Kdo je Vall-I? Víceúčelový Automatický Likvidační Lisovač Imunizátor. Zkrátka Vall-I. Myslím, že malým dětem to řekne tolik co originální Wall-E, ale budiž snaha českých distributorů pochválena.
Podstatné je, že se jedná o nový animovaný počin studia PIXAR, které nám přineslo fantastický Příběh hraček, Hledá se Nemo, Úžasňákovi či naposledy Rattatouille. Wall-E perfektně zapadá do jejich rovnice kvalitního a úspěšného filmu, jehož myšlenka se zrodila mezi prvními před dlouhou dobou. Co bylo příčinou, že jsme na pípajícího robůtka tak dlouho čekali, není tak důležité jako skutečnost, že jsme se ho ve finále dočkali.
Vall-I je jedním z mnoha čistících robotů, kteří byli před sedmi sty lety zanecháni na Zemi, aby ji očistili od množství odpadků, kterými ji zasypali lidé. Ti mezitím odletěli na dlouhou dovolenou na palubě vesmírné lodi Axiom. Po sedmi stech letech je Vall-I posledním, kdo ještě Zemi čistí, protože ostatní jeho spolupracovníci se porouchali, nebo jinak přestali fungovat. Za ty roky se pak Vall-I proměnil v z roboticky chladné a systematické věci v cítící a nostalgicky zasněnou bytůstku, která obdivuje nálezy mezi odpadem, dělá si sbírky největších pozoruhodností a po večerech s láskou sleduje romantické pasáže muzikálu Hello Dolly. Jeho osamění, ve kterém ho doprovází šváb (ti přežijí úplně vše) naruší přílet ohromné lodě, ze které je vypuštěn elegantní, bílý robot(ka) Eve, do níž se Vall-I téměř okamžitě zamiluje. Když zjistí, že jejím hlavním úkolem je objevit na Zemi obnovenou flóru, je už příliš pozdě a on se ocitá na palubě lodi, která ji přiletěla vyzvednout. A ona loď míří k lidské civilizaci na palubě vesmírného korábu Axiom.
K režii filmu Vall-I se tentokrát dostal Andrew Stanton, který vytvořil Život brouka a Hledaného Nema, ale jeho film se ubírá zcela jiným směrem, než bychom v animovaném filmu čekali. Skoro bych řekl, že Vall-I je pozoruhodným příklad rozporuplného filmu, protože obsahuje dva protichůdné záměry. Vall-I je na první pohled jednoznačně vytvořen velmi roztomile, mísící prvky obřích očí Čísla 5 sklopující se do vyděračsky psích očí, jazykově univerzálního pípání R2-D2 a neobratnou motoriku stydlivého děcka. Je to robot, kterého může milovat jakékoliv dítě po celém světě, protože je milý, hodný, obětavý, roztomilý, politování hodný a legrační. Ano, je to prostě robot k zulíbání, protože svými eskapádami a neznalostí v používání některých lidských předmětů budí smích a zároveň je nám ho líto, když musí sám samotinký sledovat romantickou podívanou. Jak sentimentální. Ale musím uznat, že svou pantomimou (protože tomu pípání prostě neporozumíte) dokáže hodně a je tím lidštější než lidské postavy v druhé polovině filmu.
Druhý směr, který se lehce skrývá za každou humornou pitominou, je značně dospělejšího sdělení. Film se totiž odehrává v jakési post-apokalyptické budoucnosti ne nepodobné té ze Smithovy Já, legendy, kde KV virus nahradila ekologická katastrofa. No řekněte, film se tak stává silnější agitací, než jaké by byl Al Gore kdy schopen, protože útočí nejen na doprovázející rodiče, ale i malé děti. Neříkám, že je špatné dětem vtloukat do hlavy starost o Zemi už od mala, učit je barvičky dle barev recyklačních kontejnerů a místo pohodlného vození autem do školky jim strčit lístek a nechat je jet hromadnou dopravou, ale v takovém měřítku, v jakém celosvětově bude mít Vall-I úspěch, a navíc nepřímo řečeno se mi to zdá být až neetické. Dál se Vall-I nebojí kritiky komerce a současného stylu života, když se ocitneme na palubě oné lodi Axiom. Vyhrocuje pohled na dnešní západní svět do extrému v (anti) utopistickém výjevu tak tlusté společnosti odtržené od reality, že nejsou schopni sami podniknout jediný krok a osobní kontakt je pro ně podobným zjevením jako pro nás autentická virtuální realita. Když se navíc ukáže, kde jim to tak trochu způsobil, je film Matrix hadr.
Vše je zabaleno v působivém vizuálním ztvárnění. Film pracuje s takovou paletou barev, různou hloubkou ostrosti a vymyšlenými prostředími, že v některých momentech připomíná působivou malbu. Technologie 3D animace se stává čím dál dokonalejší a v současné nabídce by Vall-I jen těžko hledal konkurenta. Širokoúhlý, celkový záběr na opuštěné město plné špíny a mrakodrapů z odpadků, v níž se pohybuje malá tečka rozpoznatelná jako Vall-I, nebo let vesmírem kolem modře zabarveného hvězdného prachu vyrazí dech a okouzlí.
Popravdě jsem byl na Vall-Iho zvědav hlavně kvůli odvážnému kroku, který nám sliboval podívanou, která bude stát pouze na robotově pípání. Byl jsem zvědav, jak se jim podaří celý film utáhnout, nesklouznout k infantilním způsobům komunikace. Daří se jim to tak v první třetině, než se objeví Eve. Robot, který je tak vyvinutý, že dokáže (sice roboticky) hovořit. Na lodi je pak už lidský hlas takovou samozřejmostí jako dnes olympijské zpravodajství na každém kanálu. Škoda, Vall-I mohl být skutečně převratným.
Závěr
Vall-I je jako pořádně velký čokoládový dort s šlehačkou na všech patrech a jemným jahodovým krémem uvnitř, přičemž jako bonus vám vedle stojí kýbl vanilkové zmrzliny. Vall-I je tak sladký, až vám z toho může být špatně. Dětem se sice začnou kazit zuby, ale Vall-Iho si zamilují, protože ten robot byl k tomu stvořen.
