Starodávný pohanský démon Bughuul se po třech letech vrací na plátna kin. Které rodiny budou brutálně vyvražděny tentokrát?
První díl Sinister odvážným divákům řádně pocuchal nervy v listopadu 2012. Film, který je mnohými fajnšmekry označován jako nejlepší horor roku, tehdy zrežíroval Scott Derrickson. Jeho jméno ale chybělo při oznámení natáčení tohoto sequelu a místo něj na post režiséra usedl méně ostřílený filmař Ciaran Foy. Ten debutoval kontroverzně přijatým filmem o agorafobii Citadela (2012) a jeho jméno má prozatím v hororovém žánru citelně menší váhu než Derricksonovo. Pokračování temného Sinisteru byla pro Foye vynikající příležitost jak prorazit, otazník však zůstává nad tím, zda se mu to podařilo. Kontroverznost bude nejspíše jeho přízviskem.
Když vyleze bubák ze skříně
Tam, kde první díl zanechával diváka během stopáže v mrazivé nejistotě, kdo má vlastně brutální vraždy na svědomí, se sequel nemá o co záhadného opřít. Divák již ví, kdo nevinné rodiny masakruje, a scenáristé se museli s pokračování poprat bez (mírně předvídatelné) roušky tajemství. Na druhé straně měli jednu z nejúrodnějších půd na vybudování temného hororu. Děj se točí kolem okultních masových vražd, při kterých bylo v průběhu mnoha desetiletí trýznivým způsobem připraveno o život několik rodin. Masakry spojuje unesení jednoho z dětí a videopásky zachycující vraždění, na kterých je kromě pohanských symbolů i hrůzostrašná postava, kterou děti samy nazývají Bubákem. Kdyby nám tento démon opravdu v dětství strašil ve skříních, většina z nás by již odpočívala po infarktu pod drnem.
Bývalý zástupce šerifa So & So z prvního dílu (James Ransone) vypaluje domy, ve kterých se masakry udály, aby zastavil řetězec vražd. V jednom z nich ale s hrůzou nachází mladou matku Courtney (Shannyn Sossamon) a její dvě mladá dvojčata Dylana a Zacha. So & So si je vědom, že už je pozdě, a důrazně varuje Courtney, aby za žádných okolností dům neopouštěli. Ta trochu zaskočena souhlasí, protože se v domě stejně skrývá před svým surovým manželem Clintem. Když si ale Clint za pomoci policie odveze svoji rodinu domů, ještě nikdo kromě bývalého zástupce šerifa netuší, že se právě stali dalším článkem v hrozivém Bughuulově řetězci.
Nevydařené sequely
Z reakcí na filmových databází a ohlasů z hororových fór jasně vyplývá závěr, že je sequel ve srovnání s prvním dílem o úroveň horší. Je tomu skutečně tak. Ona temná atmosféra se zde nedaří tolik nahustit a ač se o to tvůrci pokusili citelně brutálnějším způsobem vražd či častějším zjevováním Bughuula a mrtvých, jejich pokusy vyšly spíše naprázdno. Sinister 2 je ukázkovým příkladem, že často je mnohem efektivnější nechat pracovat naši fantazii a démona ukázat jednou či dvakrát, než ho cpát do záběru při každé možné příležitosti. Velká škoda je výměna skladatelů, neboť Christopher Young, který si za soundtrack k prvnímu dílu odnesl řadu ocenění z hororových udílení cen, složil neskutečně trýznivou hudbu. Ačkoli se na ni komponista tomandandy pokusil navázat, předchozí soundtrack je nesrovnatelně lepší. Přestože mohou na první poslech znít podobně, důmyslnější výběr nástrojů i efektivnější spojení s obrazem funguje mnohem lépe v jedničce.
Sinister 2 je proto bez debat jednou z nespočtu dalších teček za tvrzením, že pokusy sequelovat opěvované dílo většinou skončí o několik úrovní níže. I přesto je pokračování temné série vcelku vydařeným hororem, zejména když si vybavíme, jaké snímky nám naše kinodistribuce za poslední dva roky nabídla. A teď se fofrem všichni pro jistotu podívat na půdu, jestli tam není krabice s tajemnými videopáskami.
- T2 Trainspotting – zpátky v drogových kolejích - 19.2.2017
- Rozpolcený – nejlepší filmový psychopat všech dob - 17.1.2017
- Deepwater Horizon: V pekle s Wahlbergem - 28.9.2016