Vyměřený čas

11.11.2011 at 10:54  •  Posted in Recenze by

03…02…01…V blízké budoucnosti se dějí věci. Andrew Niccol nás zavádí do propracovaného světa zítřka a rozehrává společenskou satiru a sci-fi thriller v jednom, v němž nezáleží na ničem jiném než na čase, který nám byl dán. Má však cenu mu obětovat ten svůj?

 

Už dlouhou dobu do kinodistribuce nezavítal z Hollywoodu snímek, který by víc přitahoval svým námětem než svým ztvárněním. V době, kdy se do kina chodí hlavně na velkofilmy s pořádnými „eye-candy“ atrakcemi, se už vlastně zapomíná na příběh, popřípadě i na nějakou myšlenku, kterou by tvůrce rád sdělil. Kdy jste s kamarády naposledy po odchodu ze sálu nadšeně probírali „o čem to bylo“, než „jak to vypadalo“? Možná u Počátku. Možná se vám to taky povedlo i u posledního snímku Andrewa Niccola, který dějovou přímočarost obaluje do nadmíru originálního a neotřelého námětu, který jednoduše přebíjí všechny ostatní nesrovnalosti. A možná vás dovede po skončení k zamyšlení.

intime_2 intime_3

Vyměřený čas byl od počátku své realizace očekáván jako velmi ambiciózní projekt. Z původního, dle mého názoru trefnějšího, názvu I’m.mortal se pomalu klubal čím dál více rozsáhlejší a „vyhypovaný“ snímek, od něhož publikum skoro očekávalo novou klasiku. Režisér Andrew Niccol si zkrátka po několikáté vybral žánr, který mu sedí a kterým má co říct. Fanoušci tudíž jeho v pořadí čtvrtý film přijímali ještě před premiérou s jakýmsi nekritickým nadšením a úžasem. Ani ten nevybočuje z jeho jemných alegorií na současnou společnost říznutých sci-fi světem blízké budoucnosti. V Gattace se zabýval lidským klonováním, S1m0ne zase přivedla na scénu počítačový program, který vytvořil neexistující hereckou hvězdu, a Truman Show (na které se podílel jen scenáristicky) zase hlavnímu hrdinovi ze života udělala reality show. Jedinou výjimkou v jeho filmografii tak tvoří Obchodník se smrtí, kde si vzal na mušku nelegální obchod se zbraněmi. In Time (jak zní název v originále) se tentokrát zabývá světem, v němž přestaly fungovat peníze, a za vše se platí časem. Čas vyděláváte, čas dáváte, čas promrháváte.

intime_4 intime_5

V nespecifikovaném světě blízké budoucnosti může člověk žít jen do dvacátého pátého roku svého života a pak zemře. Pokud si tedy svůj další čas nevydělá…nebo neukradne. V centru dění je chudý dělník Will Salas (Justin Timberlake), který se každé ráno probouzí a „ciferník“ na levé paži mu nikdy neukazuje víc než 24 hodin. Impulsem pro celý příběh je pak událost, při které náhodu přijde ke století času navíc a díky doléhajícím okolnostem se rozhodne vydat do vyšších vrstev společnosti, aby to jednoduše dal sežrat těm, kteří za celým tímto neférovým systémem vězí. Svět se totiž dělí na zóny, v nichž žijí obyvatelé příslušných vrstev. V té nejnižší, ve které se shodou okolností nachází také hlavní hrdina, se žije ze dne na den a příslušní jedinci vykonávají těžkou manuální práci. V těch nejvyšších se však nacházejí lidé s tisíci lety na ciferníku žijící v nekončícím luxusu a eleganci a zdánlivě nedělají nic. Právě na těchto kontrastech film stojí. Will se tak jednoduše vydává na cestu spravedlnosti s cílem celý tento režim/systém svrhnout, ve smyslu „bohatým brát a chudým dávat“.

DF_05506.CR2 intime_7

Právě v tomto je snímek až příliš jednoduše přímočarý. Chudí jsou dobří, těžce pracující lidé, které nedejbože nikdy nemůže napadnout žádná špatnost. Bohatí jsou zase prezentováni jako zlá, samolibá individua, která vykořisťují chudé. Nic jiného mezi tím není. Když tedy hlavní hrdina přinese do chudinské čtvrti „dobrácký“ dar v podobě volného času pro všechny, nikoho z lidí ani nenapadne, že by lup ukradl, nebo že by začalo davové šílenství a slabší jedinci byli ušlapáni k zemi (vzpomeňte na Nákazu). Nikoho nenapadne nic nekalého a každý si jen povinně vezme „kousek svého koláče“. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Vyměřený čas má svým námětem sice zaděláno na vydatné myšlenkové podhoubí, ale scénář jej rozmělňuje jen do zbanalizovaných černobílých situací, aby si i ti pomalejší diváci v sále uvědomili, jak jsou rozehrány strany šachovnice.

To však ani trochu nevadí, když u filmu snížíme naše očekávání. Stačí se spokojit s tím, že se nám tady nerýsuje nový Matrix nebo Klub rváčů, nýbrž jednoduchá žánrovka, která jen do dostatečné míry naplňuje svou škatulku. A jde jí to výborně. Niccolovi se stále nemůže upřít technologická dokonalost a vybroušený estetický styl. Futuristický (ale úsporný) sci-fi design, elegantní look a vizuálně zajímavá kamera Rogera Deakinse (Opravdová kuráž) dělají z filmu vytříbenou a do posledního puntíku propracovanou podívanou, která dává zapomenout i na velké kiksy v logice scénáře (hlavně co se týká v mnoha recenzích avizovaného příliš jednoduchého vykradení banky). I na nějakou tu akci dojde – automobilové honičky vás sice nezasadí do sedačky, ale i tak velmi dynamicky odsýpají a většinou slouží jen hlavním hrdinům k co nejrychlejšímu a nejefektivnějšímu přesunu z místa na místo. Velkolepé výbuchy však nečekejte, v tomto případě Vyměřený čas z hlediska akce nebo i jiného prvku nepřijde s žádným momentem překvapení. Jen si hladce plyne do svého cíle.

DF_20158.CR2 intime_9

V paměti vám totiž spíše utkví unikátní myšlenka než jednotlivé části filmu. Jako celek však funguje perfektně. Přinejmenším nabízí zábavný a vnitřně propracovaný svět, který je radost spolu s hlavním hrdinou objevovat. Tolik provázaností a narážek na metr čtvereční se opravdu nevidí. Zamrzí tedy jen, že tvůrce (režisér a scenárista v jednom) tentokrát více nezatlačil na pilu a nepřišel s něčím ještě promyšlenějším a inteligentnějším, než co ve výsledku nabízí. Film tak může maximálně zklamat ty, kteří si ho do budoucna chtěli hýčkat jako novou klasiku akčního sci-fi thrilleru. Ostatní si ho mohou užít stejně jako filmy Správci osudu nebo Všemocný, které se také vydaly jednodušší, ale ne špatnou cestou.