Chcete vidět nejtrapnější facku roku a celé město plné podivných hereckých výkonů? Remake klasiky George A. Romera cílí na mladého diváka bez valného vkusu, ale s odporem vůči byrokracii.
V sedmdesátých letech natočil guru zombie hororu George A. Romero film The Crazies, ve kterém proti sobě stáli američtí vojáci v protitoxických oblecích a lidé, mezi nimiž se rozšířil virus měnící je v bytosti bez lidskosti. Podstata filmu stojí ani ne tak na strachu z nakažených, jako strachu a paranoidní obavy z ryze racionálních příslušníků armády skrývajících svou tvář v plynové masce. Unifikace je dokonalá, odosobnění ještě větší než v případě onemocnělých obyvatel městečka. V letošním roce přichází Breck Eisner s aktualizovanou podobou, která ale ve výsledku dostála jediné modifikace. Zatímco před třiceti lety musel Romero ještě pořád pracovat na koleně, Eisner si s dvaceti miliony dolarů dovolil moderní, akční podívanou, ve které mu zbyly prostředky i na jeden pořádný výbuch. Vkrádá se ale podezření, že příslib mohutné exploze není dostatečným tahákem, který by ospravedlnil nihilistickou existenci dalšího zbytečného filmu.
Nejenom výchozí situace, ale kompletní průběh se příliš neliší od Romerova díla. V poklidném americkém městečku dojde nejprve k děsivému vražednému činu a posléze se už skupinka hrdinů musí dost otáčet, aby se z jedné strany vyhýbala nakaženým a z druhé strany armádě, která nerozlišuje mezi skutečně nakaženými a zdravými. Aktuální režisér má však dva nepřekonatelné problémy. Jeden s průběhem nákazy a druhý se zachycením podivného chování postižených, kterým je už film v samotném názvu charakterizován.
Začátek si film odbude nesmírně rychle, proměna situace z normální v abnormální se uskuteční nejen příliš uspěchaně, ale hlavně nenápadně. Máme tu sice incident se zapáleným domem a brokovnicí na hřišti, ale Podivným zcela chybí chvíle, kdybychom se ocitli na půl cesty k výslednému chaosu. Jednoduše v jednu chvíli tu máme dva vraždící pošuky a vzápětí jsou ulice vyrabované a vojáci se zjevují lusknutím prstu.
Se samotnými nakaženými je také kříž. Jenom jedno je jisté – nejsou to zombie, ale jinak se těžko hledá nějaká specifikace, než nic neříkající přívlastek „podivní“, jež by stručně určila, s čím mají hrdinové čest a co může divák očekávat. Nedá se přitom upřít, že se s vykreslením proměny nakažených vypořádali autoři s umem biologů. Je totiž lehce naznačeno, že virus napadá nervový systém a způsobuje určitou zpomalenost, laxnost a zároveň zkratkovité chování, ne náhodou přirovnávané k alkoholismu. Nicméně někteří se chovají zcela nahodile – jenom tak chodí a zapichují do lidí vidle, jindy bezmyšlenkovitě útočí a někdy si počínají jako lovci. Nakonec ale není nikdy řečeno, co se to s lidmi děje a jaké to na ně bude mít důsledky.
Vlastního nepřítele si mimoděk tvůrci vytvořili i tím, že do hlavní role obsadili Timothy Olyphanta. Zapomněli mu totiž říct, že nehraje v žádné komedii nebo parodii, ale vážně míněném snímku, který nechce být béčkovou humoreskou. Krátce řečeno: svého normálního člověka místy hraje s takovou vervou, že v podivnosti chování trumfne i titulní podivné. A to je škoda, protože bychom jeho družině přeživších měli fandit, ne se smát a vsázet se, kdo na onen svět půjde jako další dobrovolník.
Přitom slibnou situaci vystaví tvůrci jenom tím, že na začátku několik scén ukončí kamerou vzdalující se od země a proměňující se ve snímač satelitu, který jako velký bratr sleduje dění. Vzniká dojem, že se ve městečku začíná dít něco, o čem mají úřady přehled a v čem se hlavní hrdinové promění v pokusné králíky. Šance je promarněna brzkým obratem v ději, kdy se objeví armáda, začne všechny pacifikovat a je jasné, že máme dočinění s další havárií chemického materiálu. Podstatné je, že armáda opět tvoří druhý pól nebezpečí, protože se chová chladnokrevně a nelidsky, na občany bez milosti střílí, ale hlavně je jí vlastní vysoká míra hlouposti. Jako by jí chyběla jakákoliv pořádná organizovanost, protože stačí jedno nekontrolované auto a všichni zadržení se rozprchnou. Pro paranoiky je to jen Molotovův koktejl do žhnoucího popela pochyb o důvěryhodnosti vlády a jejích dobrých úmyslů s lidmi.
Je nutné zdůraznit, že Podivní jsou jen minimálně hororem, který by strašil, ale nejsou ani tou odrůdou, která staví na nechutnostech. Navozují dojem vážného tématu, ale Olyphantovo nevhodné hraní, nekonzistentnost vyprávění a přemrštěné momentky jim spolehlivě ničí jakoukoliv slušnou image.
