Výborná temná fantasy, která tu nebyla roky. Vydejte se do světa, kde vládne narcistní čarodějnice v podání Charlize Theron a v lese vyděšeně pobíhá Kristen Stewart a hledá vlkodlaka… tedy lovce.
Režisér Rupert Sanders je znám svými vizuálně nápaditými reklamami. To je také důvod, proč mu studio Roth Films svěřilo novou verzi Sněhurky pod názvem Sněhurka a lovec. Se svou atmosférou se film blíží původní pohádce bratří Grimmů a silně kontrastuje s letošním Tarsemovým komediálním pojetím Sněhurky (Mirror, Mirror) nebo dnes již klasickou roztomilou Disneyho verzí z roku 1937.
Film nabízí několik originálních scén, ale někdy se až příliš okatě inspiruje Harrym Potterem, Alenkou v říši divů, Pánem prstenů nebo Hrou o trůny. Základní linii pohádky scénář zachovává a obsahuje i standardní atributy jako otrávené jablko, trpaslíky (zloděje!) a tajemné zrcadlo. Čarodějnice Ravenna (charismatická Charlize Theronová) ovládne království a země pod její vládou upadá. Chce být ze všech nejkrásnější, ale v tom jí brání Sněhurka. Musí jí tedy vysát srdce, čímž si zajistí nesmrtelnou krásu. Dívka je na hradě držena v zajetí, ale podaří se jí uprchnout. Macecha si najme lovce (Chris „Thor“ Hemsworth), aby bleduli v Temném lese nalezl a přivedl zpět. Scénář napsali John Lee Hancock (Zrození šampiona), Hossein Amini (Drive) a debutant Evan Daugherty.
Feministky by měly ze Sněhurky radost. Křehkou a bezbrannou dívkou je jen ze začátku. V průběhu filmu u postavy dochází k zásadnímu charakterovému přerodu v nebojácnou bojovnici, která povstane proti královně. A navíc symbolizuje život a uzdravuje vše kolem. Co víc si přát? Herecký výkon Kristen Stewartové (sága Stmívání) je však velmi vlažný a její Sněhurka postrádá kromě fyzické krásy také přesvědčivost a angažovanost. Rejstřík mimiky Stewartové se omezuje na vyděšené, labilní pohledy a proslov před bitvou je trestuhodně nevěrohodný a stupidní. Filmu zcela kraluje ďábelská Theronová, která si krade stříbrné plátno pro sebe. Ač se královna jeví z trailerů jako „pure evil“, je ve snímku poměrně vrstevnatou postavou, jejíž motivace sahají hluboko do minulosti. Aby si udržovala krásu, je nucena vysávat duše z mladých dívek, z nichž čerpá síly na magii. Theronová je občas v roli místy příliš sveřepá a hysterická, což může po čase iritovat. Otrhaný Hemsworth mnoho prostoru nedostal, jeho lovec však i přesto působí nejen sympaticky, ale i autenticky.
Film Sněhurka a lovec se z žánru pohádkové fantasy nejvíce vymyká, podíváme-li se na psychologické profily postav. Sněhurka je nevinnou křesťanskou pannou, avšak s mečem v ruce á la Johanka z Arku, lovec je alkoholikem v těžké depresi ze ztráty ženy a královna traumatizovanou ženou s incestními tendencemi – její slizký blonďatý bratr se kolem ní motá více, než je zdrávo. Snímek se však k otázce explicitně nevyjadřuje, pouze dráždivě naznačuje.
Značně film čerpá z Pána prstenů (epickými bitvami a velkými celky na postavy putující krásnou přírodou) nebo ze seriálu Hra o trůny (incestní vztah, špinavé středověké prostředí). Postavy jsou celkově umouněné, špinavé. Na kameru dopadá špína a některé scény jsou točeny přes šedý filtr, což výrazně kontrastuje s dokonale upravenou a načesanou královnou. Někteří by tak filmu mohli vytknout nejednotný vizuální styl, což je však snadno napadnutelná teze, neboť svět, ve kterém se příběh odehrává, je značně heterogenní. Jsou zde oázy klidu jako vílí les se spoustou unikátní pestrobarevné fauny a flóry, Temný les s nebezpečnými kořeny a houbičkami, zchudlé podhradí či útesy a pláže.
Sandersovi se velmi daří budovat napětí i děs. Obyčejný útěk z věže se za pomocí dynamického střihu, kamery a úderné hudby (vynikající OST Jamese Newtona Howarda) mění v běh o osud lidstva. Když se Sněhurka ztratí v Temném lese, absolvuje psychedelickou epizodu, která končí děsivým záběrem z ptačí perspektivy, a člověka napadá, že Sanders by mohl začít točit skvělé horory. O kostýmy filmu se starala dvorní kostymérka Tima Burtona Colleen Atwoodová, která zde zanechala svůj silný otisk. Neskutečně propracované kostýmy podtrhují charaktery jednotlivých postav a postupně se s nimi mění. Temně nasvícené scény, interiéry a celkový design lokací obstarali lidé, kteří pracovali na posledních dílech Harryho Pottera nebo na výtvarně vypiplaném Hugovi a jeho velkém objevu. Vizuální efekty jsou až na výjimky zdařilé, velmi efektní je scéna, kdy se zrcadlo line po zemi ve formě tekutého zlata. Kamera se zaměřuje i na detaily, tu zabere spadlé jablko, jindy zase brouka, čímž ředí hutnou atmosféru filmu, aniž by však sázela na kýčovitou poetičnost.
Sněhurka a lovec je až překvapivě vážným filmem, pouze s minimem humoru, který obstarávají trpaslíci ztvárnění známými britskými herci (Ian McShane, Ray Winstone ad.). Násilí se snímku zcela vyhýbá z naprosto prozaických důvodů – pokud by film obdržel přístupnost R (mládež pod 17 pouze v doprovodu rodičů), pravděpodobně by si mnoho nevydělal. Pokud se rozhodnete, že nebudete filmu pokládat otázky a přijmete nastíněná pravidla, čeká vás výborná zábava. Bohužel jsou mnohé zákonitosti nedořešené a pouze naznačené (Může čarovat jen Ravenna? Proč ji zrcadlo poslouchá? Co vlastně vzkřísilo Sněhurku?) a některá rozhodnutí postav a zvraty v ději působí prapodivně (Proč trpaslík velmi rychle uvěří původu Sněhurky? Jak to, že se jezdci tak rychle dostanou z lesa? Proč se královna přenese za Sněhurkou až ke konci?).
Škoda, že Sanders nedostal více svobody. Mohla by to být krvavá, drsná fantasy s nádechem hororu, ukotvená ve světě, kde proti sobě stojí křesťané a pohani, v jejichž čelech stojí Sněhurka s otčenášem na rtech a královna s tou nejkrutější magií světa, se kterou by se dalo po desetiletí děsit zlobivé děti.
