Krucifixy a kýbl svěcené vody s sebou, protože ďábel přichází a bude dusno aneb zdařilý thriller s hereckým veteránem Anthony Hopkinsem.
Švédský režisér Mikael Håfström má už s duchařskými filmy několik zkušeností – počínaje Duchem jezera (2004), přes Pokoj 1408 (2007) a Obřadem konče. Film se inspiruje knihou Matta Baglia Obřad, která se zaobírá zkušenostmi z exorcismů, jichž byl novinář žijící v Římě přímým či nepřímým svědkem. Zaujala ho totiž školení duchovních ve vymítání ďábla, která začal před čtyřmi lety pořádat Vatikán. Žurnalista se zde setkal s americkým knězem Garym Thomasem, který sloužil jako předobraz pro filmovou postavu Michaela Kovaka (Colin O´Donoghue).
Otec mladého Kovaka vlastní pohřební ústav, syn si však raději zvolí jinou cestu a zapíše se do kněžského semináře. Ve víře však není příliš pevný a váhá, zda vůbec složit závěrečný slib. Dostává se do Vatikánu na seminář, který má účastníky připravit na provádění exorcismů. Film sice vychází z reálných událostí, které jsou zaznamenány v předloze, ovšem zároveň je i fikcí. Chcete-li se však přít o základní premisu, že exorcismy se odehrávají už po staletí a mohou pomáhat v případech, který si ani ti nejlepší psychiatři neumí vědecky vysvětlit, nemíním se s vámi hádat a pouze vás odkáži na příslušnou literaturu.
Snímek se snaží vyvarovat známých klišé žánru jako je protáčení hlavy o 360 stupňů, levitace atd., působí místy tedy velmi umírněně a někdy až možná příliš konzervativně, podobně se ze začátku jeví jezuita Lucas v podání Anthonyho Hopkinse. Kněz je však příjemně neortodoxní a klidně si při vymítání zatelefonuje. Mladý Kovak je k tomuto zkušenému exorcistovi poslán v naději, že se zbaví své krize víry. Student kněžského semináře je nováčkem v oboru, stejně jako jeho herecký představitel, Ir O´Donoghue. Ten se role zhostil velmi slušně, konkurovat však výtečnému Hopkinsovi dokáže málokdo. A že umí být setsakra démonický, nám všem dokázal již před 20 lety v Mlčení jehňátek.
Občas na Obřadu zamrzí přílišná snaha o navození děsu a psycho atmosféry (ďáblova mula) či otravné morbidní flashbacky na Kovakova otce, který připravuje mrtvé tělo své ženy k pohřbu. Příběh filmu není o víře v Boha (ateistům nic nenutí, křesťany neprovokuje), ale spíše o víře v obecném slova smyslu. Kovak je racionalista, nechce si přiznat, že ďábel někoho skutečně posednul, byť to vidí na vlastní oči. Pozitivně hodnotím, že otec Lucas není jen další plochou postavou z hororu. Jeho charakter se vyvíjí, až dojde bodu, kdy nevíte, zda je přesvědčeným exorcistou, nebo jen pouťovým šejdířem.
Soundtrack filmu má opravdu grády a podtrhuje vypjaté momenty, které nejsou patetické či průhledně a přímočaře děsící. Méně prostoru mohla dostat postava novinářky (nevýrazná Alice Braga), ale buďme rádi, že se scenárista nesnažil do filmu za každou cenu protlačit romantickou linii, jak tomu dnes často bývá.
Kdyby se Obřad trochu sestříhal a do scénáře se přidala naopak filosofická rovina, která by více zpracovávala otázky typu, zda např. výskyt ďábla potvrzuje existenci Boha, nebo jsou-li dotyční lidé jen postižení vzácnými psychickými nemocemi či ne, mohl by z toho být vynikající film, možná dokonce dokument. Ale i takto se minimálně vyrovnává klasikám žánru jako je Vymítač ďábla (1973).
Fanoušky seriálu Řím (konkrétně Caesara) potěší otec Xavier, kterého hraje Ciarán Hinds. Kněžské roucho a role mu neskutečně sedí a charisma by mohl rozdávat. Obřad se natáčel v Říme a Budapešti, lokace jsou tedy velmi autentické, kostýmy taktéž, z čehož je cítit snaha o realističnost.
Ať už berete Obřad jako naprostou fabulaci či báchorku, nebo snahu se částečně seriózně vyrovnat s tímto celosvětovým fenoménem, bude pro vás film nadprůměrným zážitkem s řadou děsivých a dobře vygradovaných scén a kvalitními hereckými výkony.
PS. Ďábel číhá všude, ale nezačněte hned vybíjet všechny muly s červenýma očima, které potkáte. S pozdravem Vaši ochránci zvířat.
