Strážci Galaxie Vol. 2 – únava komiksového materiálu

4.5.2017 at 17:54 • Posted in Recenze by Marek Koutesh

Vejlupci z vesmíru nenachází správný tón pro své druhé filmové dobrodružství.

Pokaždé, když režiséři filmů společnosti Marvel dvakrát vstoupili do stejné řeky, natočili pokračování slabších kvalit než původní snímek. Ohledně filmů Captain America: Návrat prvního Avengera (2013) a Občanská válka (2016) by se daly vést diskuze, ale málokdo by to popřel u Josse Whedona a jeho Avengers (2012 a 2015) a Jona Favreaua s jeho Iron Many (2008 a 2010).

Korporaci se nedaří zahnat pocit „recyklace“, když svěřují přímé pokračování domáckému režisérovi. Opětovné užití nápadů je v těchto případech více znát, než když se porovnávají dva filmy univerza s rozdílnými protagonisty. O Strážcích Galaxie se to dá bezpečně říct i z toho důvodu, že stále stojí docela stranou od dobrodružství ostatních postav a přímo tak nevstřebávají vlivy jiných filmů ze série. Směle tak spadají do portfolia komiksových pokračování, která nedosahují úrovně předchůdce…

Otcovské problémy v předaleké galaxii

Za zmínku ale také stojí, že tvůrčí tým Strážců Galaxie Vol. 2 dostál výrazných změn, například na pozicích kameramana, scénografa, (na Oscara za minulý díl nominovaného) maskéra, scenáristky a dalších. Pozoruhodná bilance u společnosti, která se honosí pověstí integrity a sehraného kolektivu. Pod vlivem těchto změn se James Gunn stal samostatným scenáristou a nabízí se otázka, zda stojí za jistými selháními, která nebyla v prvním díle až natolik rozeznatelná. Z rozhovorů s Gunnem je patrné, že nápad uvést Star-Lordova otce do děje byl původní plán a zápletkou se chtěl záměrně odlišit od jedličky. Kdo chce prstem ukazovat na viníka, mělo by mu toto vyjádření poskytnout výchozí pozici.

Vyprávění zpočátku omílá známou formuli. Úvodní akce nachází hrdiny uprostřed započatého dění, připomíná nám jejich charaktery a na jejím konci je odměnou setkání s vedlejší zápornou figurou, která na konci minulého filmu unikla. V Captain America: Občanská válka to byl Crossbones (Frank Grillo), zde je to Nebula (Karen Gillian), sestra Gamory (Zoe Saldana) z ústřední partičky.

Úvod nastavuje tón a i přes spektakulární akci působí docela unaveně. Postavy křečovitě odříkávají jím specifické repliky a podobně násilně vyznívají i nové rozepře mezi nimi. Neustávající komentáře k absurditě situací nejsou podvratné, jsou stálicí univerza. V úvodu se jako jediný ozvláštňující prvek jeví vtipné rozhodnutí ukázat velkou část souboje výhradně v pozadí za nic netušícím tancujícím Grootem (Vin Diesel). Po druhé vyčerpávající akční scéně se zjeví Star-Lordův/Quillův (Chris Pratt) otec v podání Kurta Russella a pootočí zápletku novým směrem. Zde nastává zřetelná změna oproti naraci jedničky. Ta svou strukturou v rychlém tempu měnila prostředí jako by se jednalo o převyprávění celé jedné řady sci-fi seriálu. Premisa Vol. 2 naopak vyhlíží jako samostatný díl odehrávající se z velké části pouze na jediné planetě.

Ztráta odvahy

Co zarazí, je to, že od setkání se Star-Lordovým otcem dojde k rozštěpení party, přičemž příhody jedné skupiny (Quill, Gamora, Drax) se zdají být prosty jakéhokoli konfliktu a řeší hlavně vnitřní rozpoložení postav, což v případě plochých typů není moc zážitek. Zato druhá skupina (Rocket, Groot a Nebula, kteří jsou později doplněni Yonduem) se žene z jedné šílené scény do druhé a k tomu pohodlně stihne i ony zmíněné pokusy o pohled do nitra hrdinů. Přihlížet tomuto nepoměru není moc příjemné, obzvlášť když Star-Lordova linie zaobírající se vztahem k otci uvízne na mrtvém bodě. Nedá se říct, že by se někam vyvíjela, protože další zvrat se dostaví až před vyvrcholením a do té doby jsme vystaveni rozpínající se nudě.

James Gunn se jako původně odvážný tvůrce zdá být s Vol. 2 plně asimilován do systému výrobní stáje Marvel. Známky drzé brakovosti v druhém díle ustupují vykalkulovaným záměrům prohloubit hlavní postavy, neinvenčním videoherním akčním scénám a neškodnému humoru, který se už v podstatě neliší od marveláckých hlodů, jen je ho více. Vyslancem posledního jako by byl malý Groot, který je svým roztomilým počínáním jako dělaný pro internetové GIFy.

Humor často ani není žádoucí – sice funkčně přerušuje chvíle zvážnění, ale rozhodně se nehodí tam, kdy se řeší seriózní myšlenka, která má poté ve vyprávění dlouhodobě rezonovat (např. v přechodu k vyvrcholení snímku). Navíc zmiňovat Davida Hasselhoffa při vzpomínání na 80. léta je už takový evergreen, že si druzí Strážci Galaxie hrdě podávají ruku s mizerným „nostalgickým“ (připočtěte si deset uvozovek) flákem Kung Fury (2015). O začátcích Gunna ve studiu Troma je v propagačních materiálech příhodně ticho po pěšině a cameo Lloyda Kaufmana také budete hledat marně.

What a story, Marvel!

Nechce se potom věřit, zda člověk ve filmu náznaky nekompromisního vedení skutečně vidí nebo jestli jde jen o osobní přání. Mezi možnými intertextuálními odkazy lze spatřit The Opening of Misty Beethoven (1975), Lesního ducha (1981), Drákulu (1992) a pro zasvěcené i kultovně špatný film The Room (2003). I kdyby se u všeho utvořila shoda (a googlení napoví, že se to zatím nechystá), jsou to hlavně kosmetické vychytávky, jež kromě odkazu na mistrovský kus Tommyho Wiseaua vyprávění nikam neposouvají.

Jako klad se dá vnímat, že si Strážci Galaxie stále hrají na svém písečku a oproti jiným snímkům od Marvelu zůstává provázanost s jinými filmy relativně malá. Dílu to nijak nepřidává na kvalitách, ale aspoň se od souputníků něčím odlišuje. Diváci odhodlaní zůstat v kinosále až do skončení titulků budou odměněni pěticí dalších scén, z nichž ale žádná nenapovídá o možném napojení na pozemské Avengery a dvě jsou vyloženě jen přiblblé výjevy.

Hovořit o únavě materiálu celé série je asi kruté, ale jde o to zdůraznit, že celovečerní filmy studia Marvel už nějakou dobu hledají opravdu výborný počin. Chystané setkání postav a spletení všech linií dohromady zatím poněkud budí obavy.

(6/10)

Foto: Falcon

About
Latest Posts

Marek Koutesh

Neustále snažící se rozšiřovat své obzory filmy a čtením o filmu. Poslední dobou s velkým zájmem o americkou undergroundovou kinematografii a neprofesionální filmy. Absolvent filmové vědy na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.