„Vy*ebali s nesprávným Mexikáncem!“ Robert Rodriguez se vrací s celovečerní adaptací svého falešného traileru ve velkém stylu. Plejáda hvězd i hvězdiček, tuny zbraní, hektolitry krve, nabroušené mačety a jeden Steven Seagal. Bude to stačit?
Kdo má ještě v živé paměti dvojblok Grindhouse tvůrčího dua Tarantino-Rodriguez z roku 2007, možná si matně vzpomene na tři fake-trailery, které tento ojedinělý projekt doprovázely. Nejabsurdnější náměty a drsná slova podporující svou bezbřehou béčkovost, pro kterou mají mnozí z nás slabost. Beze sporu všechny měly potenciál utáhnout vlastní celovečerák v nízkorozpočtových podmínkách, jenže o tomto nápadu se přestalo mluvit dřív, než se ještě začalo. Jenže…pokud váš trailer probouzí pozornost a fanoušci na fórech pravidelně diskutují o případné „adaptaci“, je více než pravděpodobné, že vám pár nápadů proletí hlavou. To je právě případ Roberta Rodrigueze, jehož trailer „na Machete“ je považován za tu světlou část grindhousovského projektu. A proč vlastně ne? Seženete pár starých kamarádů z hereckých či producentských pozic (Tarantino produkoval) a bez jakýchkoliv omezení studiem si natočíte staré dobré akční béčko a dokážete, že výtvory jako Spy Kids, Žraločák a Lávovka nebo Prckové byly jen omylem v kariéře. Znovu.
Rodriguez totiž stejně jako v případě Od soumraku do úsvitu nebo Planety Teror ví, jak se točí správný trash. Těžko bychom hledali v dnešním Hollywoodu tvůrce, který by se tak dopodrobna vyznal v pokleslých žánrech a zároveň je dokázal zábavně prodat obyčejnému publiku (Tarantino se nepočítá, kdo vzpomíná na nabubřelé Auto zabiják, ví, o čem mluvím). Předchozí grindouseovské snímky toho byly jen důkazem. Ve změti všeho slizu, krve a střev se vždycky našla ta „zlatá střední cesta“, která ukojila diváky bez ohledu na jejich preference. Nikdy se nejednalo o vyloženě „úchylné“ snímky, Rodriguez našel způsob, jak skloubit nechutnost a zábavnost v prospěch „mainstreamové brakovosti“, která obyčejným divákům vyzní jako něco naprosto nového a ve znalejších vyvolá nadšení. V současné době se jedná snad o jediného áčkového režiséra, jemuž podobné věci nejenže procházejí, ale jsou od něj přímo vyžadovány. Právě podobných očekávání se dostávalo právě Machetovi, který měl jednoduchý trailer ve stylu fráze „He kills the bad guys!“ rozvést do celovečerní stopáže. Dostalo se nám přímo typického „zábavného odpadu“, který je však silnější v jednotlivých momentech než v celku. Právě z této strany jde vidět jak režisérské, tak scenáristické zaváhání.
Nezvyklá je hlavně u tak jednoznačného námětu příliš komplikovaná zápletka. Ne že by byl problém se v ní zorientovat nebo pochopit, ale díky ní se snímek zbytečně zadrhává na místech, které mu zařazují zpátečku. Bývalému federálnímu agentovi Machete Cortezovi je nabídnuto sto padesát tisíc dolarů za zabití zkorumpovaného senátora Johna McLaughlina. Jenže v momentě, kdy obnos přijme, se stane návnadou, začne po něm jít celý policejní sbor, gangsteři a jedna „hodná“ federální agentka Yvetta Sartana, která mu možná dokáže navrátit jeho minulost i ztracenou identitu. Zrazen a zhrzen, Machete se chopí zbraní a přes hromady mrtvol jde najít člověka, který zatím vším stojí. Tím někým by mohl být tajemný Torrez, který v minulosti zabil jeho rodinu. A možná přijde i mexická revoluce!
