Michael Fassbender ve vynikajícím a tíživém dramatu odhalí úplně vše…
Michael Fassbender (Brandon) se dvakrát zcela nahý projde po bytě. Kamera jej staticky sleduje. Objektivně zaznamenává pohyb okolí. To je jeden z prvních záběrů nového filmu britského režiséra Steva McQueena Stud. Nejedná se o žádný šokující full frontal, je to vkusné. Fassbender nabízí famózní herecký výkon a režisér snímek, který má pevně v rukách.
Brandonovi někdo stále volá, on to ignoruje. Některé scény se opakují nebo jsou si podobné, což může být matoucí, ale příběh je vyprávěn lineárně. Stud je de facto komorním dramatem se čtyřmi postavami, kterým sekunduje mihotavé osvětlení velkoměsta a sex, sex a zase sex. Co snímek nabízí? Stud je hlavně pocitovým filmem. Výraznou hudbou a dlouhými záběry na málo se pohybující postavy působí na náladu až hypnoticky. Kamera často zabírá aktéry zezadu, jako kdyby snad kameraman ignoroval diváctvo a chtěl vyvolat pocit, že jsme jen náhodní kolemjdoucí, kteří náhodou zajdou do kina a vidí dialog dvou postav.
Z náhody těží i sám Brandon, který je závislým na sexu a nebrání se jakékoliv příležitosti. Sex pro něj však není nevázanou hrou, ale určitou formou sebedestrukce, která ještě více prohlubuje jeho vnitřní prázdnotu. Když už se s nějakou ženou citově sblíží, sex se pro něj stane nemožným. Brandon má také problémy se svou sestrou (křehká Carey Mulliganová). Dialogy však pouze dráždivě naznačují, že se mezi sourozenci stalo cosi špatného. Jejich intimní rozhovory a způsob snímání některých scén vytváří mezi postavami erotické napětí. Objevily se také teorie, že Brandon je gay a svým chováním se snaží vlastní sexuální orientaci potlačit.
Stud nenabízí na vše jasné odpovědi a nedořečeností dráždí. Jeho poselství se však tváří sofistikovaně a tajemně, je ovšem velmi čitelné a přímočaré. Nutno také podotknout, že dlouhé detaily na rozrušené/vzrušené obličeje postav však automaticky nevytváří napětí, tíživost atp.
Velmi dobře je zkombinovaný hudební doprovod k filmu. Několik Bachových klavírních preludií, které ve filmu zazní, už se však stávají trochu klišé. Nicméně chlad a citovou vyprázdněnost Bach zkrátka podtrhuje skvěle a zároveň je z něj totiž cítit i vášeň a hluboký cit, jež hlavní postava postrádá. S rozmyslem jsou vybrány i písničky od různých interpretů, které film výborně oživují. Perfektní temná orchestrální hudba Harryho Escotta měla dostat nominaci na Oscara. Scény v metru jsou svou trojicí „touha, pohled, stud“ dechberoucí a díky tíživému doprovodu Escotta nabírají na intenzitě.
Po formální stránce působí Stud např. v porovnání s Drivem (který je mu atmosférou podobný) poněkud krotce. Estetické hrátky s nasvícením nebo nekonvenční úhly kamery nečekejte. Trailer působí až magicky a vzbuzuje vysoká očekávání – a o to těžší má film výchozí pozici. Nehledě na skandální pověst, která jej provází.
Při sledování Studu necítíte diváckou slast, ani však onen stud. Ač jsou sexuální scény odvážné a explicitní, jsou do filmu zasazeny tak, že příliš nevyvolají šok nebo pohoršení. Sex je zde jakousi robotickou automatickou činností, která nevyžaduje myšlení a kterou se chce Brandon vysvobodit ze sevření velkoměsta. Stále více se však propadá do niterní prázdnosti a selhává v běžné lidské komunikaci. Baví se s ženou přes online erotickou kameru víc než s vlastní sestrou. V práci zaviruje počítač kvůli postahované pornografii a skříně má plné pornofilmů a časopisů. Zkrátka prvotřídní výbava moderního erotomana.
Křehká Mulliganová obstojně zpívá (velmi dlouhou) bluesovou písničku, která zazní ve filmu celá. Opět – jako kdyby film nebral ohled na to, že jej někdo sleduje. Film má vlastní tempo, kterému se musíme přizpůsobit naopak my, což je vzhledem k současné filmové produkci osvěžující. Téměř šestiminutová scéna, kdy kamera snímá obličej Mulligované, nabízí prožitek Brandona v reálném čase – není nám upřena ani vteřina. Pracovní život Brandona (nedozvíme se, jaká je jeho pozice v práci) je upozaděn, sourozenecká podstata vztahu vyjde až po půl hodině a sestra trpí nejasnými problémy… Fassbenderova postava tak působí i ke konci filmu jako podivný anonym s lascivním pohledem, které v metru denně míjím. Pokud byl Hlad o týrání těla, tak Stud je o týrání duše. P. S. Clooney na Zlatých glóbech říkal pravdu.
