Už potřetí se setkáváme s Alice, s tajemnou korporací Umbrella a už potřetí se po nás sápají hladoví zombíci. To by to ale nebyla plochá, zato okouzlující Milla Jovovich, aby jim s úsměvem nevystřelila mozek z hlavy.
V prvním „Resident Evilu“ jsme se s týmem expertů, které doprovázela vymazáním paměti trpící Alice (Milla Jovovich), vydali do podzemních laboratoří společnosti Umbrella. V těchto laboratořích se rozšířil nebezpečný T-virus. Všichni zemřeli…ale ne nadlouho. Ve dvojce nechali opět otevřít dveře do laboratoří, což jim Alice bohužel nestihla vymluvit. Celé Raccoon City bylo zamořeno chodícími nemrtvými a Alice se s nimi musela zase vypořádat, tentokrát s parťačkou a dvěma parťáky v zádech. A teď současnost. Ač byla na Raccoon City shozena atomová bomba, zombíci to „nějak“ přežili (jestli tedy „přežili“ je ten správný výraz). Celá Země je zničená a pokrytá nehostinnou pouští (a samozřejmě chodícími mrtvolami). Přesto přežilo několik šťastlivců. Za prvé pochybné vedení ještě pochybnější Umbrelly s týmem vědců, kteří se snaží „zombieismus“ a naneštěstí i zbylé přeživší vymýtit. Za druhé konvoj náklaďáků, které vede fešná Claire (Ali Larter) a dva zmiňovaní klaďasové z „RE: Apokalypsa“, Carlos (Oded Fehr) a LJ (Mike Epps). Za třetí tu je osamocená Alice, drandící na své motorce. Že jsem vám příliš nenačrtla děj? No ono ani není co načrtávat…
Ve vyvražďovacích PC hrách obvykle o nějakou hlubokou myšlenku a ucelený děj ani příliš nejde, počítačoví závisláci prominou. A jelikož „Resident Evil“ je založen na stejnojmenné hře, nemůžeme od něj očekávat srdcebolné drama. Když se nad dějem zamyslíte, v podstatě jen hrdinové jdou, zabijí, jedou o pár kilometrů dál, zabijí, popoběhnou, zabijí, jsou zabiti. Ovšem celá tahle jednotvárnost je hozena do velice zajímavého prostředí, s ucházejícími efekty a „cool“ kopanci. Pokud jste viděli již předešlé „Resident Evily“, určitě se shodneme, že nabírají na pompéznosti. Jak jsem se už dříve zmínila o „Smrtonosných pastech“, hlavní hrdina/hrdinka má na starosti větší a větší pole působnosti. V jedničce to byly podzemní laboratoře, ve dvojce už to je město, ve trojce celý svět (vzhledem k neschopnosti plavat upravuji na „celá Amerika“). Taky lze jasně rozpoznat různý styl všech tří filmů. Za tím stojí různí režiséři. Jedničku měl pod palcem scénárista celé trilogie, navíc úžasný tvůrce sci-fi béček („Alien vs. Predator“ mluví za vše), Paul W. S. Anderson. To se projevilo na působivém komorním prostředí, zcela očekávatelných (ale příjemných) lekačkách a psychikách hlavních postav (ten je „drsný“, ten je „ustrašený a zmatený“ a ta je „svalnatá a emancipovaná“). Jenže co si budeme povídat, dvojka byla skutečně hrozná. Alexander Witt dal průchod ohraným prvkům a hloupostem ve scénáři (skupina hrdinů jde po hřbitově a mrtví se najednou začnou zvedat z hrobů – jak ale tihle chudáci mohli být nakaženi T-virem???). Třetí „Resident Evil“ pod vedením Russella Mulcahyho (režisér starého, ale stále kouzelného „Highlandera“) udělal mezi těmito dvěma způsoby natočení sci-fi hororu kompromis. Chcete uzavřené prostory a tiché vzlykání? Máme tu opuštěné budovy pravděpodobně obývané lidožravými lidmi. Chcete monumentální střelbu a útoky zombíků? Dobře, Alice umí ovládat telekinezi a k tomu pár bonusů pro ty, co zavolají do deseti minut.
S pořadím „Resident Evilu“ jde také ruku v ruce počet sličných slečen, tady v trojce můžeme k Alice připočítat zmíněnou Claire a patnáctiletou blondýnku bez podstatnější úlohy v ději (ať se ten náš film líbí i teenagerům). V „Apokalypse“ si Alice přibrala drsnou policistku, která se ale v tomto pokračování poděla neznámo kam. Bohužel autoři tohle „zmizení“ vůbec neřeší a ani jednou na její postavu nepadne řeč. Jiné detaily navazující na předchozí snímek nakonec vysvětlí, ale problém je v tom „nakonec“. Příliš dlouho si tím divák láme hlavu a příliš dlouho trvá, než si postavy sednou a začnou spolu vést hlubokomyslný rozhovor. S chybami v návaznosti ale zdaleka nekončím. Ve dvojce dokázala Alice rozeznat, jestli je dotyčná osoba nakažená T-virem nebo ne. V „Zániku“ se její schopnosti značně rozšířily, ale tenhle zmíněný trik už nezvládá. Zombíci jsou navíc nějak rychlejší a hbitější. Kde jsou ti úplně první nemrtvoly z roku 2002, které dokázaly sotva chodit?
Nemůžeme tvůrcům ale upřít pár dokonalých nápadů. Viz scéna s havrany jak od Hitchcocka nebo hraní si s ohněm, které asi zapomněla maminka Alici jasně zakázat. Postapokalyptické prostředí zdevastované Země působí přirozeně a uvěřitelně. A na konci máme taky pořádného „bossa“, jak by řekli milovníci počítačových her (i když ten z prvního „RE“ byl stokrát lepší). Lekacích scén je co nejvíc a nesmíme zapomenout na „takovou tu vyhrocenou hudbu, když má na hrdinu něco bafnout“. Tu zvládli na jedničku. Když se to tak vezme kol a kolem, vůbec to nebylo špatné…
Film je vlastně jako celek neskutečně jednoduchý a přímočarý, ale copak si hraje na něco světoborného s myšlenkou, která by zabrala únavné dvě a půl hodiny? Jen by si mohli hollywoodští kouzelníci konečně uvědomit, že začíná být poměrně ohrané, že Milla je všude nahá… „Pátý element“ – probudí se nahá. Všechny „Resident Evily“ – zase nahá…
P. S. Všimněte si ústřední melodie. Nemůžu si pomoct, ale zcela explicitně připomíná melodii z „Prison Breaku“. A navíc tu máme postavu jménem LJ (v „Útěku z vězení“ to je syn jednoho z hlavních hrdinů). Náhoda?
- New Yorku, miluji Tě - 27.1.2010
- Sherlock Holmes - 9.1.2010
- Zombieland - 4.12.2009
