Mimozemšťané patří mezi pravidelné návštěvníky naší Země. Místo navazování mírových vztahů ale mnohem raději sáhnou po vyspělých zbraňových technologiích a snaží se nám ze života udělat peklo. O to se pokusí i film samotný, jehož brilantní formální stránka je nepřímo úměrná jeho scénáři.
Jarní blockbustery už začínají být v Hollywoodu zavedenou značkou. Než do kin dorazí ty pořádné letní trháky plné známých tváří a s číslovkou na konci, továrna na sny se nás snaží vycvičit, že léto máme očekávat možná o pár týdnů dříve. Loni se touhle dobou snažila v kinech prosadit antická řežba Souboj Titánů, která však i přes zdrcující kritiky alespoň velmi slušně vydělávala. To se však nedá říct o (zatím) podvyživeném letošku, kdy komerční projekty musí zachraňovat ty malé podpořené festivalovou šuškandou. Situaci se pokusil zvrátit sci-fi velkofilm s epickým názvem Světová invaze, který už sám o sobě vypovídá, kam se bude řadit. Je jasné, že ho nemůžete minout, ale nabídne i něco víc?
Toť zapeklitá otázka, na kterou můžete odpovědět negativně jen v tom případě, pokud máte k snímku přehnaná očekávání. Trailery nás slibovaly uvést přímo do válečné vřavy v Los Angeles, posledním (?) lidském útočišti na Zemi, kde probíhá masivní mimozemská invaze. Tvůrci se taky nebránili srovnání se slavnějšími kousky jako Černý jestřáb sestřelen, District 9, Vetřelci a podobně a nebáli se to uvést i na jednom ze svých plakátů. Diváci poté v tomto ohledu mohou být trochu zklamáni z toho, co jim celá Světová invaze nabídne. Nic víc než to, co slibovala.
A v tomto případě to bohužel není dobře. Režisér Jonathan Liebesman, který doposud točil jen levné horory (Propad do temnot, Texaský masakr motorovou pilou: Počátek), dostal do rukou první velký projekt a jeho realizaci, hlavně po technické stránce, sice dotáhl do absolutoria, ale na ostatní věci nezbyl čas ani místo. Příběh sleduje osudy jedné elitní jednotky mariňáků, kteří se přidávají k velkolepé bitvě o osud lidstva. Jejích jednotlivé charaktery však trpí všemi klišé, která nám doposud válečný film mohl přinést. Seržant Aaron Eckhart ztratil bývalou jednotku a teď ho to tíží na srdci (= srdceryvné proslovy o hrdinství, salutování u americké vlajky). Michelle Rodriguez je opět prototypem ženské macho hrdinky, stejně jako další členové jednotky, kteří co do typového rozpoložení obsahují válečné stereotypy typu mladý chrabrý bažant, slabošský velitel nebo také odvážný civilista, který by pro svou Zemi udělal první poslední, či doktorka, která si bez problému poradí i s pitváním mimozemské formy života, kterou nikdy neviděla.
Nejhorší je, že se celá tato „propaganda“ americké armády bere smrtelně vážně. Všechny rádoby slzobolné scény jsou podány bez špetky nadhledu. Samotného humoru či nedejbože nějakých hlášek se nedočkáme už vůbec. Na zábavný patos Dne nezávislosti tak můžeme rovnou zapomenout, ve Světové invazi se dočkáme jen ideologicky vykastrovaných dialogů, které doprovází plytký scénář – přímočarý, „tupý“, nekonečně naivní a poskládaný ze všech klišé, na která si jen dokážeme vzpomenout. Neobsahuje nic jiného, než dostat se z bodu A do bodu B, postřílet, co se dá, a následně pokračovat k bodu C. Naštěstí je ale takového rutinního přesouvání mezi lokacemi tolik, že se dostáváme k tomu, proč by se vám nakonec celý film mohl i líbit.
Na blockbuster totiž lidi nechodí kvůli tomu, aby se pokochali inteligentním příběhem a psychologií postav. Jde hlavně o akci a té je v této invazi hodně. Pokrývá více než polovinu celkové stopáže a troufám si říct, že pro herní nadšence se musí jednat o splněný sen. Film totiž co nejvíc připomíná akční videohru z ranku Gears of War, k jejímuž dohrání stačí mít v ruce zbraň a bez rozmyslu držet jedno zmáčknuté tlačítko. Komu nevadí, když se čtyřčlenná jednotka postaví desetinásobné přesile a bez problému vyhrává, může si jen v klidu vychutnat opravdu prvotřídní akci na hollywoodský způsob. Chybí sice eRkový rating a neodmyslitelná brutalita, ale to v ultramainstreamovém blockbusteru čekat ani nemůžeme.
V podání Liebesmana je Světová invaze opravdu jen samá špína, střelba, výbuchy a dezorientace v prostoru, která je ale tak akorát vyvážená, aniž by začala lézt krkem. Sazí hlavně na autenticitu nastolenou roztřesenou digitální kamerou, která šikovně maskuje nižší rozpočet. Je tak jasné, že se nějakých epických velkých celků na dvě nabíhající armády nedočkáme, jen maximálního možného realismu, který se drží správně při zemi. Někoho možná bude rozčilovat i režisérovo okaté kopírování známých stylů a postupů známějších tvůrců (jako příklad můžeme uvést například Kathryn Bigelow a Smrt čeká všude, Ridleyho Scotta a Černý jestřáb sestřelen nebo Neilla Blomkampa a District 9), ale u začínajícího tvůrce se zase nejedná o výrazný problém. Pokud by měl k dispozici lepší scénář, možná by toto nechtěné béčko dopadlo mnohem lépe. Jako akční režisér se totiž předvedl v nejlepším možném světle. Trikově a technicky je jeho film dotažen na maximální úroveň, nemluvě o výborném zvuku či zapojení paradokumentárních prvků.
Je jisté, že v rukou jiných tvůrců by to výsledek určitě dotáhl do propracovanější variace na Zachraňte vojína Ryana, ale i tak se na film nemůžeme zlobit. Není to sice nic jiného než přímočará akční blbina, ale pokud ignorujete její vážnost a ideologii, dost možná si ji užijete, ale pravděpodobně to nedáte najevo. Je to jako střílečka, kterou nehrajete kvůli tomu, že si jí chcete užít, ale když už jste ji zapli, tak ji alespoň dohrajete.
- Hon - 25.1.2013
- Skyfall – zpětná dekonstrukce bondovského mýtu - 29.10.2012
- Zátah: Vykoupení – akční senzace z Indonésie - 11.6.2012
