Občanský průkaz – teenagerem za bolševika

0
22.10.2010 at 18:02  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Tě péro! Spusťte si háro, popadněte elpíčko Stounů, nové džíny z Tuzexu a pojďte do kina, protože tohle za to stojí. A pozor na esenbáky!

 

  Režisér Ondřej Trojan natočil naposledy Želary (2003), nyní přichází s volnou adaptací románu Petra Šabacha. Scénář napsal Hřebejkův dlouholetý scenárista Petr Jarchovský. Vznikla hořká komedie z dob tuhé husákovské normalizace. Film konkuruje dnes už kultovním hitům jako Pelíšky. Není však rámován žádnou zlomovou událostí, jako byl třeba srpen ´68 v Pupendu. Zaměřuje se na partu čtyř kluků v 70. letech minulého století, kteří zrovna mají dostat občanské průkazy a sleduje je až do jejich plnoletosti, kdy se snaží udělat cokoliv, jen aby nemuseli na vojnu.

 obcanka_2 obcanka_3

   Příběhem nás provází jeden z protagonistů – Petr, přezdívaný Žába. Vyprávění se podobá svou strukturou subjektivnímu deníkovému záznamu. Neřekne vždy vše a leccos nechá pouze nakousnuté. Čas tráví se svými třemi kamarády – básníkem Alešem, klavíristou Míťou a Vencou alias Popelkou. Společně se schází venku a popíjejí, co zrovna seženou. Všichni jsou máničky, ujíždí na big beatu, raší jim první kníry a beďary. Klábosí o hudbě, holkách a sexy učitelce. Jsou drzí k rodičům a provokují ve škole, až z toho mají problémy – jejich budoucí studium je v ohrožení. Nejde tady však o revoltu proti režimu, ale spíš o rebelii puberťáků proti všemu a všem. Kdyby se léta jejich dospívání odehrávala v současnosti, ztratil by film na zajímavosti. Vznikla by jen lepší variace na tupé Snowboarďáky a ostatní nadržené teenagerovské filmy. Éra komunismu nabízí bizarní, komické a děsivé události, se kterými se kluci snaží popasovat. Do atmosféry 70. let jsme vtahováni od prvních záběrů – masky, kostýmy, rekvizity jsou poctivě dobové. Uslyšíte množství různých odkazů a narážek, od gramodesek Deep Purple, Led Zeppelin, přes vysněné džíny z Tuzexu až po plakát Vinnetoua, povinné hodiny ruštiny a tajný koncert Plasticů. Zažijete kárné řízení, výslech na stanici, ale i hřejivý pocit z právě získaných výjezdních doložek.

 obcanka_4 obcanka_5

   Ústřední čtveřici tvoří neherci z řad středoškoláků a já se jim klaním. Tak uvěřitelnou a hlavně přirozenou mimiku/gestiku a opravdové emoce jsem dlouho neviděla. Místy jsem měla pocit, že nějakým kukátkem opravdu sleduji kluky, jak sedí ve „starym tráboši“ na louce a popíjí laciný mok. Po Petrovi má nejvíc prostoru Popelka, který zažívá krušné chvíle se svým agresivním otcem-popelářem, který je deprimován, protože Pražské jaro nevyšlo. Nehercům sekundují ti známější, např. Anna Geislerová (po letech konečně dobrá role) jakožto ustaraná matka. Škoda nedořešené linie tatínka “peďouše” (super slizký Jiří Macháček). Volnomyšlenkářskou učitelku si zahrála fešná Kristýna Liška Boková, které skvěle kontrastuje s obstarožními soudružkami učitelkami (čti soužkami).

