McClane tentokrát uvízl ve virtuální smrtonosné pasti, která expandovala do celostátních rozměrů. Můžou se jeho pěsti a vynalézavost měřit s počítačovými hackery? A jako proč ne??
Už téměř dvacet let známe Johna McClanea, toho chlápka „v nesprávnou dobu na nesprávném místě“, který nám dělá společnost, když máme náladu na pořádný akční film. Poprvé zachraňoval rukojmí v mrakodrapu Nakatomi, podruhé už letiště, poté celý New York a nakonec se snaží zabránit padouchovi ve zničení celého USA. Johnovo pole působnosti se zvětšuje, Bruce Willis stárne, ale Smrtonosné pasti jsou pořád nabyté akcí.
John je nadobro rozvedený se svou manželkou Holly, nerozumí si s dospělou dcerou a k tomu dostane za úkol převést jednoho mladého hackera z New Jersey do Washingtonu. Jaká by v tom mohla být potíž? Brzy ale zjistí, že Mattovi (Justin Long) jde někdo po krku a ten někdo není obyčejný vrah. Zloduch Thomas Gabriel (Timothy Olyphant) si totiž zamanul zlikvidovat celou Ameriku. A jelikož žijeme v jednadvacátém století, dělá to přes počítače. John je ale ze staré školy, jemu technika a programování nic neříkají. Přesto brzo odhalí, že Matt má v celém problému důležitou roli. S jeho pomocí se pokusí Gabrielovi „nakopat zadek“.
V moderní době už většinu práce vykonávají počítače – proto se nedivte, že jsou ústředním motivem filmu. Daly by se ale také považovat za ústřední problém. Mladší diváci, kteří rozumí programování, nad nápisem na monitoru Gabriela „Nahrává se virus“ budou kroutit hlavou. Pokud by se ovšem scénárista Mark Bomback striktně držel pravidel a „reality“, starší část publika by stejně jako McClane nevěřícně koukala a nechápala. Navíc by filmu přibylo na délce, protože Mattovo přeprogramování satelitu přes pouhý mobil by rozhodně netrvalo pár sekund. Myslím, že tvůrci udělali takový kompromis. Sice spoustu fakt zjednodušili pro počítačové laiky, ale vyhnuli se „pamětihodným momentům“ takzvaných hackerských filmů. Ať už tím jsou směšné létající krychličky ve „Swordfishi“ nebo „hacknutí“ hesla v „Resident Evilu“ tím, že pan technik prostě zadal různé číselné kombinace a ono to na nějaký ten pokus vyšlo. Nemluvě o „Síti“, kde jste mohli vidět IP adresu 23.75.345.200 – žádná IP adresa nemůže obsahovat číslo větší než 255. Ve Smrtonosné pasti 4.0 nejsou krásňoučké barevné animace a nad nějakým tím hackováním satelitu holt musíme přivřít oko.
Důležité je, že Bruce Willis hrdě nastavil svou holou hlavu, utržil nějaká ta „škrábnutí“ a ještě se tomu zasmál. Je znát, že McClane je jeho životní role. Vyskočí z auta, pořádně si namlátí, ale vše završí smíchem a nekompromisní hláškou. Proto ho máme tak rádi. Nehraje si na dokonalého akčního hrdinu. Slízne ránu, odře se a zakrvácí bundu (tedy, nejradši tílko, ale tvůrci čtyřky asi nechtěli, aby nastydnul) a uzná, že není nedotknutelný. K padouchovi se dobelhá polomrtvý a zašpiněný, s potutelným úsměvem si vychutná své „jupíjajej, šmejde“ a na konci už jen čeká na nějakou tu záchranku. Že tohle všechno už znáte z předchozích filmů? Ano, jistě, jenže přesně tohle vás čeká i počtvrté. Willis je tu prostě dokonalý a téměř nepochybuji, že se nechá zlákat k natočení pětky. Z jeho výkonu je totiž znát, že si roli užívá.
Už ve trojce si McClane našel parťáka – byl jím Samuel L. Jackson. Zde se vše opakuje. Mladý hacker se sice může zdát jako nebezpečná postava ohledně klišé, ale vyvedu vás z omylu. Žádný střet generací se nekoná a McClane si ani nehraje na „taťku“. Justin Long se projevil jako velice dobrý spoluhráč a jeho nešťastné oči pokaždé, když se ho někdo opět pokusí zabít, vás určitě rozesmějí. Tohoto mladého herce si můžete také všimnout v průměrné komedii „Idiocracy“ v roli nadprůměrně zmateného a roztomilého doktora. Tím, kdo tu ale skutečně exceluje (jako by to někdy bylo jinak), je Kevin Smith. Jako by mu přitloustlý hacker Warlock s velice otravnou maminkou byl ušitý namíru. Ještě teď se přiblble uchechtávám nad momentem, kdy je rozvalený v křesle a ve spánku objímá klávesnici. Takhle vypadá člověk opravdu „zažraný“ do počítačů, Hugh Jackman mi promine.
Teď se ale odkloníme od „těch správných“ a podíváme se na zloduchy. Prozatím jsme ve Smrtonosné pasti viděli samé charismatické gaunery, které si ještě doteď pamatujeme jmény („Simon říká…“, Hans Gruber atd.). Tady mám pocit, že už T. Olyphant nestíhá. Ano, je vážně slizký, dívá se tak, až vám přeběhne mráz po zádech, a v každé situaci je ledově klidný. Postrádá ale tu osobnost, kterou např. Simonovi vtiskl Jeremy Irons. Nechytne vás, nezaujme, ale taky nezklame. Zato jeho kung-fu milenka Mai (Maggie Q) je něco jiného. Čiší z ní sex-appeal a končetinami se umí ohánět natolik, že chudák McClane se pořádně zapotí.
Režisér Len Wiseman (tvůrce „Underworldů“) sliboval úžasné výbuchy a efekty. Své slovo dodržel. Scéna, ve které policejní auto narazí do helikoptéry, je přesně tak geniální jako v traileru. Výbuch střediska řídícího elektřinu, do něhož se nahrne ropa, je také úchvatný. Je to pěkné na dívání, ale Wiseman tak nedodržel poměrně komorní podobu Smrtonosných pastí. Některé to zklame, jiní mávnou rukou, další jsou nadšeni a spíš ohrnují nos nad předimenzovanou scénou se stíhačkou. Ta se opravdu…nevyvedla nejlépe. Mimochodem pokud budete pozorně sledovat, možná si jako já všimnete u výbuchu zmíněného střediska padajícího kamení. Jeden velký úlomek se ale lehounce odrazí od země a je tak vidět, že to není „pravý kus šutru“. Jejda.
Dvěma faktory, které vás překvapí a mohly by i odradit, je délka snímku a přístupnost. To první není na škodu, příběh se nevleče a neustále se něco děje (jen si proboha dojděte včas na toaletu, 130 minut je vážně dost dlouhá doba…). Autoři ale značně zredukovali sprostá slova, aby na film mohly i třináctileté děti. To docela naštve, zvláště při vzpomínce na závěr trojky, kde „shit“ a „fuck“ nebralo konce.
McClane se vrátil a pořádně to natřel všem „nevěřícím Tomášům“, kteří by po shlédnutí ostatních letošních pokračování (Shrek, Piráti…) za něj rozhodně ruku do ohně nedali. I když… snad se už naučil, že „zakrytím webkamery nezakryje i mikrofon…“
- New Yorku, miluji Tě - 27.1.2010
- Sherlock Holmes - 9.1.2010
- Zombieland - 4.12.2009
