Kráska a zvíře – francouzská variace televizního neumětelství

24.3.2014 at 22:41  •  Posted in Recenze by

Klasická francouzská pohádka z osmnáctého století ožívá v nové verzi pomocí prostředí století jednadvacátého.

 

Pokud byste zvažovali, proč jít na Krásku a zvíře do kina, když už byl příběh zfilmován tolikrát a verze od Disneyho je animovaným klenotem, stojí za zmínku, že děj v aktuálním filmu se dočkal variace, která i znalému člověku přináší nový pohled. Nicméně je trpké, že spíš než o obohacení materiálu se jedná o zaplevelení, které napomáhá proměnit závěrečné finále ve velkorozpočtové fantasy, do nějž se kromě bandy hamižných loupežníků zapojí i několik mnohametrových kamenných obrů.

Na začátku je bohatý obchodník a jeho tři dcery, nicméně také tři synové. Rodina se vinou lodního nákladu ztraceného v bouři dostává na mizinu a musí se přestěhovat z honosného městského sídla do nuzného venkovského brlohu. Otec však není jediný, kdo má dluhy, i jeho syn má nevyřízené účty u jedné podezřelé bandy. Když se temnoty vyloupne naděje v podobě jedné zachráněné lodě, brzký šťastný konec se nekoná. Dluhy byly příliš velké a navíc otec cestou domu zabloudí do zámku, které obývá zvláštní tvor, který si za krádež růže účtuje návštěvníkům život. Dovolí mu rozloučit se s rodinou, jenomže v ten moment zasáhne nejmladší dcera Bella, která se obětuje místo otce, neboť právě pro ni měl růži přivézt.

kraska_a_zvire_2

Bylo nebylo, za dlouhými úvody

Pohádka jako svého druhu kulturní praktika má většinou podobu vyprávění rodičů dětem. Tento způsob rámování má častou podobu i ve filmu, tudíž rozhodnutí zaobalit Bellinu cestu za pravou láskou několika scénami předčítání je dost jalové. Nejenže se marně pokouší skrýt, kdo vypráví (jaké překvapení!), ale prodlužuje se už tak dlouhý úvod, který nabobtnává vykreslením sociální situace rodiny. Do toho ještě sem tam přeruší pohádku záběr na děti v postýlce, jak poslouchají. Toto tvůrčí rozhodnutí nenese žádnou formální nadhodnotu a cílový divák, kterým je dítě, může být pohled na další posluchače ukradený.

Rys v podobě konkrétního cílového publika je tradiční, možná až příliš. Postavy jsou značně schematické a herecky až křečovité. Zatímco Léa Seydoux jako krásná Bella obětující se zvířeti ještě je sympatická a v podstatě normální, žánrová kletba nutí zbylé, aby se chovali nesnesitelně. Platí to pro zbylé dvě sestry, které jsou jako povýšené husičky skoro na zabití, otravní jsou i tři noví bratři. Naneštěstí se tvůrců nepodařilo aktualizovat nebo rozvést ústřední zápletku, v níž se kráska zamiluje do zvířete. Na svém místě zůstává banálnost pohádkového vyprávění, kde se do něj prostě zamilovala a konec debat.

kraska_a_zvire_3

A žili v nevyrovnaném manželství a filmu, dokud nezačaly titulky

Režie filmu je zodpovědností Christopha Ganse, který na svoje filmy dvakrát nepospíchá. naposledy uvedl před osmi lety první Silent Hill, který se řadí mezi jedny z lepších adaptací počítačových her a který tyl z hutné strašidelné atmosféry. V rodné Francii pět let předtím natočil Bratrstvo vlků. Každopádně jeho angažování u Krásky a zvířete připomíná osud Tima Burtona, který je také spojován s hororověji laděnou tvorbou, ale Disneymu natočil Alenku v říši divů. Gansovi se nepodařilo film zbavit švů, které rozdělují obyčejné francouzské reálie s fantaskním světem Zvířete, jemuž vládnou počítačová kouzla.

Právě ty se nedokážou zbavit cedulky „Měli jsme peníze a nevěděli, co s nimi“. Takže zámek okupují manga bíglové, kteří vyrábějí fantastické vúdú panenky a kteří mají být alterací k oživlým hodinám a svícnům v Disneyho verzi, ale na zámku nemají žádnou jinou funkci, než chvíli bavit a odvádět pozornost. Ohromení mají vzbudit i kamenní obři, kteří dodávají velkolepý a akční rozměr, ale vůbec nezapadají do fikčního světa.

kraska_a_zvire_4

Konečně zbývá rozřešení milostného vztahu. Jako idol mladé dívky vystupuje Vincent Cassel, který je dvakrát starší než Léa Seydoux a je papírově asi tak přitažlivý jako Zvíře, takže nebylo vůbec třeba usilovat o jeho proměnu. Jinými slovy, pohádka asi končí šťastně, ale nevíme proč.

(4/10)

Adam Fiala