Výstižně a krátce o letošních dokumentech na filmové přehlídce Jeden svět. Jaké snímky je dobré neminout?
Maso je passé
Krátce: Maso je přítel
Snímek dá vzpomenout na jiný dokument, který Jeden svět uváděl v roce 2016, a to Cowspiracy – Klíč k udržitelnosti (2014). Vychází z toho, jak je klima ovlivňováno spotřebou masa a jestli s tím jde něco udělat. Téma je to důležité a zásadní, takže je dobře, že ho další film zpracovává. Zatímco Cowspiracy šlo na věc hlavně přes děsivou statistiku, Maso je passé si vybralo osobnější cestu dílčích příběhů, zároveň se tematicky rozkročuje tak mocně, až ho to trhá na dva separátní filmy. Jeden se opravdu dívá na problematiku konzumace masa a ukazuje, jak by se vývoj světa mohl změnit, kdyby se ze všech stali vegetariáni, zároveň ale s vědomím toho, že jen těžko se lidé vzdají masa, nabízí alternativy, na nichž se pracuje.
Částečně pak ale uhýbá hodně stranou a řeší roli zvířat ve společnosti a od ochrany Země se přesouvá k ochraně zvířecích práv. Stává se z toho až bizarní filosofická hra, ve které se řeší občanský status pro zvířata. Přitom sám film ukazuje, že v Indii se posvátné krávy promenují mezi lidmi na ulicích, ale jejich svobodu a nedotknutelnost vykupuje nutnost konzumovat odpadky, což snadno vede k záhubě.
Kategorie: Zemětaje
Pro hvězdáře:
asexuaLOVE
Krátce: Bez sexu přežiješ
Jeden z těch kratších dokumentů na Jednom světě analyzuje tematiku asexuality. Česká režisérka Eva Lammelová si vybrala dva protagonisty – Janu a Ondřeje, s nimiž se snaží jít k jádru věci, ale zcela se jí to nedaří, protože výslovně komplikuje snahu o jasnou definici. Už tím, že se do toho pletou i pojmy jako aromantik. I po skončení filmu tak zůstává otázka, do jaké míry sahá absence chuti po sexu. Dokument je tak spíš propagátorem samotné existence fenoménu, který mnohým mohl dosud zůstávat skryt.
Kategorie: Česká soutěž
Pro hvězdáře:
PreKrim
Krátce: Kamery vládnou
Film Minority Report (2002) známe, ale málo kdo asi ví, že už teď některé policejní složky ve světě využívají algoritmy, které vytváří pravděpodobnost toho, že se někdo stane obětí nebo pachatelem násilného činu. Metody a výstupy jsou různé, ale téma vznáší oprávněné otázky, jaký dopad to může mít na celou justici a chápaní sousloví presumpce neviny. Naneštěstí celý koncept filmu, který se snaží zodpovědně popsat různé podoby, shazuje zvolená forma dokumentu, který si vypomáhá záběry, které si tvrdím říct, že nejsou reálným náhledem na to, jak některé kamerové systémy fungují (i když Čína úspěšně operuje s detekcí obličeje). Působí to skoro jak z devadesátkového filmu Nepřítel státu (1998) a zároveň jako pohled do budoucnosti, takže to odvádí pozornost od toho, co je právě teď.
Kategorie: Nula jedna
Pro hvězdáře:
Svobodný muž
Krátce: Rozjímavé
Dokument má rysy klasického narativu, i když se neodchyluje od formy záznamu reality a možná za to může hojné využití voice-overu, který nahrazuje klasické mluvící hlavy. Dílo se soustředí na japonského mladíka, který se dobrovolně vzdal všeho a žije bezdomoveckým životem, při něm „pozná zajímavé lidi“. Výhodou pro filmaře opravdu bylo, že ústřední postava prodělá nějaký vývoj a na konci je trochu někde jinde, než byla na začátku. Film se zároveň spíš než na materiální podstatu věci (byť vidíme, že občas nějakou práci má) soustředí na duchovní rozměr bytí a nebytí a přibližuje vnitřní prožívání „svobodného muže“. Dokument tak má velmi klidnou, pozvolna plovoucí stavbu, která nabízí silný zážitek, když se divák nenechá uspat.
Kategorie: Ať žije život
Pro hvězdáře:
Stella Polaris Ulloriarsuaq
Krátce: Taje to
Stella Polaris je vysloveně obrazový dokument, což je jeho přednost i kardinální nevýhoda. Přibližuje totiž tematiku vlivu klimatu na tání ledovců, který mění zamrzlá místa Grónska, jež je ústředním místem filmu, ale samozřejmě i oba póly. Avšak velkou část času stráví se skupinou fotografující tato mizející místa, což je sice vizuálně zajímavé, ale o společnosti jako takové to moc nevypovídá. Navíc i film sám disponuje silnými kamerovými záběry podbarvenými atmosférickou hudbou, které by našly uplatnění na National Geographic. Největší sílu má tak v momentech, kdy se přiblíží životu místních a nakoukne k jejich tradicím. Za vrchol tak lze považovat hutnou scénu rituálu, který zahrnuje muže, oheň a spoustu halekání.
