Lump tátou aneb děti jsou citovým klíčem i k těm nejzatvrzelejším srdcím těch nejbídnějších padouchů.
Gru je zločinec par excellence. Nebo býval, časy jsou zlé a zdá se, že zločin zažívá okurkovou sezónu. Sice nedávno ukořistil Sochu Svobody, ale jen tu malou z Las Vegas. Nyní připravil nejďábelštější plán – ukradení Měsíce. Aby se mu to podařilo, bude zapotřebí nejen pomoci jeho hlavního vědátora a věrných žlutých nohsledů Mimoňů, ale i tří děvčátek ze sirotčince, které mu k uloupení Měsíce dopomohou svou nevinností. Neuvědomuje si, že ony se zatím vkrádají do jeho srdce a loupí si nového tátu.
Představa, že by hlavní postavou dětského filmu byl charakter veskrze záporný, je lákává, protože vytváří prostor pro úvahy, jak něco takového přijmou děti a jak s takovou zkušeností naloží (a hlavně by se dospělí opět dočkali odvážného animáku). Zatímco ve filmech pro odrostlejší publikum není antihrdina či „bad guy“ v hlavní roli ničím neobvyklým, pro dětskou duši by setkání s takovou nejednoznačností mohlo být dost komplikované a nepochopitelné (proč by mělo sledovat zlého člověka a ztotožňovat se s ním, když správné je dobro). Finanční úspěch snímku Já, padouch ale ještě před samotným zhlédnutím šíří uklidňující dojem, že experimentů se nemusíme bát. Děti totiž očividně film milují a rodiče za vstupné utrácejí, co jim peněženky dovolí. Snímek Já, padouch se stal překvapivým hitem amerických kinosálů. Obávat bychom se neměli složitého tématu bourajícího černobílý vhled na dobro vs. zlo, ale té nejpřístupnější pohádky s prvky grotesky a lehkým náběhem ke kýčovitosti, jaké lze mezi animovanými filmy najít.
Premisa padoucha je od začátku brána s nesmírnou úsměvností a humorem. Je to člověk pitoreskní, trochu fetišista sbírající kůže mrtvých zvířat, ale hlavně celebrita svého druhu a světa. Padouši se předhánějí, kdo vyvede větší zločin, a média je bedlivě pozorují. Na jeho charakter nejlépe pasuje označení škodolibý, nikoli zlý nebo nenávistný. Bere svůj status padoucha jako obyčejný druh práce, který vykonává. Pojímá ji jako zaměstnání jakéhokoliv jiného poctivého občana, který musí řešit půjčky od banky a konkurenci v podnikání. Z toho vyplývá základní humorná linka jemných hran, která není tak přímočará a dětinská jako ve scénách s adoptivním potomstvem a žlutými pomocníky zvanými Mimoňové. Není se čeho bát, z Grua děti mít trauma nebudou.
Jako zloduch je Gru ovšem bezzubý, nelze ho ale ani brát jako dobráka, protože na správnou stranu se musel přiklonit až z popudu. Příznačné je, že nebojuje proti zástupci dobra (hrdina nebo policie), nýbrž s jiným padouchem, který na rozdíl od něj neváhá útočit na rodinu a smysl, jaký reprezentuje. Tím se z Grua automaticky stává ten hodnější. Bez ohledu na vliv, jaký na něj mají holčičky. Nejspíš měl těžké dětství, a tak se dal na zločineckou dráhu, ale těžko se ho bát, když se obklopuje skoroslepým a skorohluchým invalidou a armádou žlutých pišišvorů. S tím reputaci neudělá a i legraci uzpůsobuje inteligenci a schopnostem svých pomocníků – děvčátek a žlutých Mimoňů. Diváctvo by tomu mělo odpovídat – cílí proto na děti. Pokud už se tvůrci snaží myslet na dospělého, je to paradoxně skrze textový humor, který menší děti neidentifikují. Ať už je to obecně zábavný nápad zřídit padouchům vlastní banku zla, která se honosí slavným jménem, nebo upravení názvu technologie Blu-ray k obrazu svému.
Cílení a humorné ladění silně poznamenává trojka otravných, roztomiloučkých a tím pádem i nejkýčovitějších děvčátek. I když co do ikoničnosti je trumfují žvatlající a nešikovní Mimoňové, překvapivě nezískali tolik prostoru, aby svými přitroublými kreacemi bavili na úrovni mateřské školky déle, než je záhodno. Holčičky kazí zážitek tím, jak schematicky mění Grua, aby se stal hodným a správným tátou. Morální poselství sálá z filmu tak mocně, že i cukrkandl z toho kysne v ústech. S celkovým nadsazeným konceptem samozřejmě souvisí, že animace není na nejvyšší úrovni, je jednoduchá a uzpůsobená nižším finančním požadavkům.
Moralistická groteska, která děti pobaví a domu budou chtít svého vlastní Mimoně. A tak si na sebe film vydělá i v druhém plánu, i když v Česku se po nich budete shánět zbytečně.
