a zdařilou poctu všem vyvražďovačkám světa.
Závěr:
Film pro zkušené diváky, kteří vědí, co chtějí. Závany nostalgie z poškrábaného plátna a skvělé akční scény plné mladého i starého masa dostanou nejednoho filmového labužníka. A i řezníkovi odnaproti by se to mohlo líbit.
- Total Recall - 16.8.2012
- Nebezpečná metoda - 26.1.2012
- Twilight sága: Rozbřesk – 1. část - 17.11.2011
