Inteligentní a vtipný dokument o zelí a automobilce Hyundai právě přijíždí do kin!
Vít Klusák přichází s třetím celovečerním dokumentem. Debutoval kontroverzním Českým snem (2004), který natočil společně se svým spolužákem ze studií FAMU Filipem Remundou. Dvojice se znovu sešla minulý rok a v kinech provokovala dokumentem Český mír o nikdy nepostaveném americkém radaru na našem území.
Vše pro dobro světa a Nošovic opět dráždí a vyvolává otázky. Režisérem je tentokrát jen sám Klusák, Remunda ho produkoval. Dokument je nejméně vážným a koherentním dílem z režisérovy filmografie a chybí mu pevný rámec. Ovšem chytře poskládané scény a pečlivě vybrané záběry vás určitě mnohokrát rozesmějí. Některé vtípky připomínají grotesku, jindy si na své přijdou fanoušci absurdního humoru.
Klusák pět let mapoval situaci v moravskoslezské vesničce Nošovice, poblíž které vznikla korejská automobilka Hyundai, která zahájila výrobu v roce 2008, v následujícím roce se konalo slavnostní otevření. Dokument se snaží zachytit postoje obyvatel vesnice, kteří byli nuceni své pozemky prodat. Objevily se anonymní dopisy, které „potížistům“ vyhrožovaly, což vedlo k tomu, že se nakonec každý vzdal své půdy. Obyvatelé nejsou příliš ochotní na kamery mluvit, mnoho se toho nedozvíme. I když je některým líto, že nakonec podepsali, ukáže se, že byli příliš bojácní, aby se bránili.
Vesnice kvůli automobilce přišla o velké pole, na kterém se pěstovalo vyhlášené nošovické zelí. Sledujeme skupinu několika žen ze zemědělského družstva, které ironicky okopává plevel na betonové silnici, ale také jak se starají o úrodu na vzdálenějším poli a vesele vtipkují. Nejvíce proti je jeden Nošovičák, který postaví ze starých součástek vozů automobilového strašáka a uspořádá malý happening. Ve výsledku to však působí tak, že obyvatelé ani neví, proč na akci jsou a že přišli jen kvůli koláčkům a muzice.
Klusák dává prostor i druhé straně a několikrát hovoří s tiskovým mluvčím Hyundai P. Vaňkem. Nesmírně výřečná a rádoby hyperkorektní persóna, která by se na divadelních prknech neztratila. Když popisuje položení základního kamene automobilky, propukáte v nekontrolovatelný smích. Není to jen kvůli pečlivě kontrolovanému vystupování mluvčího, tedy formě, ale také obsahu. Vaněk líčí, jak Korejci přežehnali bagrům, dávali uzeným prasatům obálky s penězi do huby a podobně.
Dostaneme se také do samotných útrob obří továrny. Když už se začne rýsovat zajímavá investigace ohledně pracovních podmínek zaměstnanců, nabírá dokument vážnější ráz. Např. kdo je načapán při nicnedělání, jde za trest na neoblíbenou a náročnou linku, pracovníci si musejí brát povinně přesčasy atd. Klusák mluví s mladším zaměstnancem, který ovšem vypadá, že by měl problémy i jinde. Víc výpovědí nesehnal. Nakonec se žádná velká Mooreovina nekoná a já jsem jen těžko potlačovalo zvídavost, jak to v automobilce skutečně funguje.
Při exkurzi Nošovičáků v továrně neustále otravně žvatlá tiskový mluvčí, a několikrát proto obdrží špičkový „stěr“ z úst postarších obyvatel. Smutné je, že na obří automatizovaný kolos jen nadšeně hledí a příliš protiargumentů ohledně stavby továrny se nedozvíme. Jiní jsou apatičtí a mávnou nad tím rukou.
Scéna ze školení zaměstnanců, v níž je promítáno propagační video Hyundai vystihuje názory lidí asi nejvíce. Nezaujatě hledí na plátno, při výzvě, aby zpívali korejskou lidovku, se šklebí, ale v duchu už myslí na to, až dnešní den konečně skončí. Jsou rádi, že mají práci. To je ovšem tak jediné, co Hyundai do oblasti přivezl. A neobešlo se to bez ztrát na životech. Několik zajíců už nikdy neuvidí lesklá levná auta, která opouští linku, aby si je někdo mohl koupit.
I přes to, že se v dokumentu poměrně nevyrovnaně střídá vážnost s humorem, lze si z každé roviny něco odnést. Například se při hospodském mudrování výčepního a jediného štamgasta dozvíme, jaký je rozdíl mezi holkou z vesnice a města. Několik momentek je naprosto nezapomenutelných, ať už hodiny na recepci, které ukazují světový čas „Nošovice“ a hned vedle „Soul“ či „Peking“ či kolotoč při slavnostním otevření. Dokument humorně ukazuje kontrast mezi životem na vesnici a mechanizací továrny. Nakonec dochází k jistému smíření mezi oběma, když kamera zabírá zelí putující po automatizované lince…
Závěrečná reklama na nošovické zelí, parodující propagační video Hyundai, o kterou režiséra poprosí vedoucí zemědělského družstva, je něco tak geniálního a třeskutě vtipného, že budete při odchodu z kina v té nejlepší náladě. Zapomene, jak jsou lidé slabí, když mají vystoupit z davu a že tvrdým okem kritika to byl dokument de facto povrchní, neobjektivní. Kladl si málo otázek a témata jen naťukával. Na poli českého dokumentu je to však záležitost natolik osvěžující a zábavná, že nezbývá než se nadšeně těšit na další Klusákův počin. „Smíšené pocity“, jak pojmenuje své rozpoložení na začátku filmu jeden z obyvatelů Nošovic, nehrozí aneb hurá na zelňačku!
P.S.: Film by bez povedené hudby skupiny Dva byl jak bělásek zelný bez své pochoutky – tedy nekompletní.
