Troy Bolton s Gabrielou Montezovou a svými přáteli míří k maturitě? Odnesou si jedničky?
Snad nebude příliš zapovězení hodné, když prozradím, že to se nedozvíte. Tahle třída si totiž na známkování nehraje. Ačkoliv se postava Vanessy Hudgens dřív profilovala jako studijní typ, Troy Zaca Efrona je jednoduše chlapec se silnými pažemi, zlatem v hrdle a nejhezčí holkou z ročníku. Hraje se tu o budoucnost. Zvolí si cestu basketballu, ke kterému tíhnul z rodinných důvodů, nebo se přikloní k umělecké kariéře? A co na to Sharpay? Ve hře je stipendium, životní láska, přátelé a pohádka, které ani Jan Drda nesahá po kotníky. Přiznám se, že o americkém studijním systému moc nevím, ale Maturitní ročník si vcelku solidně pohrává s jednotlivými charaktery tak, jak je stvořil, v situaci, která je neodvratná. Dilema lásky a dalšího studia je vždycky nasnadě, když člověk končí jednu školu. V Americe to mají o to těžší, že studovat odjíždějí i stovky kilometrů daleko.
Jedno vím jistě, poslat Muzikál ze střední 3 jednoduše do pekel by bylo nejen nezodpovědné, ale i krátkozraké. Z pohledu nepsaných pravidel kritikovy etiky bych měsíc nemohl vystrčit hlavu domu. Nezešílel jsem, vážení čtenáři, ale třetí díl Muzikálu ze střední není tak špatný, jak by si těžce pracující člověk odrostlý pubertálním výbojům mohl myslet. Pořád se jedná o kýč jako bič, ale řemeslně a na úrovni muzikálového provedení dost povedený.
Původní televizní filmy nejsou kdovíjakým zázrakem, ačkoliv se jim podařilo namíchat ingredience tak, že se staly velkým hitem mezi mládeží. Příběh byl prostinký, muzikálová čísla jednoduchá a láskyplná vyznání hodně sentimentální a naivní. Byl-li tu důvod k obavám, tak z toho důvodu, že do kin se mohl dostat pouze další televizní film. Situace je totiž podobná, jako když se do celovečerní podoby převádí televizní seriál. Ty většinou ztroskotávají na tom, že scénáristé nedokážou vytvořit příběh napasovatelný na dvě hodiny smysluplné zábavy. Zde se pověstným ledovcem mohlo stát formální pojetí. Tomu se tvůrci právě vyhnuli. Naštěstí.
Jak jsem psal, kýčovitost a naivitu příběh cestou do kina z kapes nepoztrácel, naopak si nakoupil další hrsti ve stánku před vstupem. Popravdě, tahle lehkovážná a hloupá nota je už neodmyslitelným přídomkem HSM, tudíž by příklon k realističtějšímu pojetí s temně šedivou a depresivní vizí maturitního ročníku zklamal všechny. To, čím se vykrucuje ostrým tesákům poroty StarDance, je právě jeho muzikálnost, za kterou by ho jiní vraždili. HSM ve svých disneyovských kořenech odkazuje k původním animovaným filmům, které slavily úspěch svou muzikálovou identitou. Proč bychom měli tvůrcům vytýkat možnou poctu historii? Jedná se sice v dnešní době o určitou demenci, ale normálních příběhů o šťastných studentech střední školy bylo natočeno víc než dost. Přitlačení na pilu, tj. prozpívání se školními problémy, celku vlastně prospívá.
Muzikální čísla nabrala nejen lepší účetní, ale i nápaditější mozky. Tentokrát se nekoná levná televizní vize, v níž se celá jídelna rozjuchaně přidává k ústřednímu páru, přičemž zpěv pouze suploval čisté dialogy (výjimkou jsou přípravy a vystoupení v rámci nějakého představení). Až nyní si produkt vysluhuje ono slovíčko „muzikál“ ve svém názvu. Nezbývá vám ani čas, abyste uvažovali, jestli ten kluk vážně umí tak dobře zpívat nebo ho někdo dabuje. Jste uneseni ani ne texty jako scénickou hrou. Až na výjimky každým muzikálovým vystoupením opouštíme realitu světa (dokonce i jejich alternativního světa růžové dokonalosti!) a ocitáme se v představách studentů, jejich uskutečněných vizích. Scény jsou tedy v těchto momentech mnohem složitější, nápaditější s důrazem na hravost. Mnohokrát si vzpomenete na geniální fantazii Michela Gondryho. V tom dobrém.
Závěr
Je to hloupé, ale taky zábavné a kreativní. Užijte si to. Až vyjdete z kina do pošmourného dne, uvědomíte si, jaké ti fiktivní studenti mají štěstí. Pro fanoušky: čekání skončilo, konečně dojde na pořádný polibek. Trvalo to jen tři filmy.
