Nový film Dana a Mirjam Landových ze závodního prostředí rallye to vytáhne maximálně tak na padesátku. Zapomněli totiž natankovat bezolovnatý scénář.
Na tiskové konferenci na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech manželé Daniel a Mirjam Landovi představili film pod názvem Dotkni se duhy. Tento patetický titul nakonec ustoupil říznějšímu: TACHO, což je německá zkratka pro tachometr. Oba jsou autory scénáře. Landa je nadšeným závodníkem rallye a po filmu toužil už dlouho, složil k němu hudbu a hraje také hlavní roli. Jeho žena TACHO produkuje a režíruje – zkrátka rodinný (nízkorozpočtový) snímek, ve kterém ale hrají zahraniční herci a který byl natočen za necelý měsíc. Jak to dopadlo?
Snímek má být černou komedií o nelehkém osudu závodníka rallye Alexe, který se už několik let marně snaží porazit svého německého soupeře. Situace se těsně před závodem v Nitře komplikuje kvůli Alexovým zdravotním problémům a také nutnosti sehnat rychle nového spolujezdce. V nemocnici se setká s Lucii (celkem sympatická Olga Lounová) a ta se zčistajasna rozhodně, že s ním nebezpečný závod pojede… Velmi jí totiž na tom cizím, nevrlém a nesympatickém plešounovi záleží.
V této nemocniční scéně je více než jasné, že film je scenáristicky naprosto nezvládnutý. Motivace postav jsou nejasné, ba přímo nelogické či dokonce žádné. Řečeno tvrdě analyticky, ve filmu zcela absentuje kauzální řetězec. Události se dějí zcela bez příčin a nahodile. Lucie se za pár dní naučí navádět řidiče, byť vypadá, že nemá řidičák ani na koloběžku, a Alexovi její neznalosti očividně vůbec nevadí. Když o něj projeví zájem jakožto o muže, je odmítnuta, a přesto chce dál závodit. Zkratky pro terén se ji pletou, ale to Alexovi taky nevadí.
Kameraman filmu T. Kobolka za sebou už má Kvasku, jeho amatérismus je však do očí bijící. Oči postav se nepřirozeně lesknou, kamera se odráží v brýlích… Pokud by to byl studentský film, neměla bych větších protestů, ale tohle je film, který jde do regulérní kinodistribuce – a to dokonce ve 27 kopiích. Nasvícení scén je zkrátka katastrofické, o zvládnutí řemesla se zde nedá absolutně mluvit. Zvláštně pracuje film se zvukem. Když jedna z postav vypráví příběh o zvířatech, slyšíme jak vydávají zvuky. Působí to prapodivně.
Landa je pro mnohé osobou velmi kontroverzní, někdo ho považuje za rasistu, špatného textaře a mizerného zpěváka, jiní mají každou jeho desku. Jisté je ale jedno, Landa není veřejnosti fuk. Musím však konstatovat, že jeho snaha o herectví je zoufalá asi jako baletka bez nohy. Celý film se tváří smrtelně vážně/naštvaně a při jeho nevěrohodně řečených replikách jsem byla neustále vytrhována do reality a viděla v duchu, jak vedle něj stojí štáb a že se natáčí. Do filmu jsem se ani na chvíli neponořila.
TACHO má jednu postavu, která se klidně mohla stát kultovní. Martin Havelka alias slovenský mafián Jožo, drsný bad-ass, má pár vtipných hlášek a hlavně charisma. Potenciál je však utopený či spíše několikrát přejetý v přehnaných vulgaritách a podivném vývoji postavy. Film je složený ze tří dějových linek, které však nespojuje téměř nic. Dva britští vykukové (snad jediní dobří herci filmu) neustále trénují výměnu auta na čas a my dobrou půl hodinu nevíme, o co jim jde. Scény jsou doprovázeny nestále se opakující písničkou, která je ale tak dobrá, že mi to vůbec nevadilo. Vedlejší linku filmu tvoří Alexův často fuckující manažer (příšerně předabovaný G. Nicolas), který se zoufale snaží zajistit zdravotní karty, aby jeho závodník a spolujezdkyně mohli soutěžit. Třetí linie sleduje peripetie Joži a jeho spolujezdce, se kterým se jen tak s plezíru snaží vyhrát rallye (a získat lanýže – ano, nejsem opilá, je to tak).
Dialogy jsou svou úmornou snahou být vtipnými tak nevtipné, že jsou ve výsledku trapně komické, ale já se tak aspoň několikrát zasmála. Rozhodně však v těch místech, kde to nebylo žádoucí. I když má být film podle slov tvůrců brán do určité míry s nadsázkou, natočený tak není. O fungující černé komedii s tragickou zápletkou si mohou Landovi nechat zdát jako o trabantu předhánějícím lamborghini.
Akci a adrenalin rallye se příliš nedaří převést na plátno, i když tu je pár slušných záběrů z kamery na autě. Vše je podpořeno energickou hudbou a vzrušenými výkřiky spolujezdkyně Lucie. Celý film směřuje k zásadnímu momentu – konci závodu. Tato scéna je pro postavy i diváky zcela zásadní, je však špatně uchopená. Nejen že není hned zřejmé, kdo vyhrál, ale také se nedočkáme téměř žádných emočních reakcí! A to ze strany vítězné i poražené. Rallye má taky tu nevýhodu, že každé auto jede samo, zapíše se čas a pak jede další. To příliš napínavých momentů nepřináší, což si asi tvůrci neuvědomili. Konec filmu je dramatický, ale postavy jsou tak nevěrohodné a divné, že budete při srážce spíš fandit lanýžům než jim.
