Nemožný agent Johnny English se vrací – a pořád ještě baví. Fanouškům Atkinsona přístup vřele doporučen!
Britský režisér Oliver Parker naposled natočil docela zdařilý film Obraz Doriana Graye. Nyní se ujal pokračování bondovské parodie Johnny English (2003) s názvem Johny English se vrací. Agenta Britské tajné výzvědné služby hraje opět Rowan Atkinson.
Johnny English byl vyhozen z MI7 kvůli nepovedené akci v Mosambiku. Pokaždé, když někdo zmíní tuho zem, dostane exagent neurotický tik do okna. Postupně se dozvíme, co a jak agent Jejího veličenstva v africké zemi (ne)pokazil a proč se English vydal do tibetského kláštera hledat své pravé já. Zápletka filmu se točí kolem domnělého atentátu na čínského premiéra, který se chystá do Velké Británie na politickou návštěvu za svým protějškem. English je pro tajnou službu ze zcela nepochopitelných důvodů první volbou. Jsme v žánru parodie a nikoho jiného než neobratného babrala tedy nemůžeme očekávat.
Rowan Atkinson se pitvoří, předvádí své známé grimasy a docela tím ještě baví. Vtipy nejsou sice příliš originální, ale aspoň se v nich nevyskytuje fekální sandlerovský humor. Ten byl ostatně i v jedničce – vzpomeňte na scénu se záchodky. Aby byla bondovská atmosféra rozeznatelná již na první pohled, obsadili tvůrci Rosamund Pike, která hrála v Dnes neumírej dvojí agentku. Zde hraje behaviorální psycholožku a zároveň i Bond girl nebo spíš tedy English girl. Bondovské universum také připomene sněžná scéna, kterou znáte z filmu V tajné službě Jejího veličenstva (1969).
Šéfku MI7 Pamelu Thortnovou si zahrála exagentka FBI Scullyová aka Gillian Anderson. Chce mít Englishe pod palcem a je na něj tvrdá. Když ale agent skutečně něco fatálně pokazí, nedokáže ho srovnat do latě. V tomto směru komediální potenciál selhal – Thortnová jen šokovaně piští nebo se tváří rozhořčeně.
English přes své četné profesionální boty dál pracuje jako agent. Být šéfem organizace, vyhodíte ho hned. Ale v tomto filmu se nesmíte pídit po logice děje či motivaci postav. Scény jsou velmi epizodické a situace v nich nedořešené. Když English něco zbabrá, nikdo z toho důsledky příliš nevyvozuje. Herci předvedou několik vtipků a přichází další scény, aniž by na tu předcházející nějak těsně navazovaly.
Několikrát se objeví variace na vtip „záměna identity“, který je skutečně vyždímám až na dřeň. Pokud vám však Atkinson nevadí a u jedničky jste se bavili, rozhodně na dvojku zajděte. Fanoušky tupého Percyho z Černé zmije potěší jeho představitel, který ve filmu hraje experta přes zbraně a další propriety agentů. Englishova udělátka jsou však bohužel deklasována do rádoby humorných předmětů jako semtexové žvýkačky a bonbony, které mění hlas. A ani luxusní Rolls-Royce si příliš neužijete. Vizuální efekty jsou mizerné, ale pokud je přijmete jako součást Englishova světa, v němž se všechno kazí a nedaří, dá se to akceptovat a ještě se zasmějete.
Pokud jste viděli trailer, budete v průběhu filmu naštvaní, neboť ukázka prozrazuje ty nejlepší vtipy. Rozhodně však zůstaňte v kině do konce titulků, čeká vás totiž bonusová scéna. Ke kladům Englishe rozhodně patří skvělá hudba od Ilana Eshkeriho, které dodává scénám dynamičnost a svými přehnaně majestátními tóny podtrhuje parodičnost této špionážní komedie.
S rozhodnutím, zda jít či nejít, by vám mohly pomoci tyto jednoduché otázky. Agent 007 se vozí v luxusním Aston Martinu, English uhání na vozíčku pro postižené. Smějete se, nebo dáváte oči otráveně v sloup?
