Střílení od pasu a žvýkání tabáku za západu slunce. Doba největšího rozmachu westernového žánru je již nenávratně pryč a bratři Coenové si toho jsou plně vědomi. Opravdová kuráž tak nepřináší inovace, jen se teskně ohlíží za starými časy.
Westernový žánr je v dnešní době přebytkem. Nikoho již nezajímají jednoduché, whiskou nasáklé báchorky o pomstě, morální nápravě zlého člověka nebo mlčenlivých pistolnících. Pokud bychom chtěli zapátrat do nedávné minulosti, dostali bychom průměrný 3:10 Vlak do Yumy, drsné Proposition nebo poetické Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Ale pro opravdu kvalitní přírůstek, který ukázal i tu odvrácenou stranu Divokého západu, bychom museli sáhnout až do roku 1992, kdy Clint Eastwood demytizoval westernový žánr v Nesmiřitelných a odnesl si za to Oscara. Padlí hrdinové, kteří byli permanentně naložení ve whisky a kterým kolty nestřílely jako kdysi, pěkně okořenili známou tématiku, jenž byla většinou spojována s idealizací a morálními ponaučeními. Vzpomeňme na ryzí westerny s Johnem Waynem – krystalicky přímočaré pistolnické „pohádky“, které ztělesňovaly ten pravý americký ideál. A jeden z nich – film Maršál – tohle všechno do puntíku splňoval. Ten se právě rozhodli zremakovat bratři Joel a Ethan Coenovi a vnést svůj osobitý pohled na tuto zaprášenou tématiku.
Jak sami říkají – jejich vysněný projekt plánovali už dlouho. Od oscarového úspěchu existenciální Tahle země není pro starý, kde se o western otřeli jen matně, jej nyní servírují v plné polní. Ono taky zremakovat film, který je zároveň knižní adaptací, není žádná sranda, ale Coeni se vzdali nějakého kopírování a modernizování a Opravdovou kuráž nám ukazují pěkně osobitě. Ne že by si z originálu utahovali – spíš mu skládají poctu, ale vědí, že v dnešní době by něco tak naivního nefungovalo. Proto z něj dělají to, čím byl Maršál před čtyřiceti lety – mainstreamovým filmem. Chce to mít opravdovou kuráž (ač je to klišé, ale lépe to napsat nejde) přijít v dnešní superrychlé roztěkané době plné komiksů a 3D spektáklů s „obyčejným“ westernem a čekat úspěch. Bratrům Coenům se to ale povedlo – nejen, že se jedná v jejich filmografii o zatím nejúspěšnější počin (celosvětově se už blíží k 200 miliónům), ale zároveň jej dokázali prodat tak, aby se líbil jak milovníkům westernů, tak i divákům, kteří chuti střelného prachu příliš neholdují. Je vlastně docela těžké říct, jak se jim to podařilo.
V prvé řádě si jejich western bere to nejlepší z minulé a nynější doby. Obsahuje velmi jednoduchý přímočarý příběh o čtrnáctileté dívce Mattie (Hailee Steinfield), které zloduch Tom Chaney (Josh Brolin) zabil otce. Odhodlaná a rázná slečna však požaduje spravedlnost – proto si najme maršála Cogburna (Jeff Bridges), v lihu naloženého ožralu, který přestal věřit v lepší zítřky, aby jí ho pomohl vystopovat. Při cestě se k nim připojí ještě Texas Ranger LaBoeuf (Matt Damon) a hlavní herecký trojúhelník může ihned začít jiskřit chytrými dialogy, které neomrzí. Banální story však Coeni neidealizují. Ukazují Divoký západ bez příkras, v jejich podání je to samá špína, krev, zklamání a deziluze, že až udivuje vyfasovaný rating PG-13, i když se v něm s rasovým opovržením kope do indiánů. To, co bychom mohli považovat za dnešní „módní trend“ potemňování a realističnosti, je však Coenovic metoda, jak stylisticky převést film nynějšímu publiku. Nikdo už není zvědavý na patetické proslovy a kýčovité západy slunce – mnohem sympatičtější je sledovat snímek, který se přibližuje k dnešní produkci i přes to, že se jedná o western, jenž můžeme dnes považovat za padlý a přežitý žánr.
Komu však ani tohle nestačí, může se nechat dokola unášet brilantní technickou stránkou. Troufám si říct, že lepší kameru neměl letos žádný snímek. Dvorní kameraman bratrů Roger Deakins vytvořil spleť nádherných obrazů a záběrů (asi nejvíc se přibližuje k Tahle země není pro starý), které berou dech. Jeho velké celky působí na širokoúhlém plátně naprosto strhujícím dojmem, stejně jako osobní snímání hereckého trojúhelníku. V tomto ohledu si myslím, že letošní Oscar za kameru je jednoznačný. Hnacím motorem Opravdové kuráže je také nádherná hudba Cartera Burwella. Jeho ústřední melodie prostupuje celý děj a stejně jako například v Millerově křižovatce je leitmotivem. Citlivým a přitom krutým jako pohled malé dívenky na svět v kontrastu se zaslepeným viděním stárnoucího ožraly. Mladičká Hailee Steinfield je opravdu talent, který se řadí po boku Chloe Moretz k objevům roku. Klidně v některých částech zastiňuje i hlavní herce jako například Matta Damona (nic proti). Bridgesův maršál je takový Big Lebowski zkřížený s odhodlaností Johna Waynea a svůj part vystihl přímo dokonale. Skoro až zamrzí, že byl Oscarem oceněn za nevýrazné country drama Crazy Heart než za tuto výbornou hereckou kreaci.
Opravdová kuráž je poctivý kousek. Tak poctivý a brilantně natočený, že si možná doma oprášíte pár VHSek a DVDček a pustíte si nějaké staré klasiky. Krásy upadlého žánru dokázali Coenové ukázat v prvotřídní formě. Nedivil bych se, kdyby tomu bylo možná i naposledy. Jejich jednoduchý film o pomstě se dá vyložit jako melancholické ohlédnutí za starými časy, kdy se kolty nosily proklatě nízko, a hrdinou byl každý, kdo měl trošku kuráže a rozjel se bezhlavě vstříc smrti. Jakoby tak ukončují jednu etapu žánru, který kdysi formoval filmový průmysl, nostalgicky se na ni dívají zpět a říkají „doba se změnila a je nenávratně pryč“. Což vzhledem k tržbám vůbec nemusí být pravda. Nádherný, ale v nitru trochu pesimistický film.
- Hon - 25.1.2013
- Skyfall – zpětná dekonstrukce bondovského mýtu - 29.10.2012
- Zátah: Vykoupení – akční senzace z Indonésie - 11.6.2012