   Film nemá konzistentní dějovou linku, která by se postupně rozvíjela a na konci gradovala. To společně s poměrně dlouho stopáží může u některých vyvolat pocity nudy. Záleží, z jaké generace jste a co jste z normalizace zažili/ co jste vyslechli od svých rodičů. Já osobně jsem se do filmu nesmírně vnořila. Ne proto, že bych se dozvěděla spoustu nových informací o tom, jak to tenkrát chodilo (v tom je film někdy až příliš puntičkářský a názorný). Užila jsem si to, protože dobu znám z podrobného vyprávění, na Black Sabbath jsem vyrostla a modrou knížku už mi taky ukazovali. Je až neuvěřitelné, co byli někteří lidé ochotni udělat, aby ji získali. Diagnóza 307 hadr.

 obcanka_6 obcanka_7

   Troufám si tvrdit, že Občanský průkaz se stane kultovním. Je tu několik naprosto skvělých hlášek, ať už na spolužáka-bonzáka – „Polib nám prdel, Daňku“, nebo „vypíčení priorit“. Hodně situací, mě rozesmálo (WC mísa, výslech, slabikář). A nemám na mysli krátký úsměv či úškleb, kdy si říkáte, že scenárista to nezvládl, anebo si dokonce studem z koncentrované trapnosti zakrýváte oči. Perfektní jsou některé básničky, které vymýšlí jeden z kluků, někomu můžou připadat pouze vulgární a obyčejné, ale takové skládal v pubertě snad každý.

   Kromě humorných scén je ve filmu hodně těch temných a tragických. *SPOILERY* Ať už je to cesta do vysněné „Jugošky“, nebo starší bratr, který dostal na den opušťák z kasáren. Mistrovsky zvládnutá je scéna, kdy příslušníci VB zatýkají v podchodu na nádraží účastníky ilegálního koncertu. Obušky dopadají na vyděšená těla mladých, kteří jsou pak dovlečeni do autobusů. Cítíte strach, bezmoc a vzápětí hořkost a znechucení, jak je vůbec něco takového možné. K tomu připočtěme strach z udání, nucenou spolupráci s StB, touhu emigrovat a dostat se z toho blázince konečně pryč. Atmosféru filmu dobře doplňuje vkusně zvolená dobová muzika a do maxima Občanskému průkazu zase tolik nechybí. Několik scén ale zpomaluje už i tak poměrně volné tempo filmu a otec Petra (výborný divadelní herec Martin Myšička) mluví někdy až moc. Artikulace některých herců není zrovna jako ta Cicerova, takže několika slovům je těžké rozumět.

 obcanka_8 obcanka_9

   V době elpíček, popíjení francovky a front na maso jsem sice nežila a místy jsem si říkala, že to muselo být vzrušující, ale nebýt konformní a chcát proti větru chce odvahu a charakter. A já nechci vědět, jak by se chovali moji blízcí či vzdálení. Film vám poskytne řadu podnětů na přemýšlení, pokud jste mladší, tak se možná dozvíte něco nového, uvidíte obraz některých (!) tehdejších atributů mnohem plastičtěji. A pokud jste normalizaci sami zažili? Oceníte dobrou syntézu příběhu o několika obyčejných klucích a nesvobodě doby. Mně patnáct nebylo tak dávno, abych si detailně nevybavila matčiny kontrolní pohledy, když u nás někdo nocoval, nebo svolání do pokoje po „rodičáku“. Místy dějově lehce nevyrovnané, ale jinak skvělé.

Tenhle film vám zkrátka natrhne… občanky!

(8/10)

Přečteno: 12621x

Marie Dostálová

Marie Dostálová

Zamilovaná do kinematografie. Sledující zejména současnou americkou, evropskou, ale i asijskou tvorbu. Má nakoukáno mnoho kraťasů pro potěchu všedních dní. Kritická, avšak se slabostí pro fantasy. Nadšená málokdy, zato intenzivně. Poslouchající soundtracky, Čajkovského i rock. Milující různé seriály, drzý humor, modré nehty, větné rozbory a sáhodlouhé debaty. Na Moviescreenu od roku 2009.
Marie Dostálová

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Starší příspěvky:
Já, padouch – i hodný otec

Lump tátou aneb děti jsou citovým klíčem i k těm nejzatvrzelejším srdcím těch nejbídnějších padouchů.    Gru je zločinec par...

Zavřít