Uznávaný režisér a stvořitel festivalu Sundance Robert Redford spojil síly se společensky nenáviděným scientiologem a resuscitátorem společnosti United Artists Tomem Cruisem, aby se v politicky laděném filmu na plátně ani nesetkali.
Senátor Jasper Irving před lety uspěl jako kandidát republikánů. Teď si sedí v pohodlném křesle a ve své namyšlenosti přijal na soukromý hodinový rozhovor žurnalistku Janine Rothovou, která svými pozitivně laděnými články dopomohla k jeho zvolení, když tehdy sliboval úspěšný boj s terorismem. Šest let uplynulo, tisíce amerických vojáků zahynulo a Usáma bin Ládin si užívá prázdniny v afghánských horách. Nelze se proto divit, že Rothová si pro Irvinga připravila peprnější a méně lichotivé otázky, jež by odůvodnily senátorovy postoje a nové cíle. Irving si ji pozval právě pro prezentaci nové vojenské strategie médiím, na kterou ale v tom momentě doplácí dva vojáci, Arian a Ernest, kteří se stávají oběťmi špatně stanových postupů. Mezitím si profesor na univerzitě pozve na konzultace jednoho ze svých studentů – Todda Hayese, který je politikou tak znechucen, že nevidí důvod v projevu větší snahy vůči svým studiím a především docházce. Idealistický profesor, u něhož studovali Arian a Ernest a který byl rozrušen jejich rozhodnutím narukovat do Afghánistánu, chce, aby Todd v životě dokázal víc.
Všichni anti-bushovci světa, spojte se. Všechny politické filmy poslední doby jdou v tomto směru bez sebemenšího zaváhání a názorové odchylky. Robert Redford se v počátcích kariéry proslavil rolemi v politicky laděných filmech, ale jako režisér se zatím držel spíš zkrátka. Nyní vyjádřil svůj názor v celé své kráse. A aby bylo všem jasno, tak se sám do filmu obsadil, aby sám své myšlenky svými ústy prezentoval. Až do tohoto momentu není důvod kritizovat. Problém přichází ve chvíli, kdy se ve filmu rozehrávají další dvě příběhové linie, a potvrzuje ho fakt, že film toho hodně namluví, ale nic nevyřeší. Hodina politologie nebo dvouhodinovka politické diskuze v televizi by vyšla nastejno. Scénárista Matthew Michael Carnahan (debutoval s nedávným Královstvím) určitě svoje dílko dlouho piloval, některé narážky určitě pochopí jen zanícení politologové, kteří současnou situaci sledují s bedlivým okem, ale „laickému“ (v nejlepším slova smyslu) divákovi zbývá jen pousmát se nad fotkou Toma Cruise s Georgem Bushem. Jejich odpůrci si můžou spolu zalamentovat.
Strojené chování a lehce flegmatické výrazy začnou u dvojice Cruise a Streepová nudit už po pár minut, ačkoliv nelze Cruisovi upřít, že jako falešný politik je vážně fešák a do budoucna by se měl na podobné role zaměřit. Chvíle naděje nastává, když se na plátně objevuje Robert Redford a započne trefnou diskuzi se svým žákem s tváří Andrea Garfielda. Redfordovo charisma a letmé úsměvy uchlácholí do chvíle, kdy začne vzpomínat na své studenty a ohánět se všemožnými argumenty. Člověku už zbývá jen dvojice vojáků v podání Michaela Peňy a Dereka Luka. Jako nejakčnější část, která by měla v divákovi vybudit trochu adrenalinu, aby přežil další desítky minut chytrých rozmluv, však selhává stejně jako animační studio, které jim vytvořilo okatě digitální vrtulník. Celou dobu film totiž tito dva vojáci jen leží ve sněhu a čekají, kdy si pro ně iráčtí vojáci přijdou a zabijí je. Občas vystřelí, pronesou něco povzbudivého, ale ve své podstatě nemají se zbývající agitací pranic společného. A baví ještě méně.
Závěr:
Mám takový divný pocit, že Hrdinové a zbabělci jednou skončí ve filmových análech pouze jako první film znovu oživené společnosti United Artists.