Je vidět, že hnacích motorů je zde požehnaně. Problém je v tom, že se ani jednou nezažehnou. Snímek neobsahuje žádný spád, napětí či gradování děje, které by složitější zápletku dovedlo do nějakého smysluplného bodu a dohnalo tak postavy k zoufalým činům na zoufalých místech. Hlavní věcí, která nechává mačetu mírně otupenou, je fakt, že se na svůj původ bere až příliš vážně. Nebo lépe – se svou vážností balancuje na tenkém ledě. Na jednu stranu se dělá srandu sám ze sebe a svého původu (mexploatace – „nízkorozpočtové béčkové snímky zobrazující obraz mexického lidu“) a zároveň odbíhá ke komplikovanějším nebo sociálně kritickým rozměrům, s mírně nuceným politickým podtextem týkajícím se korupce, imigrace, drog a podobně. Tato rovina paradoxně tomuto béčkovému paskvilu nejvíce škodí. Neustálé přeskakování mezi ultravážnými a třeskutě vtipnými momenty zavání již po pár minutách stopáže podivným dojmem. Proto hrdinové mnohdy dlouze a nudně debatují v podstatě „o ničem“, aby následně přišli s absurdním vtípkem, který celé předchozí „hraní si na něco“ zametává pod koberec salvou upřímného smíchu.
Toho se v Machete dočkáme vrchovatě. Vzduchem totiž prolétne občas geniální hláška, kvůli které si možná film na příštích pár minut opakovaně zamilujete. Poté ale přijde opětovné vystřízlivění a další nezaujaté sledování plátna. A nejhorší je, že film paradoxně selhává také v tom, v čem měla tkvět jeho největší zábava. Akce je sice dostatečně „gore“, aby uspokojila nenasytné duše, ale mimo pár efektních (spíš přehnaně stylizovaných) cákánců krve a různých hlubokých řezných ran v lidském těle se vlastně nedočkáme ničeho pořádného (vše bylo k vidění v traileru). Většinou to probíhá podle typu zbraně, kterou si hrdina zvolí. Vyčistí místnost a jede se dál. Tak až do konečného „revolučního“ zúčtování, které výrazně postrádá ucelenost. Během „bitvy“ se dočkáme jen nahodilých momentů, kdy hrdina například bezdůvodně osedlá motorku s rotačním kulometem známou z traileru, efektně z ní vyskočí, postřílí padouchy a náhle sesedne. Proč? Snad aby snímek jen kopíroval svůj falešný trailer? Někdy až výrazně škodí, že se ho tak okatě drží.
Diváky však do kina přilákají hlavně známé tváře. Hvězdný ansábl je na takový film přímo nevídaný. Titulní Danny Trejo si odehrává svou první hlavní roli (do té doby byl vždy nějakým vedlejším členem zločinecké bandy a snad nikdy nehrál kladnou roli), Robert De Niro či Steven Seagal zde nejsou za nějaké herecké tahouny, ale jen velmi střídmě odehrávají své „důchodcovské“ role a poměrně si ze sebe utahují (vzpomeňme na De Nira v šatičkách ve Hvězdném prachu), což není na škodu. Herečky Jessica Alba, Michelle Rodriguez či Lindsay Lohan jsou zde zase jen proto, aby ukázaly něco málo (nebo více) ze svých tělesných proporcí, a nepřekvapivě jsou to velmi odvážné záběry (hlavně pro Lindsay Lohan, pro niž se jedná o jedinečnou roli v její kariéře – víceméně si utahuje ze svého osobního života) a pro pány je určitě na co koukat. Dále například také méně hvězdní Jeff Fahney (Lapidus ze Ztracených) nebo Cheech Marin v roli kněze.
Pokud jste byli příjemně naladěni Planetou Teror, může se vám stát, že u dalšího Rodriguezova počinu budete mírně střízlivět. Vše zde zdánlivě pracuje na maximum, ale přesto se mu nedaří to nejdůležitější – bavit. Pár jednotlivých scén je sice nadmíru vtipných či geniálních (esemeskování, vyzbrojení se na bitvu, „zahradničení“ s bodyguardy), násilí je okoukané, ale nasytí, přesto se tyto výborné části nepodařilo pospojovat tak, aby výsledek bavil na celé ploše necelých dvou hodin. Možná měl Machete zůstat ve své krátkometrážní formě, v podstatě by o nic zásadního nepřišel.
- Hon - 25.1.2013
- Skyfall – zpětná dekonstrukce bondovského mýtu - 29.10.2012
- Zátah: Vykoupení – akční senzace z Indonésie - 11.6.2012