Kategorie: Zemětaje
Pro hvězdáře:
Trumpoty
Krátce: Pamětnické
Donald Trump už je přes rok v úřadu amerického prezidenta. Přestože jeho zvolení vyvolalo minimálně v polovině Spojených států, která ho nevolila, zděšení, země stále funguje. Trump však do značné míry pokračuje v tom, jaký byl už v kampani. A právě dokument Trumpoty připomíná Trumpův vzestup z pozice kandidáta, jehož možné zvolení považoval v podstatě za nemožné i předchozí hlava Bílého domu Barack Obama.
Nevýhodou dokumentu je, že je tak trochu passé. Trump je bohužel osobnost, která na sebe strhává pozornost dennodenně, takže od momentu, kdy televize oznámily jeho vítězství, už stihl provést řadu dalších výrazných prohlášení a činů. Jeho kampaň se tak zdá být vzdálenou minulostí. Retrospektivně přesto dává dokument srovnání s ostatními republikánskými kandidáty, kteří vypadají, že byli odsouzeni k neúspěchu. Trump totiž celou dobu dával jasně najevo suverenitu a předsvědčení, byl to kandidát, který chtěl vyhrát a který měl osobitost, s níž převálcoval ostatní. Trumpoty ukazují známé okolnosti Trumpovy drtivé jízdy do Bílého domu, obohacují je ale o řadu pohledů do zákulisí samotného Trumpa.
Kategorie: Americana
Pro hvězdáře:
Za hranicemi možností
Krátce: Ve sportu není nikdy dost
Ty nejslavnější filmy o sportu vyzdvihují zdravou soutěživost a nezdolnost lidského ducha a těla, které v souznění překonávají vytyčené hranice. Černobílost tohoto pohledu lze ale snadno podkopat, jak ukázala například čerstvě Oscarem oceněná Já, Tonya (2017). V dokumentární tvorbě lze kritických pohledů na sport najít mnoho, dostat se do opozice k sentimentálním televizním sestřihům a statickým přenosům je zkrátka lákavé. Za hranicemi možností polské režisérky Marty Prusové bez výhrad naplňuje představu nepatetického, energického a aktuálního sportovního dokumentu. Kameru upírá na dvacetiletou ruskou šampionku Margaritu Mamunovou, která v roce 2016 získala olympijské zlato za moderní gymnastiku.
Invektivy, které Margarita slýchá od své vrchní trenérky, nemají daleko k těm, jimiž protagonistu častoval učitel hudby ve Whiplashi (2014). Ještě horší je dennodenní fyzická zátěž, která gymnastku dovádí k úplnému vysílení. Režisérka nechává kontext ruského vrcholového sportu i disciplíny moderní gymnastiky v pozadí a zajímá ji bezprostřední zkušenost Margarity. Mimořádnou prací s dlouhými objektivy a směrovými mikrofony zachycuje i nejpalčivější a nejsmutnější momenty z tréninků i soutěží. Vše je mistrovsky sestříháno do kompaktní stopáže hodiny a čtvrt. Mnoho formálních fines snímku připomene hraný film právě precizními střihovými postupy, které spojují záběry z několika kamer do akčního, emocionálního a soudržného celku. Snad na sebe další projekt Marty Prusové nenechá dlouho čekat.
Kategorie: Mezinárodní soutěž
Pro hvězdáře:
Cizinec v ráji
Krátce: Stručná pravidla imigrace
Nizozemský dokumentarista Guido Hendrikx se již ve svých 31 letech stal uznávaným účastníkem mnoha evropských filmových festivalů. Jeho dlouhometrážní debut Cizinec v ráji se protlačil i do nominací na Evropskou filmovou cenu, což je pro takto mladé tvůrce těžko dosažitelná meta. Slovy protagonisty, herce Valentijna Dhaenense, ve filmu nijak neskrývajícího svou profesi, máme co dočinění s esejí o migraci. Neposkytuje žádné jednoduché odpovědi a na problematiku nahlíží ze tří pohledů – izolacionistického, liberálního a založeného na daných zákonech.
Dhaenens v každém bloku vždy uvítá ve třídě skupinu afrických a blízkovýchodních migrantů a formou dialogu je seznamuje s fakty. Nejprve použije konzervativní rétoriku zdůrazňující nemožnost začlenění se a ekonomickou zátěž vrcholící v demagogii. V „liberální“ části migranty nekonfliktně povzbuzuje, hýří jednoduchými hesly a vše zakončí jímavou selfie. Poslední a nejdelší kapitola má formu hry, v níž je podle nizozemských zákonů vyloučen každý, kdo v zemi nemůže dostat povolení k pobytu. Z třídy tak zbude jen pár jedinců. Z reakcí skutečných migrantů lze vyčíst, že počítají s nenávistnou i vítačskou rétorikou, nejsou ovšem připraveni na zásah legislativy. Snímek nezapře mládí svého režiséra v snad až příliš důsledném dodržení formálního konceptu – Cizince v ráji dělí na prolog (působivá střihová montáž ještě ztěžující orientaci v historické i současné Evropě), tři kapitoly a pesimistický epilog. Do tématu se ale noří zevrubně a prezentovaná preciznost je někdy až nakažlivá.
Kategorie: Eurodrome
Pro hvězdáře:
Foto: Facebook Jeden svět/Eva Kořínková (úvodní foto) a Jeden svět (snímky z filmů)
